Nejvíc mě inspiruje zahrada, zajímají mě hanácké tradice, říká oceněná sklářská designérka

V létě krajinky, v zimě skleničky jako krajky. Kde se inspirujete pro tvorbu Vašich kolekcí?
Největší inspirací je pro mě momentálně naše zahrada. Když nejsem v dílně, tak jsem právě tam. Hospodařím na ní s úctou k přírodě a k rodinnému dědictví. Právě z tohoto místa vychází velká část mé tvorby.

Nedávno jste získala ocenění Czech Design Award. Jak celý proces probíhal?
Czech Design Award je spojena s festivalem Czech Design Week, který se letos rozhodl ceny udílet dopředu, nikoliv až na místě. Přihlášených bylo cca 200 projektů a vybrali nás 4 z různých oblastí designu - sklo, porcelán, nábytek i 3D tisk a téma bylo „tradice“. Téma mi bylo velmi blízké a měla jsem už dlouho v hlavě nápad, který jsem díky této výzvě konečně zrealizovala – i když bylo doslova za pět minut dvanáct. Výhra znamenala možnost prezentace přímo na festivalu, kde jsme měli instalaci.

To téma „tradice“ na vás přímo sedí. Jak vznikala samotná kolekce? Popíšete nám ji?
Přesně. Myšlenku jsem nosila v hlavě už delší dobu. Ta soutěž mi dala impuls ji konečně přetavit do reálné podoby. Jde o objekty ze skla, které balancují na pomezí volného a užitého umění. Jsou foukané z volné ruky – bez použití formy – a připomínají stylizované hanácké rukávce. Foukali jsme je ve sklárně Novotný Glass v Novém Boru.

Jak technicky probíhal celý proces? Jak se takový skleněný výrobek vyrábí?
Nejprve se nafoukla větší skleněná bublina – čistě nebo do optické formy kvůli efektu řasení. Po jejím zchladnutí se přidal nálep horké skloviny, který se znovu rozfoukl, aby vznikl co nejtenčí střep. Cíleně pracuji s myšlenkou rozbití a destrukce – a tím, jestli rozbití automaticky znamená zánik, nebo jen změnu formy. Poté jsem do střepu gravírovala krajky. Tím propojuji sklo s precizností a jemností tradičních řemesel, které mě fascinují už od dětství.

Zmínila jste folklorní soubor. Nelákalo vás někdy věnovat se přímo krajkám nebo výšivkám? Přece jen sklo není na Hané zrovna tradiční materiál.
Určitě mě to přitahovalo, ale sklo si ke mně nějakým způsobem našlo cestu. Možná je to tady na Hané netradiční obor, ale spolupracuji převážně s moravskými sklárnami. Ukazuju, že sklářství není jen doménou Čech.

Jak dlouho trvá výroba jednoho kusu? Například skleničky?
Je to dlouhý proces, který se nedá uspěchat. Když spěcháte, vždy se vám to vrátí jako bumerang. Od návrhu, konzultací, přes výrobu forem a vzorování až po dekorování v dílně – záleží na složitosti motivu. Některé přírodní dekory zvládnu za den nebo dva. Krajkové motivy, které teď můžete vidět například ve výloze na Olomouc Design Days, trvají třeba i tři dny. A samozřejmě si musím hlídat ruce, je to fyzicky náročné.

Kolik výrobků vytvoříte za rok?
Záleží na období. Před Vánoci je to vždy intenzivní, ale orientačně je to kolem 600 kusů ročně. Vše od panáků po vázy. Každý kus je originál – nepoužívám šablony, motivy se vyvíjejí spolu se mnou.

Máte oblíbený tvar nebo motiv?
Nejoblíbenější je pro mě většinou ten nejnovější. Ale srdcovka je stále první dekor, který jsem vytvořila – minimalistické klásky po celé skleničce. K němu se často vracím, i když ruka „zleniví“ a potřebuji se znovu dostat do rytmu. Tvarově mám nejraději volnější věci – bez formy, vznikající z momentálního naladění.

Jak vaše tvorba rezonuje s lidmi na Hané nebo v Olomouci?
Mám už tady svou stálou klientelu, které si velmi vážím. Beru je spíš jako komunitu nebo přátele než zákazníky. A jsem ráda, že oslovují i lidi z Prahy nebo jiných krajů. Možná je to folklorem, možná příběhem za značkou.

A odkud se vzal název značky Dosena?
Vznikl ze spojení slova sen a materiálů, které mě obklopují – seno, půda, sklo. Moje rodina po generace hospodařila, já teď balím sklo do sena. Přijde mi poetické, že když si někdo objedná skleničku, opravdu ji hledá „v kupce sena“.

Inspirujete se i jinými autory nebo trendy?
Sleduji, co dělají ostatní, ale cíleně se snažím jít svou cestou. Gravírování, které používám, není mezi skláři považované za „královskou“ techniku, ale mně vyhovuje. Vkládám do něj rukopis – tah ruky, který dle mého názoru rytina kolečkem tolik nenabídne. Dostanu se díky tomu i na místa, kam by se klasická rytina nedostala.

Chystáte se zkusit i jiné techniky?
Do budoucna bych ráda gravírování kombinovala s malbou. Ale pořád mám pocit, že v této technice mám co objevovat – například jak hluboko se dá dekorovat do extrémně tenkého skla.

Co právě teď chystáte? Kde Vaši tvorbu můžeme potkat?
Teď hlavně dokončuji objednávky před Vánoci. Vše tvořím až na zakázku, nemám sklad. Zákazníci si tak mohou vybrat dekor, kombinaci nebo i přidat monogram. Plánuji i Vintage Market, kde budu prodávat „důkazy ruční práce“ – kousky s drobnými bublinkami nebo odchylkami.

Můžete prozradit, co plánujete dál?
Chtěla bych vytvořit autorské krajky inspirované naší zahradou – jaro, léto, podzim, zima. Už mám tři připravené, čekám na první sníh, abych vytvořila i tu zimní. Mám v plánu větší volná díla i nové motivy, třeba s drobným hmyzem.

Na závěr – je něco, co byste chtěla lidem vzkázat?
Možná jen, aby se zamysleli, komu svými nákupy dávají důvěru. Zda podpoří někoho, pro koho jejich volba má skutečnou hodnotu, nebo anonymní značku. Tím nechci říct, že musí nakupovat u mě, ale podpořit malé tvůrce může mít větší smysl, než si někdy uvědomujeme. A závěrem bych chtěla moc poděkovat všem, kteří takto uvažují a podporují lokální značky. Myslím, že můžu mluvit i za ostatní, že si toho nesmírně vážíme. Děkuji.