Nejsem typ, který by čekal do šedesáti na objevení v ateliéru, říká Jan Bican

V e-mailovém podpisu má motto "měním svět v chodící galerii." Tvorbu Olomoučáka Jana Bicana, mladého umělce, neznají ale jen místní. Kromě muralu v Šantovce, současné výstavě v kavárně Pikola, nebo kolaboracím se značkami jako je Puma, hotelová síť Almanac nebo Bocuse d'Or a Oraculum, jej pomalu poznává celý svět. Přečtěte si rozhovor, který je součástí nového seriálu s názvem Za dveřmi umělce.

Reklama
Reklama

Jak jste začal s tvorbou?

Úplné začátky mám spojené s dětstvím. Chodil jsem do zušky Miloslava Stibora na Nové Ulici, kde jsem tvořil třeba i s fotografkou Barčou Gajovou. Od dětství jsem maloval, kreslil a nějakým způsobem se tím vyjadřoval.

Na základce to pro mě byl únik do vnitřního světa. Moc jsem se nezačleňoval do kolektivu, o přestávkách jsem si kreslil. V první třídě dokonce volali mámě do školy, že jsem nějaký divný, že si nepovídám s ostatními a jenom kreslím a maluju. Máma jim řekla, že jsem normální, jen prostě kreslím celé dny.

Kdy se z kreslení začalo stávat něco víc?

Myslím, že mě hodně formovala právě zuška. Potkal jsem tam skvělé lidi. Na střední jsem ale šel na ekonomické lyceum, na obchodku. Rodiče přitom chtěli, abych šel na něco uměleckého. Já jsem si ale říkal, že umění mě neuživí.

Měl jsem v sobě takový vzorec, že uměním se člověk nedokáže živit. Nechtěl jsem být bohémský typ člověka, který bude dvacet let čekat, než něco vydělá, a mezitím bude živořit. Proto mě tehdy nenapadlo studovat umění naplno.

Kdy se to změnilo?

Zlom přišel u maturity. Říkal jsem si, že mě ekonomka strašně nebaví a že nechci dělat účetnictví ani finanční věci. Ve čtvrťáku jsem začal tisknout svoje printy a naskenované obrazy na trička a mikiny.

Hledal jsem cestu, jak tvorbu přiblížit lidem, které by mohla zajímat. Neměl jsem umělecké zázemí ve smyslu střední nebo vysoké školy a na uměleckou vysokou jsem se potom nedostal. Tak jsem si našel vlastní vzorec, jak to lidem předat. Chtěl jsem, aby moje věci nestály tisíce, ale stovky. Aby si k nim člověk mohl vytvořit vztah. Vnímal jsem to jako chodící galerii. Ty věci nebyly jen doma ve skicáku nebo v ateliéru na obrazech, ale chodily světem a ta myšlenka z obrazu proplouvala mezi dalšími lidmi a jejich osudy.

Vaše obrazy jsou hodně specifické. Kde berete inspiraci?

Motivy se mění, ale něco zůstává. Třeba kozačky. Je vtipné, že skoro na všech těch obrazech mám kozačky. A od dětství jsem všemu maloval kozačky. Nedávno jsem zjistil, proč asi je ve svém díle používám. Doma jsme měli vykrajovátko na linecké cukroví ve tvaru kozačky. Máma za mnou jednou přijela do ateliéru a byl tam obraz, který měl úplně přesný motiv té kozačky jako to vykrajovátko. Takže tam podle mě bude nějaké propojení s lineckým cukrovím z dětství. Jinak si neumím vysvětlit, proč ty kozačky maluju. Dávám je lidem i zvířatům.

Jaká témata vás zajímají teď?

Posledních pět let je to hodně okraj lidské společnosti, nějaká nespravedlnost lidského žití a bytí. To se ale vždycky překlopí do něčeho aktuálního. Teď pracuju s křehkostí lidské duše. Používám motivy porcelánového džbánu, skla, skleniček nebo talířů. Jsou pro mě synonymem lidské duše. I když zvenku vidíme někoho, kdo působí strašně drsně, třeba v metalovém oblečení a nedobytně, uvnitř může mít jen kousek porcelánové dušičky, která se může lehce rozbít jako u kohokoliv jiného.

Zmiňujete i inspiraci Asií.

