Surové granáty, rodinná tradice a ruční práce. ELAZOLO tvoří šperky po svém

Vcházím do Zlatnictví Koneční. Za vitrínami se šperky tu není jen prodejna, ale i rodinné zázemí a dílna, ve které vznikají opravy, zakázky i autorské šperky. Právě tady se potkávám s Eliškou Pecháčkovou.

„Celá rodina pracujeme tady, v dílně máme všechny nástroje, jen na odlévání využíváme ještě jeden prostor mimo naši dílnu. Zaměřujeme se na klasické šperkařské řemeslo, to znamená jemnou ruční práci od začátku do konce. Již desátým rokem si šperky sami odléváme, díky němuž vytváříme vlastní originální kolekce,“ říká Eliška Pecháčková.

Pecháčková tvoří tým rodinné firmy Zlatnictví Koneční, sama má ale ještě autorskou značku s názvem Elazolo. „Za vznikem a fungováním Zlatnické dílny stojí především moji rodiče, Oldřich a Jitka Koneční. Otec je zkušený zlatník a klenotník, jehož práce a dlouholetá odborná praxe nám pomohly vybudovat širokou a stabilní klientelu,“ doplňuje.

„Maminka je organizační oporou dílny a zajišťuje její každodenní provoz. Součástí týmu je také můj bratr Ondřej, který si díky své zručnosti, pečlivosti a trpělivosti postupně osvojuje náročné zlatnické řemeslo a navazuje na rodinnou tradici. V týmu máme ještě 4 stálé a spolehlivé zaměstnance."

Právě spojení tradičního řemesla, rodinného provozu a současných technologií je pro Zlatnictví Koneční typické. Šperky tu nevznikají jako velká sériová výroba, ale v malém měřítku, často podle konkrétního přání zákazníka. „Je to opravdu taková malá lokální výroba. Hodně šperků děláme zákazníkům na míru podle jejich představ,“ doplňuje Eliška.

Jednou z možností, kterou zákazníci často využívají, je přepracování svého zlata. Lidé si podle Elišky nosí například zlato po babičce a chtějí z něj vytvořit nový šperk nebo snubní prsteny. „To je v dnešní době nejideálnější investice. Když máte svoje zlato na přepracování, je to mnohem výhodnější, než si zlato nechat vykoupit a pak za ty pe níze složitě hledat něco jiného,“ vysvětluje šperkařka.

Zároveň ale upozorňuje, že proces není tak jednoduchý, jak si lidé někdy představují. Zlatník podle ní většinou nemůže vzít konkrétní přinesený šperk, roztavit ho a přímo z něj udělat nový. „To je důležité vědět, aby se lidé nenechali zmanipulovat, když jim někdo řekne, že jim to vyrobí z jejich zlata. Tak to není. Ze zákona se zlato musí poslat na přepracování,“ říká. Výhoda vlastního zlata zůstává. Zákazník ušetří za materiál, zaplatí pouze cenu za práci.

Vedle práce ve Zlatnictví Koneční tvoří Eliška Pecháčková také pod značkou Elazolo. Sama sebe popisuje jako kreativní článek rodinné firmy. „Když se musí něco navrhnout, vymyslet nebo zhotovit na zakázku, nejčastěji to řeším já,“ říká.

Její vlastní tvorba stojí na experimentu, materiálu a ruční práci. Pracuje se surovými diamanty, českými granáty, pozlacenými motivy nebo strukturami, které vznikají otiskováním různých povrchů. „Dělám svůj vlastní design a dělám věci, na které si přicházím experimentováním. Jsem tvůrčí člověk, ráda dělám věci po svém,“ popisuje zlatnice.

„Dřív jsem hledala inspiraci v přírodě, protože příroda je inspirující především. Ale já na to přicházím hlavně tím experimentem. Mám ráda materiálové hry, trhání papírů, něco svazovat, využít kouset dřeva, zjistit co všechno vosk vydrží,“ říká Eliška.

Právě experiment jí podle jejích slov často ukáže cestu k výslednému šperku. „Technika a experiment vám často ukážou cestu výstupu. Uděláte povrch, strukturu a ta si pak žádá nějakou formu,“ dodává.

Surové kameny, granáty a šperky, které nejsou sériovka

„Dělám hodně se surovými českými granáty a diamanty. Každý kus je originál,“ říká autorka značky Elazolo.

