Jdu! Kryju! Středoškoláci se účastní vojenského výcviku

Novináře na cvičení pozvala Armáda České republiky během jeho druhého týdne. Ještě cestou se k nám připojují instruktoři. „První týden byl zaměřený na teorii a chtěli jsme z příchozích udělat, když to tak řeknu, vojáky. Zaměřili jsme se na základní řády, kde se učili své povinnosti, práva, pořadová příprava a tento základní výcvik,“ vysvětlil v úvodu jeden z instruktorů Tomáš Sölöši.

Během druhého týdne už studenti mají nabyté vědomosti využít v praktických situacích. Středoškoláci v plné polní a se zamalovanými obličeji maskovacími barvami prochází třemi stanovišti, z nichž každé simuluje jinou situaci.

 „Hlavním bodem prvního stanoviště je pohyb vojáka po bojišti. V předchozích dnech se učili v řekněme sterilnějším prostředí na hladké travnaté ploše, dnes se to učí aplikovat v terénu. Musí pracovat s objekty – je tu okop, jsou tady zátarasy, kontejnery,“ vysvětlil instruktor. Cvičící tak postupují terénem za použití stručných a jasných pokynů, vzájemně se kryjí před pomyslným nepřítelem a po několika metrech postupují kupředu.

Kontakt, střelba a raněný spolubojovník

Na dalším stanovišti už čelí vážnější krizové situaci – během kontaktu s nepřítelem dojde ke zranění jednoho ze spolubojovníků. „Hej, jsi v pohodě? Dokážeš si nasadit turniket?“ volá jeden z cvičících na zraněného člena týmu. Ten nereaguje. "Jdu," zahlásí člen jednotky a zbytek postupně odpovídá: "Kryju!" Během krycí palby na nepřítele tak jeden z týmu vybíhá k raněnému a pomocí taktického škrtidla zastavuje simulované masivní krvácení.

Následuje klíčový moment – všichni členové týmu postupně nahlásí čas nasazení turniketu: „Deset třicet pět!“ Aby měl tým přehled o dalším postupu, ošetřující voják hlasitě oznámí, že raněného přesouvá do bezpečí. „Kryju!“ ozývá se od dalších členů jednotky. Voják uchopí raněného za vestu a stáhne ho do zákopu.

Scénář tak prověřuje nejen zvládnutí první pomoci v bojových podmínkách, ale i schopnost rychle a sehraně spolupracovat pod tlakem. Po skončení každého opakování scénáře proběhne mezi instruktory a cvičícími shrnutí a zpětná vazba. „Jak ho stáhli do zákopu, nemuseli jste tam být tak dlouho,“ zní od hlavního instruktora Lukáše Hrabánka ke studentům. Poté nastupují další cvičící a scénář opakují, tentokrát se snahou o rychlejší a přesnější postup.

Po napjaté akci přichází fyzicky náročnější, ale klidnější úsek výcviku – ženijní příprava, během které si cvičící rozdělení do dvojic hloubí okop pro ležícího střelce. Ten by si vojáci měli vybudovat ihned po vysednutí z vozidla na bojišti a jeho zamaskování. „Je dlouhý zhruba dva metry, aby jej mohl využít člověk s jakoukoliv výškou. Šířka okopů je kolem 60 centimetrů, ale může se to měnit. Každý voják si to přizpůsobí, aby měl nějaké pohodlí, aby v něm dokázal přespat a vydržel tři dny,“ vysvětluje další z instruktorů během toho, co cvičící kopou.

Není to "light verze" Vyškova

V dalším úseku vojenského újezdu cvičí středoškoláci, které hostí 102. průzkumný prapor z Prostějova. Tam zrovna probíhá střelecká příprava bez předem určeného scénáře. „Je to příprava před ostrými střelbami, kdy si prověřujeme, jak jsou na tom studenti, co se týče znalostí a dovedností. Točí se po třech stanovištích – na prvním projíždějí manipulaci z pistole, na druhém střelbu z útočné pušky a na třetím mají kombinaci,“ uvedl pro Report vedoucí výcviku z průzkumného praporu.  „Musím říct, že jsem mile překvapený. Střeleckou přípravu jedeme necelý týden a de facto jsme odstranili základní nedostatky. Občas se stane, že má někdo prst na spoušti, ale už to jsou jednotlivci a spíš výjimky. Celkově se manipulace se zbraní obrovsky zlepšila,“ ocenil studenty vzápětí.

