Štítek: reportáž
-
Od hrníčků s naháči k otevřenému studiu v centru. Keramika z Wurmovky má vtip
Když poprvé vzala do ruky hlínu, netušila, že ji bude jednou práce s ní i živit. A nejen ji. Milu, zakladatelka Studia Studimo, dnes tvoří keramiku, která je jemná, vtipná i důvěrná – stejně jako její příběh.
-
Proměna zahrady na Kopečku pokračuje. Práce zatím stojí na stavebním povolení
Na Svatý Kopeček přijíždím autobusem číslo 11 a cestou míjím i Restaurant u Macků, kde se mám sejít s Věrou Zukalovou, předsedkyní Dobrého místa pro život, která mě má zahradou provést. Když se potkáme, s úsměvem mi podá ruku a už jdeme do zahrady. Přišla jsem totiž zjistit, jak pokračuje projekt Otevřeme zahradu.
-
Jdu! Kryju! Středoškoláci se účastní vojenského výcviku
Po vystoupení z aut zaparkovaných u příjezdové cesty už slyšíme z dálky výstřely a hlasité, často jednoslabičné povely. Nacházíme se ve Vojenském újezdu Libavá, ve kterém celý červenec cvičí účastníci Dobrovolného vojenského cvičení, určeného pro středoškoláky. Cvičení pro přibližně 800 studentů a absolventů probíhá u osmi armádních útvarů po celé republice. Naší zastávkou byl 72. mechanizovaný prapor v Přáslavicích, kde momentálně probíhá taktická, zdravotnická a ženijní příprava.
-
Nejrychleji mizí dřevěné hračky. Re-use centrum zachránilo už 11 tun věcí
Už necelých deset měsíců funguje Re-use centrum Druhá Dobrodruhá v olomouckých Chválkovicích. Za tu dobu stihli zachránit víc než 11 tun věcí, které by jinak skončily u popelnic nebo v lepším případě ve sběrných dvorech. Report se proto do Chválkovic vydal. Kterou nejzajímavější věc tu můžete sehnat? A proč sem nenosit elektroniku?
-
Strach ze slintavky uzavřel farmu veřejnosti. Návštěvníci zmizeli, dojí se dál
Po silnici vyjíždíme z obce Červenka na Olomoucku a vydáváme se směrem ke 400 let starému zemědělskému stavení. Doubravský dvůr, stejně jako další zemědělská družstva a farmy, uzavřel přístup ke zvířatům pro širokou veřejnost. Důvodem je riziko vysoce nakažlivého viru slintavky a kulhavky, který napadá zejména skot. Nákaza by znamenala porazit celé stádo. Olomoucký Report na místě zjišťoval, jak se opatření vydávaná úřady projevují na provozu zemědělských subjektů.
-
Prázdné žaludky, plný sklad. Jaká je cesta potravin z obchodů k lidem v nouzi?
Sraz u Alberta na parkovišti. Tak zní domluva k reportáži o provozu Potravinové banky, a tak tu teď nasedám do auta, kde mě vítá Kamil Pravec. „Tady už mám naloženo, jedeme dál,“ říká a startuje. Jedeme vyzvednout další potraviny, které supermarkety věnují Potravinové bance Olomouckého kraje. Je čtvrtek, jeden z odběrových dní.
-
Divákům chtějí jít naproti. V Sedmičce lákají na divadlo i kafe z Pikoly
Historie, která sahá až do šestnáctého století. Nejedná se o zámek nebo kostel. Píšeme o měšťanském domě, který sídlí na adrese Sokolská 7 v Olomouci. Od listopadu tady, v bývalé sokolovně a nyní v zrekonstruovaném divadelním sále Sedmička, mohou návštěvníci využít další program Moravského divadla a Moravské filharmonie (MDMF), dokonce si u toho si vypít výběrovou kávu. Na konci tohoto článku pro vás máme připravenou soutěž o dva lísky na program v Malé komorní scéně Sedmička, která v Sokolské ulici nyní působí. Soutěž byla ukončena.
-
VIDEO: Děláme to jen tak, pro radost. Olomoucí prošel pochod švihlé chůze
„Pochodem vzad!“ Tímto pokynem zahájil jeden z organizátorů druhý ročník olomouckého pochodu švihlou chůzí. Původní myšlenka pochází z jednoho ze slavných skečů britské komické skupiny Monty Python, ve které se objevuje ministerstvo švihlé chůze, které, jak název napovídá, zastupuje zvláštní způsob pohybu vpřed. Pochody probíhají také na několika místech České republiky v rámci Mezinárodního dne švihlé chůze, který připadá na sedmého ledna.
-
Chci vtáhnout lidi do procesu, říká Knihařka
Kateřinu Mestickou najdou lidé v ateliéru mezi papíry, knihařskými stroji a se zásobou kávy. Mnozí ji ale znají ze sociální sítě Instagram, kde už skoro jedenáct let pod značkou Knihařka mapuje svou cestu a ukazuje, že knihařina je sexy, jak sama říká. "Tohle je moje knihařské studio, tady vyrábím výrobky a tady učím knihařinu. Jsme v takové mojí kuchyni, jako v restauraci, na každém stole se dělá určitý proces,” vysvětluje Kateřina Mestická, když mě vtahuje do svého olomouckého studia.
-
Tak přísaháme. Studenti zakončili vojenské cvičení v Hranicích
Poslední měsíc strávili někteří studenti a absolventi středních škol ve vojenském újezdu na Libavé. Tam se účastnili dobrovolného vojenského cvičení, v rámci kterého měli získat veškeré dovednosti pro nástup do služby vojáka z povolání. Na Moravě dokončili cvičení všichni zúčastnění. Olomoucký Report byl u toho, když ve středu v Hranicích skládali studenti přísahu.