U některých kolekcí se nápad vyvíjí dlouhé roky. Jako příklad uvádí kolekci šperků Slunce, která podle ní vznikala dlouho a proměňovala se. „Na této kolekci pracuji už asi deset let. Časem se prostě věci sami proměňují. Dříve jsem kameny zatavovala přímo do kovu, ale teď kameny zasazuju. Je to pracnější, ale výsledný efekt mnohem kvalitnější,“ vysvětluje. Z původně experimentální tvorby se tak postupně stal technologicky zvládnutější proces. „Pořád je to v podstatě ruční práce. Není to žádná sériovka,“ dodává.

Výroba jedné série ale i tak trvá dlouho. Pokud má připravit například dvacet kusů, nejde podle ní o práci na jeden den. „Když vím, že budu mít zakázku třeba pro nějaký obchod, musím na tom sedět celý den a udělám třeba dvacet kousků polotovarů. Ale to se pak musí odlévat, k prstýnkům se musí dělat šinky, k přívěskům kroužky,“ popisuje. Finálně může práce na sérii podle ní zabrat dva až tři týdny. Šperky se ještě dokončují, stříbří nebo zlatí.

Korunka pro Pannu Marii byla malým klenotem

Jednou z nejnáročnějších zakázek, na které se podílela, byla korunka pro Pannu Marii do kostela v Křenovicích. „Byla to komplexní věc. Takový malý klenot, kde se použily všechny možné techniky a pracovala na tom celá dílna,“ vzpomíná Eliška.

Na korunce se vyřezávalo, rylo, zasazovaly se do ní, kameny, perly, korály i smalt. Právě smalt si při této zakázce také vyzkoušela. „Bylo to časově náročné a technologicky těžké. Dát to do finální podoby tak, aby to fungovalo esteticky i funkčně, aby to prostě vypadalo dobře,“ říká.

Do budoucna by se ráda víc vrátila také k masivnějším šperkům s granáty. Mluví o nápadu na výrazné prsteny nebo náhrdelníky. „Chtěla jsem udělat nějakou brutální věc. Ale na to člověk potřebuje čas a musí si zformulovat, pro koho by to bylo, a co by to mělo přesně být,“ vysvětluje šperkařka.

Zlatnictví Koneční podle Elišky nestojí jen na prodeji, ale také na službách. Zákazníci se vracejí kvůli opravám, zakázkové výrobě i osobnímu přístupu. „Máme širokou klientelu zákazníků, kteří se k nám vracejí. Máme devízu i v tom, že šperk dokážeme opravit,“ upřesňuje.

Právě opravy jsou podle ní důležité. Když se udělají dobře, zákazník si zlatnictví zapamatuje a vrací se. „Když někomu uděláte velkou službu, protože ty opravy děláte dobře a jak nejlíp umíte, tak si tím zákazníky získáte,“ popisuje.

Současně ale dodává, že opravovat dnešní šperky bývá čím dál těžší. Lidé často nakupují přes internet zboží ze slitin, které ani nejdou dobře opravit. „Řemeslníci, zlatníci, tyhle věci už nechtějí opravovat, protože to ani nejde. Dělá se to ze slitin, které v sobě mají nízkotavitelné kovy, aby se šperky dobře odlévaly ve velkém, materiál je křehký, taví se dřív než byste potřebovali, a podobně. Opravit to často prostě nejde,“ vysvětluje Eliška.

U ručně dělaného šperku je situace jiná. „Když je to ručně dělaný šperk, dá se opravit skoro vždy. Pak je otázka, jestli je šperk starý třeba sto padesát let, to už je těžší, to už se musí zrekonstruovat. Ale je to proveditelné,“ říká.

Od snubních prstenů k rodinné tradici

Do zlatnictví často přicházejí mladí lidé kvůli snubním prstenům. Právě ty podle Elišky mohou být začátkem dlouhodobého vztahu mezi zákazníkem a zlatníkem. „Mladí lidé většinou přijdou poprvé do zlatnictví pro snubní prsteny. A od snubních prstenů to už jede. Narození dcery, různá výročí, za státnice, vnoučatům...“ popisuje.