Ano, hodně mě inspiruje Asie, kam často jezdím. V posledních dvou letech se v obrazech objevuje téma okraje společnosti, konkrétně prostituce. Baví mě kontrast mezi Západem a Východem. Nechci to nějak opěvovat, je to hrozné a především pro lidskou duši otřesné. Ale zajímá mě, jak my na Západě prostituci vnímáme jako absolutní okraj. Lidé jsou pak odepsaní a těžko se začleňují zpátky do normálního života. Na Východě se k tomu často přistupuje spíš jako ke klasickému zaměstnání. Ten kontrast mě zajímá.

Ve vašich obrazech se často objevují postavy a zvířata.

Většinou ano. V devadesáti devíti procentech jsou to lidské nebo zvířecí postavy. Mou takovou úchylkou je ty tvory nebo zvířata rozřezávat. Nemá to ale žádný masochistický význam. Baví mě hrát si s kompozicí plátna. Zároveň mě baví, jak to na první pohled působí drasticky, i když význam je úplně jiný. Často chci pozorovatele nebo diváka na první pohled trochu šokovat.

Kdy přišel moment, kdy jste si řekl, že se budete uměním živit naplno?

Jako na full time? To bylo před dvěma lety. Předtím jsem ještě dělal sociální sítě a marketing pro různé externí značky. V prosinci 2024 mě ale pozvali do Hong Kong Design Institute. Přišel e-mail, že chtějí odkoupit obraz a pozvat mě na zahájení výstavy jako jediného Evropana.

Nejdřív jsem si myslel, že je to scam (podvod, podvodný mail, pozn. red.), a ten e-mail jsem smazal. Do poslední chvíle jsem počítal s tím, že mě možná někdo unese nebo že to nebude pravda. Bylo to celé zvláštní, ale nakonec to bylo skutečné. A tam přišel zlom. Řekl jsem si, že když to někoho zajímá, budu se tomu věnovat naplno.

Co představuje vaše aktuální výstava v Olomouci, kterou mohou lidé vidět v Pikole na Sokolské ulici?

Z velké části ji tvoří hedvábné šátky, které mají otisk obrazů. Jsou vytvořené z obrazů, které byly na výstavě v Bangkoku v lednu a únoru pod záštitou Českého velvyslanectví. Část obrazů vznikala přímo tam během výstavy, část tam byla vystavená. Původně tady v Olomouci visely trochu jiné obrazy, ale tři se prodaly. Výstava byla prodloužená, takže jsem dovezl nové věci.

Jak jste se dostal k výstavě v Bangkoku?

Měsíc po Hongkongu jsem měl první výstavu v Bangkoku. Tam jsem se seznámil s panem velvyslancem a pozval jsem ho na zahájení. Letos jsme pak vymysleli druhou část.

Já jsem v tomhle taková prořízlá huba. Nebojím se lidi oslovovat. Napsal jsem mu přes WhatsApp, že dělám druhou výstavu a jestli ji nechce zaštítit. A tak to vzniklo. Většinou jsou lidé nakonec rádi, že je někdo osloví a nemusí s tím sami začínat. Milionkrát to nevyjde, ale v tomhle se toho nebojím. Myslím, že to je základ pro to, dělat něco full time. Být dravý, někdy možná až otravný. Když to neuděláte vy a nikoho neoslovíte, většinou to samo nepřijde.

Z Olomouce jste se před časem odstěhoval, dnes máte ateliér v Praze. Proč?

Nic hlubšího za odstěhováním asi nebylo. Odstěhoval jsem se v roce 2020, během covidu. Šest let jsem žil jen v Praze. Olomouc mi tehdy přišla malá, jako vesnice, a chtěl jsem poznat větší město. Před Prahou jsem byl ještě v Berlíně na jazykovce. Když jsem se potom vrátil, chtěl jsem do něčeho většího, ale nic hlubšího za tím úplně není.

Je podle vás těžké pro umělce prorazit?

Podle mě záleží hlavně na povaze člověka. Určitě je to o kontaktech, o lidech, kterými se obklopujete, a taky o dravosti. Nesmíte se toho bát. Já jsem byl kdysi introvert a stydlivý člověk. Možná mě právě tohle naučilo nebát se oslovovat lidi a být v tom dravý. Nejsem typ člověka, který by chtěl čekat do šedesáti na objevení v ateliéru a žít bohémský život z výplaty, která přijde jednou za půl roku.

Tím, že jsem předtím dělal sociální sítě a marketing, mám rád nějaký stabilní příjem. Tohle samozřejmě není stabilní příjem, ale snažím se to zkoušet tak, abych se měl hezky a nežil neobjeveně do šedesáti.

