Světový design, české sklo. Studio Davida Valnera vybavuje zahraniční galerie

Přicházím do studia na olomouckých Lazcích, kde se v jednom dvoře nachází hned několik dílen a studií. Které ze dveří vedou do sklářského studia Davida Valnera, se kterým se tu dnes potkávám, bych nejspíš nepoznala.

„Navazuju na tvorbu táty, který měl sklárnu. Pro mě sklářské prostředí není nic extra, protože jsem v tom vyrůstal. To prostředí a technologie znám dobře,“ říká na úvod umělecký sklář David Valner,

Studio, ve kterém sedíme, je na první pohled čistý, klidný ateliér v Olomouci. To je ale jen jedna z místností, kde má sklář vystavené vázy z různých kolekcí a další skleněné výrobky. „Tady je to očištěný prostor. Na Vysočině to tvoříme ve špinavějším prostoru, ve sklářské huti. Dole mám dílnu, kde vznikají prototypy. Tam jsem nejradši, tam si tvořím a zkouším,“ popisuje sklář.

Za vystavenými objekty Davida Valnera je ale mnohem delší cesta. „Když jsem šel na sklářskou školu do Železného Brodu, později jsem se rozhodl, že chci dělat spíš volné umění a sklem jsem se už tolik nezabýval. Po škole jsem se trochu osudem vrátil zpátky za tátou do sklárny. Cítil jsem, že by firma potřebovala pomoct a trochu nakopnout,“ popisuje svůj příběh Valner.

Rodinná sklárna sídlí na Vysočině, kam David Valner pořád jezdí vypalovat své nápady. „Když jsem zakládal svoji značku, propojil jsem zkušenosti z volného umění se sklem. Je to někde na pomezí. Pořád jsou to většinou funkční objekty, ale aby mě to bavilo, musím v nich mít nějakou nadstavbu,“ doplňuje sklář.

Tvorbu David Valner Studio možná ani Olomoučané neznají. Studio totiž častěji potkají návštěvníci světových výstav a mezi zákazníky jsou spíš ti ze zahraničí.

Začátek ale nebyl jednoduchý. Jak umělec popisuje, na první veletrh v Paříži si půjčil peníze, postavil stánek, ale téměř nikdo nepřišel. Stejný scénář se opakoval i podruhé. Rozhodující moment přišel až poslední den druhé účasti.

„Jeden veletrh stál třeba šest set tisíc korun. Pro mladou značku je to hodně. Podruhé jsem si říkal, že to není možné, a poslední den přišel architekt ze Švýcarska, který měl na starosti rekonstrukci velkého hotelu. Zaujala ho jedna váza a nakonec si objednal kolem sto osmdesáti nebo dvě stě kusů,“ popisuje Valner.

„Trh se změnil. Najednou jsem nic nemusel dokazovat.“

Zakázka podle něj pokryla náklady předchozích veletrhů a umožnila značce pokračovat dál. Postupně se přidávali další zákazníci a galerie. A zlom pak přišel se spoluprací s americkou galerií

Výrazný zlom znamenala spolupráce s americkou galerií The Future Perfect. „Najednou jsem cítil, že se trh úplně změnil. Už jsem nemusel nikomu dokazovat, jestli to za to stojí. Byl jsem partner, kterého buď si galerie nebo architekti vyberou, nebo ne. A to je v pořádku,“ říká Valner.

Studio nejčastěji spolupracuje s galeriemi, galeristy a interiérovými designéry. Kromě americké galerie míří sklářská díla do New Jersey, na Blízký východ, do Číny nebo nově do Londýna.

„Nejvíc cílíme na profesionály, to znamená galerie, galeristy nebo interiérové designéry. Ne úplně na koncové zákazníky,“ vysvětluje Valner.

A české sklo má podle něj ve světě stále dobré jméno. Východní trhy si ho často spojují hlavně s broušeným křišťálem, západ se víc zajímá o současnou tvorbu.

„Myslím si, že česká tradice ve světě pořád existuje. Sklářství je vnímáno podobně jako italské, tedy jako něco na vysoké úrovni. Je ale potřeba se o tu tradici starat. Je to na naší generaci, abychom ji dokázali udržet,“ dodává.

Značka Davida Valnera funguje jako malý tým. V olomouckém ateliéru působí Valner, jeho kolegyně Petra a jeho žena Tereza, která je fotografka a podílí se na vizuální stránce značky. Podle potřeby pomáhají další lidé z rodiny nebo přátelé.

„Jsme takový trojčlenný tým. Když potřebujeme pomoc, najímáme si spíš někoho z rodiny, kamarády nebo brigádníky,“ říká.

Na zahraniční výstavy jezdí značka pravidelně. Mezi důležité body patří Paříž, Milán, nově také Dánsko. Ve chvíli, kdy vzniká tato reportáž, připravuje Valner instalaci právě v Dánsku.

„Budu tam stavět pyramidu z věcí až do stropu. Chci, aby to samo o sobě působilo jako monumentální dílo, které zaujme, a teprve potom v detailech člověk uvidí jednotlivé kolekce,“ popisuje.

Valnerovy kolekce často vycházejí z přírodních motivů. Pokud tedy mezi vázami vidíte motivy hub nebo mikroskopických organismů, nejste vůbec mimo. V posledních letech skláře inspirují právě houby, plísně a mikroskopické organismy. „Hodně mě inspirují houby, plísně a organismy, které zkoumám vizuálně. Když se člověk podívá, jak vypadají pod mikroskopem, je to neuvěřitelně bohatý svět,“ říká.