Rodinná firma se snaží oslovit více generací. „Já svým designem zaujmu třeba mladší generaci a pak jsou šperky, které ocení střední generace i ta starší. Snažíme se oslovit všechny,“ říká Eliška. Ideální podle ní je, když si v obchodě vybere maminka, babička i vnučka.

U vlastní značky podle ní zákazníci často sahají po náušnicích a náhrdelnících, protože se jednodušeji vybírají jako dárky. Oblíbené jsou ale také prsteny. „Prsteny se surovými diamanty ve zlatě i stříbře. Kolekce trhaných prstenů Papyra, Kolekce Granát, lásko! a pak Sluníčka, pozlacená kolekce,...“ vyjmenovává Eliška Pecháčková.

Eliška vnímá, že lidé stále častěji hledají osobní šperk, který nebude mít nikdo jiný. Zmiňuje například snubní prsteny se strukturami nebo kombinace zlata, granátů, surového diamantu. „Lidé mají rádi originální věci. Líbí se jim, že si od nás odnesou jedinečný šperk, který nemá nikdo jiný,“ říká.

Podle Elišky má smysl zajít si pro šperk přímo k místnímu zlatníkovi. Zvlášť ve chvíli, kdy má jít o dražší dárek nebo rodinný šperk, který má mít trvalou hodnotu: „Kdybych měla lidem dobře poradit, tak ať si zajdou za zlatníkem do nějaké firmy ve svém kraji, se kterou mají dobré zkušenosti, kterou mají rádi. Nechat si udělat svůj osobní klenot, který se bude moci dědit. To máme nejraději,“ říká.

Takový šperk podle ní nemusí být okázalý. Často jde o jednoduchý šperk, třeba o šperk s brilianty, který symbolizuje jednotlivé členy rodiny. „Šperk, který se dá dědit, vyžaduje moderní design, který nezestárne a je stále aktuální,“ dodává.

Řemeslníka je potřeba si hýčkat

Eliška Pecháčková zároveň upozorňuje, že mnoho zlatnických dílen v Česku končí, protože nemají nástupce. Její rodiče založili firmu Zlatnictví Koneční po sametové revoluci a ona sama na jejich práci navazuje. „Moji rodiče založili firmu v devadesátých letech - 1.9. 1991, tedy letos právě 35 let! Hodně lidí, kteří tehdy začínali, teď končí, a nemají nástupce,“ říká.

Právě proto podle ní dává smysl podporovat lokální řemeslo. „Určitě by si měli lidé hýčkat svého řemeslníka. Nenakupovat šperky z dovozu, které jsou často pochybné kvality a dlouho nevydrží,“ říká. V Olomouckém kraji podle ní není mnoho podobných firem, které by takto navazovaly na rodinnou tradici a pokračovaly ve vlastní výrobě.

Zlatnictví Koneční zatím stojí hlavně na zákaznících z Olomouce a regionu. Po spuštění nových webových stránek se ale ozývají i lidé z jiných měst, například z Prahy, Brna, Středních Čech nebo Liberce.

Na designové trhy už dnes kvůli dětem a času příliš nejezdí. Dříve to podle ní mělo smysl kvůli budování značky, dnes se snaží čas věnovat práci v dílně a rodině. „Čas, který mám, využívám naplno. A času s rodinou se nechci vzdávat,“ říká.

Ačkoli zlatnictví funguje po celý rok, největší sezónou jsou Vánoce. „Vánoce jsou pro nás samozřejmě tou nejdůležitější částí roku,“ říká Eliška. Už dopředu proto vznikají andílci nebo drobnější šperky, které mohou zákazníci kupovat jako dárky. Sama ale přiznává, že plánování není vždy jednoduché. „Každé Vánoce si řekneme: Tak už jsme to zase prošvihli,“ říká s nadsázkou.

Přesto zůstává základem rodinné zlatnictví, vlastní výroba a osobní vztah k zákazníkům. V době, kdy je možné šperk objednat na pár kliknutí odkudkoliv, vidí Eliška Pecháčková smysl právě v ruční práci, opravitelnosti a vztahu mezi člověkem, který šperk nosí, a tím, kdo ho vytvořil.

„Doporučila bych jít k lidem, co šperky reálně vyrábí. Je to důležité pro nás řemeslníky, i v rámci naší ekonomiky,“ uzavírá.

Článek vznikl za finanční podpory Olomouckého kraje.