Je fajn mít cílovku rozvrstvenou

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Každý den je jiný. Většinou ráno jdu cvičit nebo běhat. Velkou součástí dní tvoří taky 1981 run club, který jsme s kamarádem Davidem založili před rokem a každý týden tvoří velký highlight. Je krásné, jak se dokáží různé světy propojovat a během dvanácti měsíců se nám podařilo vytvořit početnou komunitu u sportu, kvůli kterému jsem kdysi měl uvolnění z tělocviku. Never say never. Potom si vezmu notebook a pracuju doma, odpovídám na e-maily nebo vyřizuju objednávky z e-shopu. Mám tam printy a hedvábné šátky. Když jdu do ateliéru, většinou přijdu k plátnu a hned maluju. Nepotřebuju nad tím dlouho přemýšlet. Nechávám ruce vykonat práci a něco namalovat. Až zpětně se nad tím zamýšlím, co to vlastně znamená.

Myslíte, že je pro umělce dobré mít vedle obrazů i dostupnější věci, třeba printy nebo šátky?

Myslím, že je fajn mít to rozdělené do několika skupin cílovky. Ne každý si může dovolit koupit obraz. Někdo chce začít litografií, sítotiskem nebo hedvábným šátkem. To je položka v nižších tisících. Člověk si k motivu vytvoří vztah a třeba si za pár let koupí obraz. Dává mi smysl mít to rozvrstvené. Velké značky to dělají podobně. Máte kufr za desítky tisíc a vedle toho třeba šátek. Musíte mít různé typy zákazníků v různých skupinách. Ale možná je cesta i prodávat jen obrazy a hledat jen lidi, kteří mají peníze na velké věci. Není na to podle mě žádný správný vzorec.

Víte, kdo je vaše cílovka?

Je to těžké, protože mám tři různé skupiny. U nižších částek, třeba litografií a hedvábných šátků, jsou to podle mě lidé kolem 25 až 30 let. Obrazy kupují většinou lidé nad 35 let.

Nemáte klasické umělecké vzdělání. Mluvíme spolu o litografii a dalších technikách. Kde jste se je tedy učil?

No neučil. Já jsem v tom strašný pankáč a celé to možná dělám špatně. Nevím, jestli existuje správný postup. Je to jeden velký punk. Třeba napínat plátna jsem se naučil až loni, do té doby jsem je dával do rámařství. Pak jsem si řekl, že to není taková věda. Vezmete sešívačku a napícháte plátno na rám. A takhle to mám se vším. Moc to neprožívám. Myslím, že důležitý je obsah a to, co má dílo přenášet.

Umění podle mě není úplně o manuálu. Naopak, čím víc chyb uděláte, tím lepší to je. Nepřemýšlíte nad tím z řemeslného hlediska, ale spíš z hlediska nitra duše. V tom je možná kouzlo. Obrazy často nejsou dokonalé a je v nich hodně punku. V dnešním světě, který je strašně umělý a všechno je až moc dokonalé, se snažím přidat něco raw (syrový, pozn. red.) a drsného.

Máte nějaké umělecké vzory?

Hodně mě baví Martin Lukáč, slovenský malíř, který žil dlouho v Praze a teď působí v New Yorku. U něj jsem se inspiroval olejovou tubou a kontrastními věcmi. Během covidu jsme často chodili kreslit a malovat k němu do ateliéru. Naučil mě používat právě olejovou tubu a dělám to dodnes. Baví mě taky Lucie Rosická Králíková nebo Laura Limbourg.

Co připravujete dál?

Budu mít jeden obraz v galerii Kvalitář, z toho mám obrovskou radost. Bude tam kolektivní výstava v Praze. Půjde o obraz koně, který jsem namaloval v Thajsku na ostrově. Maloval jsem ho tak, že jsem plátno namočil do oceánu a pak ho maloval na pláži na písku, aby barvy měly rozpité efekty.

Potom budu vystavovat na Lavrs Marketu, což je krátký pop-up. Dělal jsem pro něj dva obrovské obrazy, každý má 1,8 metru, a k tomu nějaké menší věci. Přes léto budu dělat Open Studio u sebe v klášteře, kde bude DJ a drinky. Na podzim se rýsuje větší výstava v rámci jednoho festivalu, ale to zatím nemůžu říct konkrétně.

A v Olomouci?

