Proměna zahrady na Kopečku pokračuje. Práce zatím stojí na stavebním povolení
Na Svatý Kopeček přijíždím autobusem číslo 11 a cestou míjím i Restaurant u Macků, kde se mám sejít s Věrou Zukalovou, předsedkyní Dobrého místa pro život, která mě má zahradou provést. Když se potkáme, s úsměvem mi podá ruku a už jdeme do zahrady. Přišla jsem totiž zjistit, jak pokračuje projekt Otevřeme zahradu.
Otevřeme zahradu je projekt organizace Dobré místo pro život, která se věnuje sociálně znevýhodněným skupinám v Olomouci. Cílem projektu je proměnit zarostlou zahradu u Hospice na sv. Kopečku na malebné místo, kde mohou odpočívat jeho klienti. Dovnitř vcházíme vchodem, který bude určený pro veřejnost a povede do dvoupatrového objektu. Ve vrchní části bude pravděpodobně kavárna, kde si návštěvníci udělají kávu a ve stylu lesního baru zaplatí.
„Říkali jsme si, že by kavárna mohla zabezpečit příjem hospice, protože ten pořád bojuje. Lidé se můžou v klidu a pokoře přijít podívat do zahrady, a poté zase odejít. Když budou brát děti, aby se podívali na Kopeček, tak si řeknou: Pojďme podpořit hospic! Může tam být třeba i QR kod na sbírku,“ vysvětluje mi Věra Zukalová.
Ve spodní části objektu bude místo setkání klientů hospice s jejich rodinami a přáteli. Na otázku, jestli veřejnost bude moci chodit i do zahrady paní Zukalová pokrčí rameny: „To je všechno na hospici. Mým úkolem je sehnat finance a obklopit se odborníky.“
Nápad celého projektu se zrodil v květnu 2022 a od té doby se na jeho podporu vybralo od veřejnosti přes 5 milionů. Peníze jsou na transparentním účtu a každý se tak může podívat, jak to s nimi vypadá a kolik kdo přispívá.
„To je náš sbírkový účet, takže peníze z něho můžeme použít jenom na stavbu nebo na nějakou částečnou propagaci. My z toho ale peníze na propagaci neutrácíme, využíváme prostředků, které má Dobré místo pro život. Je potřeba si také uvědomit, že my, co se tomuhle projektu věnujeme, ho děláme dobrovolně navíc k naší práci. Chceme proto do něho zapojit veřejnost, aby nám pomohla a abychom v tom nebyli sami. Vy tu zahradu můžete postavit z dotací, ale my potřebujeme, aby pak žila, aby fungovala, aby tam chodili lidé a podporovali hospic. Je potřeba pracovat s komunitou. Děláme to proto, že si myslíme, že projekty jako tyhle jsou důležité,“ objasní mi paní Zukalová důležitost veřejnosti v jejích projektech.
Kromě příspěvku může veřejnost podpořit projekt i navštívením jedné z akcí, které Dobré místo pro život pořádá. V nejbližší době to bude listopadový koncert konzervatoře na Klášterním Hradisku v Olomouci.
Nikdo vám nedá peníze na vzdušný zámek
I přes to, že je 5 milionů podle paní Zukalové mnoho peněz, bez stavebního povolení jsou jim na účtu zatím k ničemu. „Teď pan architekt připravuje podklady ke stavebnímu řízení a stavebnímu povolení. To znamená, že sem jezdí statici, vodohospodáři, dopravní, protože se to tady týká vlastně i vjezdu, a všichni, kteří s tím mají, co dočinění. Ti odborníci, co sem jezdí, to budou naceňovat a realizovat vždycky ten svůj kousek. Bez stavebního povolení se nedají oslovovat větší sponzoři, nikdo vám nedá peníze na vzdušný zámek,“ vysvětluje mi paní Zukalová. Stále tak není jasné, kdy úpravy začnou a ani kdy bude projekt dokončený.
I přes zdržení zahrada nezůstává netknutá a od začátku plánování prošla již několika změnami. Je vyklizená, prostředí působí klidně a uprostřed zahrady je vysazené květinové srdce. U plotu, kde bude v budoucnu pravděpodobně kavárna, jsou dnes děkovné vzkazy od dětí z dětského doma v Litovli, kterým výtěžek z plesu Dobrého místa k životu splnil sen jet k moři. Kromě zeleně jsou na zahradě také dvě studny, které budou i do budoucna sloužit jako vodní prvky.
To, jak bude zahrada vypadat, má na starost architekt Petr Mičola. „Chtěli bychom spíš divokou přírodu, hodně trávy, hodně stromů. Stromy bychom chtěli ponechat původní, pokud to půjde. A měli by zde být meditační ostrůvky, vytvořený prostor, aby rodina a klienti měli soukromí. Kolem budou keře a lavičky. Všechno by mělo být přístupné tak, aby tam mohli i klienti v posteli nebo na vozíčku,” dozvídám se od paní Zukalové jeho vizi.
Když ze zahrady odcházím, ještě jednou se otočím. Mezi stromy svítí květinové srdce a světlo krásně ozařuje celý prostor. Je tu ticho, které dává tušit, jak klidné místo jednou může vzniknout. Zatím tu práce stojí na stavebním povolení, ale vize i energie lidí kolem projektu napovídají, že zahrada se dříve či později otevře. Když se za mnou zavřou dveře, jsem přesvědčená o tom, že proměna Svatého Kopečku není jen o stavbě nové kavárny nebo úpravě zeleně, ale hlavně o naději, že místo, kde se život pomalu uzavírá, může znovu rozkvést.
