Situace v Jeseníku je lepší, ale ještě neskončila, popisuje manažerka dobrovolnického centra
"Původně jsme fungovali jako propojovací jednotka mezi různými organizacemi a studenty," říká manažerka Dobrovolnického centra Univerzity Palackého Vladimíra Sedláčková. V rozhovoru popisuje fungování Dobrovolnického centra během povodní na Jesenicku.
Centrum se snaží začlenit dobrovolnictví i do výuky. „Například na Fakultě zdravotnických věd existuje předmět Aktivizace v domovech seniorů,“ doplňuje Sedláčková. Kromě studentských aktivit centrum organizuje i zaměstnanecké dobrovolnické dny, při nichž se například sází stromy nebo udržují veřejné prostory.
Jak se může student stát dobrovolníkem?
Buď přes sociální sítě, kde nás mohou studenti kontaktovat prostřednictvím našich příspěvků. Následně proběhne úvodní schůzka, na které zájemce seznámíme se situací a domluvíme vhodné podmínky pro všechny strany. Studenti se mohou také přihlásit na konkrétní akce.
Druhou možností je registrace do databáze na našich webových stránkách a čekání na vhodnou příležitost.
O jaké příležitosti se v rámci dobrovolnictví jedná?
Například několik našich dobrovolníků pomáhalo na nedávno konaném Laskavém festivalu ve fakultní nemocnici, kde prodávali mýdla. Některé příležitosti vytváříme i sami – třeba jsme vzali seniory do svíčkárny. Na 1. prosince připravujeme akci ve Vlastivědném muzeu pro rodiče s dětmi s poruchou autistického spektra a jejich sourozence.
Povodně zasáhly rychle, jak se Vám podařilo tak rychle dát dohromady tým lidí, zařídit logistické přípravy a povolení o výpomoci?
Výhodou bylo, že se to dalo pár dní dopředu tušit podle předpovědí počasí. Zhruba od středy jsme věděli, že má hodně pršet. Ve čtvrtek jsem už psala krizovému štábu, že jsme k dispozici, pokud bude potřeba. V pátek jsme zveřejnili výzvu na sociálních sítích a v úterý jsme vyrazili do Jeseníku.
V prvním entuziasmu se zvedla obrovská vlna sounáležitosti – psaly nám stovky lidí. Poprvé jsme kromě univerzity zapojili i veřejnost. Tím ale vznikl určitý chaos – lidé se hlásili do více organizací a nebylo vždy jasné, kdo, s kým a kde bude. První výjezd byl komplikovaný i tím, že jsme dobrovolníkům posílali poslední informace až kolem desáté večer a už v sedm ráno byl odjezd. Mnozí se proto nedostavili, nebo si účast na poslední chvíli rozmysleli.
Probíhá stále úklid Jesenicka?
Ano, úklid stále probíhá, ale už tam nejezdíme. Situace je sice lepší, ale práce ještě neskončila. Naposledy jsme tam byli v srpnu na organizovaném výjezdu – spíše symbolicky, abychom připomněli, že pomoc stále pokračuje. Zároveň jsme chtěli vyzdvihnout Dobrovolnické centrum Jeseník, které při povodních vzniklo. Dnes, když chce někdo pomáhat, odkazujeme ho už přímo na ně.
Určitě jste museli nasbírat spoustu silných příběhů. Řekla byste nám nějaký?
Šlo spíše o řadu dojemných momentů. Sama jsem při povodních nebyla přímo na místě, ale z komunikace na sociálních sítích vím například o paní, která přišla o všechno. Díky dobrovolníkům se však podařilo v jejím zničeném domově najít rodinné fotografie. Byla nesmírně vděčná – dodalo jí to naději, že jednou bude moci znovu navázat na vzpomínky spojené s těmito snímky.
Někteří dobrovolníci, kteří pomáhali v jednotlivých domácnostech, jsou s rodinami dodnes v kontaktu. Píšou si jak se mají a jak se jim daří. Máme spoustu silných, ale i úsměvných zážitků – třeba jeden zájemce chtěl na místo vzít dvě malé děti předškolního věku. Museli jsme mu vysvětlit, že situace je nebezpečná a děti se z postižených oblastí naopak odvážejí.
Jak vzpomínáte na uprchlickou krizi, když začala válka na Ukrajině?
Pamatuji si velmi silný moment, kdy nám napsalo mnoho ukrajinských studentů s nabídkou pomoci a tlumočení. Bylo to pro ně nesmírně náročné – na pracovištích slyšeli těžké příběhy a zároveň nevěděli, co se děje s jejich rodinami. Museli jsme jim zajišťovat i psychologickou pomoc, protože tlak na ně byl obrovský.
Měli jsme také studenta z Běloruska, který si byl vědom, že se pomocí Ukrajincům vystavuje riziku. Museli jsme hlídat, aby se neobjevil na žádných záznamech ani fotografiích, protože by to pro něj i jeho rodinu mohlo být nebezpečné.
Na webových stránkách uvádíte „doprovázení nemocných.“ Co to znamená?
Tuto aktivitu nám do systému vložila dobrovolnická organizace Fakultní nemocnice. Dobrovolníci tráví čas s pacienty z onkologických či hematologických oddělení – povídají si s nimi, malují si omalovánky nebo jim jinak zpříjemňují chvíle. Cílem je, aby jim pobyt v nemocnici alespoň trochu ulevil.
Na jaké dobrovolnické akce se v blízké době můžeme těšit?
Připravujeme stánek na Vánočních trzích, kde budeme 13. prosince pořádat akci Dobré místo pro život. Každý den zde vystupuje jiná organizace a my budeme mít svůj den právě tehdy.
Rozhovor vznikl ve spolupráci s webem Dobryzpravy.cz.