V Olomouci doběhne aktuální výstava v Pikole 10. června. Dále aktuálně dokončuji ilustraci jedné knihy, což je pro mě velká výzva a obrovská čest v jednom. Potom zatím nic dalšího vymyšleného není, ale věřím, že rok je ještě před námi a něco se objeví.

Co byste vzkázal lidem, kteří sami tvoří?

Jestli někdo něco tvoří nebo se snaží tvořit, tak nad tím podle mě nemá zbytečně moc přemýšlet. Nemá to moc analyzovat, jestli je to dobré nebo špatné, jestli se to někomu bude líbit. Zkrátka s tím má jít do světa a nebát se oslovovat lidi. To je podle mě základní message.

Díval jsem se na několik dokumentů o velkých osobnostech a překvapilo mě, že tohle dělají taky. Třeba u Dua Lipy její táta, který jí dělá manažera, napsal e-mail Eltonovi Johnovi a tak vznikl jejich duet. I tihle lidé to dělají úplně normálně. Takže se nebát být trochu vlezlý a někoho kontaktovat. Nejhorší, co se může stát, je, že vám člověk neodepíše nebo napíše ne. Nic horšího se nestane.

Článek je součástí série Za dveřmi umělce, kterou finančně podpořil Olomoucký kraj.

Reklama
Reklama

Související

  • Romantika, bankovní lupiči i psycho. Kina přidávají pět nových filmů
    Kultura

    Romantika, bankovní lupiči i psycho. Kina přidávají pět nových filmů

    Moravská kina přicházejí s další várkou listopadových premiér. Filmoví fanoušci se mohou těšit na českou romantickou komedii, rodinný příběh o psím hrdinovi, vánoční klasiku v temnějším podání, akční podívanou i horor z viktoriánské Anglie. Novinky tohoto týdne představil Radek Kreuziger z olomouckého multikina Premiere Cinemas v rozhovoru Lukáše Kobzy pro Radio Haná.

  • Dizajntrh opět v Olomouci. Konvikt se zaplní designem, benefiční aukcí a novým gastro patrem v podkroví
    Kultura

    Dizajntrh opět v Olomouci. Konvikt se zaplní designem, benefiční aukcí a novým gastro patrem v podkroví

    Olomoucký Dizajntrh se vrací. O víkendu 21. a 22. listopadu 2026 ožijí historické prostory Uměleckého centra UP v Konviktu pod vedením obměněného týmu. Ten slibuje čerstvou energii, ale zároveň si dává za cíl zachovat tradiční lásku k lokálnímu designu, pomalé módě a poctivému řemeslu. Součástí akce bude i aukce výrobků, které poskytli sami designéři, jejíž výdělek poputuje na nákup oblečení pro dospívající z olomouckého Klokánku.

  • Zastavte se v předvánočním shonu. Šumperské trhy slibují pravou adventní pohodu
    Kultura

    Zastavte se v předvánočním shonu. Šumperské trhy slibují pravou adventní pohodu

    Vůně svařeného vína, rozzářené náměstí a andělská křídla. Letošní šumperské vánoční trhy u radnice nabídnou téměř měsíc trvající sváteční program plný hudby, dobrého jídla a lokálních tradic. Návštěvníky čeká populární mobilní kluziště, komunitní zdobení stromků i každodenní program.

  • Hunger Games se vrací do kin. Přidá se Rocky i čeští bohové
    Kultura

    Hunger Games se vrací do kin. Přidá se Rocky i čeští bohové

    Návrat do krutého světa Hladových her, příběh zrodu jedné z nejslavnějších filmových postav a česká fantasy komedie plná slovanských bohů. Takové jsou filmové novinky, které od čtvrtka 19. listopadu míří do kin. Trojici premiér představil ve vysílání Radia Haná filmový expert Jan Tománek z olomouckého kina Metropol v rozhovoru s Lukášem Kobzou.

Reklama
Reklama

Rychlovky

  • OLOMOUCKÝ KRAJ
    Co se v Olomouci a v okolí bude o  víkendu dít? Máte se opravdu na co těšit. Projeďte si výběr akcí na víkend. Více
  • OLOMOUC
    Titul v rámci ankety Základka Roku 2026 získala Základní škola Heyrovského Olomouc na základě hlasování současných a bývalých žáků. Více
  • OLOMOUCKO
    Prezident repubilky Petr Pavel navštíví dnes Olomoucký kraj. Konkrétně zavítá do Uničova a navštíví také Šternberk. Více
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nejnovější

  • Hotovo a ještě levněji. Olomouc opravila parkoviště o 1,5 milionu pod plánem
    Doprava

    Hotovo a ještě levněji. Olomouc opravila parkoviště o 1,5 milionu pod plánem

    Krok za krokem město od roku 2023 obnovovalo na sebe navazující komunikace na Bělidlech a v Hodolanech. Nový povrch je v ulici Pavelkova a Libušina, letos v létě přišla na řadu také ulice U Panelárny. Poslední tečkou za touto sérií úprav se stala rekonstrukce parkoviště u Civilní obrany v ulici Libušina. Kromě nových parkovacích míst přinesla také zázemí pro řidiče městských autobusů.