„Nesnažím se dělat kopie hub nebo plísní. Je to věc, která mě přirozeně zajímá, projde mnou, uzraje a potom mě napadají tvary a barevnosti už skrze mě,“ popisuje Valner.

Druhým výrazným zdrojem inspirace je samotné řemeslo. Sklářské procesy zná od dětství a snaží se na ně dívat jinak, posouvat je a experimentovat s nimi.

Olomouc jako ideální město pro život i ateliér

Přestože výroba probíhá hlavně ve sklárně na Vysočině, ateliér má David Valner v Olomouci. Do města se přestěhoval díky své ženě, fotografce Tereze Valnerové, která z Olomouce pochází. Předtím žili také v Brně a v Praze.

„Olomouc je pro mě ideální velikost města. Je relativně malá, ale je tady všechno, co člověk potřebuje. Je to kulturní město a pro rodinu je úplně ideální,“ říká.

Sám o sobě mluví jako o spíše plachém člověku, který má rád soukromí. I proto mu vyhovuje, že jeho značka působí výrazně v zahraničí, kde často víc mluví samotné objekty než osobní příběh autora.

A tento prostor na Lazcích? Podle svých slov jej našel náhodou. Původně hledal menší dílnu, ale nakonec se podařilo spojit několik rozptýlených pracovišť do jednoho místa.

„Měli jsme ateliér v centru, dílnu jinde a sklad zase jinde. Byli jsme roztahaní po městě. Tady se to sešlo tak, že se uvolnily prostory a dávalo smysl všechno přestěhovat sem,“ popisuje.

Samotná práce u sklářské pece trvá podle velikosti objektu zhruba od patnácti do čtyřiceti pěti minut. Celý proces je ale mnohem delší. „Samotná hlavní část u pece trvá podle velikosti od patnácti minut do tři čtvrtě hodiny. Potom se to dá do chladicí pece, kde je pět set stupňů, a tam to dva dny pomalu chladne na pokojovou teplotu,“ vysvětluje Valner.

Od prvního nápadu po hotový kus ale mohou uběhnout měsíce i roky. Autor své nápady nechává zrát, vrací se k nim, kreslí si je a až ve chvíli, kdy cítí, že mají sílu, objedná si vzorovací den ve sklárně.

„Od prvního nápadu jsou to spíš roky. Musí to uzrát. Často mě něco napadne, když dělám něco automaticky, třeba když jedu dlouhou trasu autem. Když si na tu myšlenku vzpomenu znovu, má cenu ji rozvíjet,“ říká David Valner.

Vzorovací den je finančně náročný, proto musí být autor připravený. Zároveň ale nechává prostor náhodě a tvůrčímu procesu. „Někdy vznikne něco jiného, než na co jsem myslel půl roku. Ale to je v pořádku, protože to pořád vychází z původního nápadu,“ dodává.

V poslední době se Valner znovu přibližuje k volnému umění, které vystudoval. Stále chce, aby objekty zůstaly funkční, ale víc ho zajímá možnost vytvořit nejprve samostatné umělecké dílo.

„Chci to trochu rozdělit. Udělat umělecký objekt, který mě baví, a z něj potom vytvořit kolekci. Ne aby kolekce byla dílem sama o sobě, ale aby ji to dílo inspirovalo,“ říká sklář.

A mění se Valnerova tvorba? „Nemyslím si, že bych teď dělal lepší věci než předtím. Má to přirozený vývoj. Některé věci rezonují dlouhodobě, jiné mě přestanou zajímat relativně rychle.“

„Zájem o kolekce chodí ve vlnách. Stejně tak se k nim ve vlnách vracím i já. Člověk prožívá různá období a všechno se to v tvorbě přirozeně reflektuje,“ doplňuje David Valner.

Že je Česká republika zemí se sklářským věhlasem je jasné stejně jako náročnost výroby, kterou ovlivnil růst cen energií. A Valnerova slova to potvrzují. „Dřív se dalo predikovat, jaké roky budou slabší a jaké silnější. Po covidu se to změnilo. Jsme pořád v nějakém globálním napětí a my děláme věci, které nikdo nutně nepotřebuje,“ říká.

Před covidem se podle Valnera dalo lépe odhadovat, kdy přijde silnější nebo slabší období. Dnes už trh funguje méně předvídatelně. Ovlivnil ho covid, válka na Ukrajině, napětí na Blízkém východě i růst cen energií a materiálů. Valner zároveň spoluvlastní rodinnou výrobní firmu Valner Glass na Vysočině. Díky tomu vidí dopady zdražování velmi brzy přímo ve výrobě.

„Jako výrobci jsme první, kdo to pocítí. Zdraží se suroviny a vstupy a my to musíme okamžitě komunikovat zákazníkům. Tím, že znám výrobu, vím dopředu, co potom postupně čeká i naši značku,“ vysvětluje sled událostí, které po zdražení nastávají.

Do studia na Bořivojově ulici se mohou Olomoučané podívat třeba v rámci listopadové akce Open Studios. Návštěvníci se pak mohou přesvědčit, že tradice českého skla nemusí odkazovat jen k minulosti: „Je potřeba se o tu tradici starat. Je na naší generaci, abychom ji dokázali udržet,“ uzavírá David Valner.

Článek vznikl za finanční podpory Olomouckého kraje.