-
Ani muk! Zažili jsme ticho za zdmi olomouckého kláštera
Večer se pomalu naklání a já pozoruji mourovatou kočku, která se prosmýkla pootevřeným střešním oknem a mlsně obchází kolem komína. Asi si brousí drápky na prozpěvujícího si kosa na jeho vrcholku. Já naopak stojím pevně na zemi před dřevěnou bránou olomouckého kapucínského kláštera a čekám na příchod bratra Radka. Připravuji se na pobyt Zažij ticho. Tři dny v tichu bez mobilu, zvuků města, hlasů a lidí ve zdech kláštera. S sebou mám podle pokynů jen povlečení, ručník, mýdlo a chléb na tři dny.
-
Kaliméra z Jeseníku: Na Starém autobusáku se slavilo. Lidé si připomněli řecké předky
Vůně řeckých delikates, malí tanečníci v krojích a rytmické hlasy bubnu či buzuki. V Jeseníku si na Den slovanských věrozvěstů připomněli také řecké uprchlíky, kteří do Slezska odešli z vlasti zmítané občanskou válkou. Seriál Olomouckého Reportu Kaliméra z Jeseníku přináší Malou řeckou pouliční slavnost v reportáži.
-
Berou senové úplatky. Vydali jsme se za hipoterapeuty z Přestavlk
Za Klárou Kubíčkovou se dostávám až po dlouhé jízdě nekonečnými poli a občasnými vesničkami. Hned po přivítání vyfasuju plastový kufříček, Klára bere dvě sítě se senem a jdeme. Zanedlouho přicházíme na okraj vesnice k ohradě. Klára je majitelkou Zafiry, kterou znají i čtenáři Reportu. Je to totiž terapeutický poník, který navštěvuje také Fakultní nemocnici Olomouc. Právě s terapeutickými poníky mě dneska Klára seznamuje.
-
I záklon hlavy může zachránit život. Jak na první pomoc?
Základy první pomoci by měl znát každý. Sama jsem podobný kurz absolvovala naposledy na základní škole, a tak je ideální čas si tyto znalosti znova osvěžit. Přicházím k budově Oblastního spolku Českého červeného kříže. Ten pořádá kurz první pomoci pro širokou veřejnost, a já se jednoho z nich dnes účastním. Přidávám se ke skupince ostatních účastníků a společně vcházíme do učebny. „Moje jméno je Linda, pracuji tady už jedenáct let a dnes vás budu provázet dnešním kurzem,“ říká na úvod instruktorka.
-
Každý by si měl nechat oholit hlavu, říká holička ze Šemberovy ulice
Zapadlá ulice v centru Olomouce skrývá podniky, ale i řemeslo. Na jednom konci Šemberovy ulice stojí studio PROSTĚ holičství. Dveře otevírá holička v bílé košili Annemarie, zatímco na křesle už je připravený, jak se říká, další pán na holení.
-
Co se skrývá v zákulisí? Divadla odhalila svá tajemství
Je devět hodin a já vyrážím do Moravského divadla, kde na mě čeká interaktivní výstava. Sleduju šipky, které mě vedou až do samotného divadelního sálu. Dostávám se až na jeviště a přidávám se ke skupince návštěvníků. Začíná Noc divadel.
-
Odsedli si od nás v kostele. Na Kopečku vrací propuštěné vězně do života
Naproti restauraci U Macků stojí nenápadná šedá budova. Žaluzie jsou zatažené a z izolace trčí drát. Na zahradě stojí oprýskaný altánek a několik včelích úlů. Právě v tomto domě funguje centrum Anastasios, rehabilitační zařízení pro propuštěné vězně. Pomáhá jim navrátit se do běžného života. To pro ně není vůbec snadné, nejen kvůli stigmatizaci. Déle uvězněným mohl pomyslně ujet vlak. "Neví, že u tramvaje musíte stisknout tlačítko na otevření dveří. Neví, jak se zachází s chytrým telefonem," říká Milan Vašek, spoluzakladatel centra. A to je jen špička ledovce jejich problémů.
-
Úterky patří kvízu. Oblíbená zábava si získala srdce Olomoučanů
Hospodská zábava v podobě kvízového večera má v Olomouci letité kořeny. V Pivnici Doga se každé úterý schází několik týmů, aby rozproudily své mozkové závity a zároveň si užily příjemný večer s přáteli. Čeká na ně pět kol nabitých nejrůznějšími tématy se záludnými otázkami. „Tak jsme tu všichni? Můžeme začít!“ ozve se ze stran moderátorů. Hospoda utichne a týmy napjatě očekávají první otázku, už je to tady.
-
Dnes jste zachránila tři životy. Na transfuzce a za sedm minut
Číslo do ruky, obout návleky, vyplnit dotazník. „Nějaká změna? Změny lékaře, byla jste v zahraničí, nebo očkovaná?“ ptá se mě sestra u příjmového okýnka a dává razítko do legitimace. Podávám jí vyplněný dotazník o zdravotním stavu. Na oplátku dostávám číslo a sedám do čekárny. Vítejte na transfuzce, místě, kde by se jeden rozdal.
-
Život u hasičů má svůj řád. Na kojetínské stanici to platí dvojnásob
Je 8.50 ráno a já stojím před stanicí profesionálních hasičů v Kojetíně. Dnes slouží směna C. Zvoním na zvonek a během minuty mi přichází otevřít jeden z hasičů, Daniel. Hned mě vede po schodech do denní místnosti v prvním patře. „Začátek služby klidnej?“ ptám se. „Jo, klidnej. Akorát techniku nemáme, na kterou jsme zvyklí. Máme teď Tatru z Přerova,“ odpovídá mi Marek, další ze sloužících hasičů. Kluky ze stanice tu znám, a proto si tykáme.