  • Nevíte, co pod stromeček? OpenWine sází na víno i světové delikatesy
    Tipy

    Nevíte, co pod stromeček? OpenWine sází na víno i světové delikatesy

    Sháníte dárek pod stromeček pro rodiče, přátele nebo kolegy? V olomouckém OpenWine mají na výběr přes tři sta druhů vín z celého světa i gurmánské delikatesy. Nechte se inspirovat rozhovorem Lukáše Kobzy z vysílání Radia Haná.

  • Kdysi hráli za Moru: Debut dostal k Vánocům, teď se vrací jako draftovaný hráč NHL
    Sport

    Kdysi hráli za Moru: Debut dostal k Vánocům, teď se vrací jako draftovaný hráč NHL

    Olomoučtí kohouti zahájí v pátek šňůru tří po sobě jdoucích utkání v Plechárně. Od 18. hodiny na ně čekají Bílí Tygři Liberec a my se v rámci série Olomouckého Reportu s názvem Kdysi hráli za Moru posvítíme na ty, kteří z kádru severočechů hráli v olomouckém dresu.

  • Věřím, že výsledky jsou důsledkem věcí, které děláte správně, řekl Monroy
    Sport

    Věřím, že výsledky jsou důsledkem věcí, které děláte správně, řekl Monroy

    Portugalec Jaime Monroy je prvním zahraničním trenérem, který povede prvoligový tým SK Sigma Olomouc. Tedy pokud se jako cizinci neberou Slováci Dušan Radolský a Roman Pivarník. Monroy je také prvním, kdo se stal trenérem Sigmy, aniž by někdy předtím byl hlavním koučem profesionálního týmu v elitní soutěži. V sobotu čeká čtyřiačtyřicetiletého trenéra ostrá premiéra, Sigmu povede doma na Andrově stadionu proti Slavii Praha (15:00). V rozhovoru pro klubový web prozradil, jaké chystá změny.

Reklama
Reklama
Reklama

Nejčtenější

  • Vánoce v Olomouci začnou už 11. listopadu. Trhy obsadí i náplavku
    Společnost
    Kultura

    Vánoce v Olomouci začnou už 11. listopadu. Trhy obsadí i náplavku

    Jak budou letos probíhat vánoční trhy v Olomouci? Sváteční atmosféru můžete zažít na náměstích, u tržnice i na náplavce. V programu je bruslení, gastronomie i nejrůznější kulturní zážitky. Venkovní kluziště letos nabídne projekt Led & Fest, který zajistí i regionální a vánoční prodejce, pestrý doprovodný program a dobročinnou iniciativu. Tržnice se promění už 11. listopadu.

  • Vánoce v Olomouci mají program. Dorazí Slza, Pam Rabbit i O5 a Radeček
    Společnost
    Kultura

    Vánoce v Olomouci mají program. Dorazí Slza, Pam Rabbit i O5 a Radeček

    Jen měsíc dělí nás děli od toho, než se Olomouc znovu ponoří do předvánoční atmosféry. V pátek 20. listopadu začnou v historickém centru krajského města Vánoční trhy Olomouc, které i letos slibují bohatý kulturní program.

  • Junková tu dojela druhá. Po 99 letech se do Karlovy Studánky vrací její rodina
    Kultura
    Sport

    Junková tu dojela druhá. Po 99 letech se do Karlovy Studánky vrací její rodina

    Před 99 lety usedla Eliška Junková v Karlově Studánce za volant své bugatky a vyrazila na Pradědský okruh. V pátek 28. srpna se do míst spojených se závodní kariérou legendární československé automobilistky vydá její vnuk Jiří Junek. Horské lázně Karlova Studánka jí věnují celé odpoledne a večer. Nabídnou besedu, výstavu, přehlídku historických automobilů i divadelní představení.

Reklama
Reklama

Seriály

Reklama