Ačkoliv je příprava bez určeného scénáře, cvičení probíhá pod dohledem výsadkářů z jednotky, kteří studentům poskytují své techniky a speciality, se kterými se účastník během základního výcviku ve Vyškově nesetká. „Dělali jsme třeba zdravotnickou přípravu, takže se z útvaru vypůjčily makety částí těla, které věrně simulují zranění, třeba i s vytékající krví. Účastníci byli vedeni k tomu, aby strčili prsty do rány a pracovali s tím jako v reálu, což není během základního výcviku běžné,“ vysvětlila pro Report armádní psycholožka z praporu.

S tou jsme se pokusili porovnat další rozdíly v přístupu instruktorů ke studentům a k uchazečům o vstup do armády, kteří absolvují výcvik ve Vyškově. „Rozdíl vnímám hlavně v tom, že mnohdy nejsou fyzicky připravení. Když jde člověk přijatý do AČR na kurz základní přípravy, jde už nějak připravený, už má trošku fyzičku, dokáže něco zaběhnout, dokáže udělat pár kliků… I když se snaží, tak tohle člověk nenažene za tak krátkou dobu,“ přiblížila psycholožka, která dříve ve Vyškově působila. Přesto podle ní přistupují instruktoři ke středoškolákům stejně, jako k uchazečům ve Vyškově. „Nemyslím si, že by to byla ‚light verze‘ Vyškova. Dostávají plnou palbu toho, co by měli i tam. Tady mají něco navíc, protože s nimi tráví čas vojáci ze specializovaného útvaru, u nás konkrétně výsadkáři,“ doplnila.

Každý den na sebe přidáváme další vrstvy vybavení

Právě fyzickou stránku výcviku považují za jednu z nejtěžších i účastníci cvičení. „Po fyzické stránce je to náročné, každý den přidáváme na sebe další a další vrstvy vybavení, což pak váží hodně kilo a postupně zjišťujeme, že to není pro každého. Ale další den, kdy jednu z vrstev odhodíme, zjišťujeme, že to nic nebylo a že nás čeká ještě něco horšího,“ popsal 18letý Adam Procházka, který cvičení absolvuje s bratrem Davidem.

Účastníky k absolvování cvičení nejvíce motivuje možnost poznat armádu zblízka, prověřit vlastní hranice, nasbírat zážitky. „Myslím si, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Jednak kvůli spoustě zážitků s novými kamarády nebo kolegy, ale také kvůli možnostem, které si tady můžeme zkusit, jako jsou zbraně nebo hod granátem,“ vysvětlila další z účastníků Julie Dyntarová. „A pak i ta finanční odměna je velký plus,“ dodala vzápětí. Právě odměna se stala velkým lákadlem už během loňského pilotního ročníku. Středoškoláci letos za měsíc strávený na výcviku obdrží bezmála 40 500 korun před zdaněním.

Dobrovolné vojenské cvičení nepodmiňuje vstup středoškoláků do armády. Přesto nyní někteří zvažují, zda vstoupí do profesionální služby, nebo alespoň Aktivních záloh. „Jsem rozhodnutý o tom, že bych chtěl vstoupit do Aktivních záloh,“ vysvětlil Adam s tím, že během cvičení nastalo dilema, zda nastoupit na vysokou školu a věnovat se ekonomii, nebo do služby profesionálního vojáka. Podobně to má i Julie. „Do záloh jsem chtěla vstoupit už před maturitou, pak jsem se ale rozhodla pro vysokou školu. Do budoucna si ale myslím, že mě vstup do armády čeká,“ popsala.

Cvičení se podle Armády České republiky účastní letos necelých osm stovek studentů. Výcvik tak zahrnuje střelbu z ručních zbraní, hod granátem, pořadovou, taktickou, topografickou a ženijní přípravu, kurz první pomoci a tělesnou přípravu v podobě tradičních ranních rozcviček a polních přesunů. "Výcvik bude zakončen dvoudenním přežitím v terénu. Účastníci získají cenné zkušenosti, které mohou využít jak v civilním, tak v profesionálním vojenském životě," vysvětlila mluvčí armády Magdalena Dvořáková.