Štítek: rozhovory
-
Atmosféra byla jiná, než u našich závodů, říká teprve třetí olympijský rozhodčí ve veslování
Olomoucká stopa na olympiádě v Paříži je zářivější, než jen šermířský bronz Jakuba Jurky. Mezi rozhodčími u veslování byl totiž Radim Dostál, rozhodčí z Hněvotína na Olomoucku. Jaké to je, kvalifikovat se mezi rozhodčí? Kolik závodů odjede za sezonu? A jaká atmosféra panovala na olympijských závodech ve veslování?
-
Pytlák má často ke zvířatům velmi blízko, říká zooložka a ochranářka Lucie Čižmářová
Outloni, roztomilé malé poloopice, se i díky svému vzhledu stali terčem pytláků. Lidé si je pořizují jako mazlíčky nebo si s nimi za poplatek vyfotí fotku z dovolené na sociální sítě. Zvíře ale kvůli tomu musí často podstoupit trhání zubů a je drženo ve špatných životních podmínkách. Jejich ochranou se zabývá Lucie Čižmářová, která pracuje pro olomouckou zoo. Při své práci se navíc věnuje environmentální žurnalistice a dokumentuje realitu nejen trhů se zvířaty. Na indonéském ostrově Sumatra založili s kolegou Františkem Příbrským záchrannou stanici pro divoká zvířata zabavená z nelegálního obchodování. Nyní se věnují také investigaci a osvětovým kampaním ohledně pašování zvířat.
-
V klidu nacházím koncentraci, říká olympijský šermíř Jakub Jurka
První medaili z letošních olympijských her vybojovala čtveřice kordistů. V šermu vybojovali pro Českou republiku bronzovou medaili a závěr souboje pak patřil olomouckému šermíři Jakubovi Jurkovi. Co má v hlavě šermíř před soubojem? Proč si vybral ze šermířských disciplín právě kord? A jakou roli při výběru sportu hrála Jurkova rodina? Přečtěte si rozhovor s olympijským medailistou.
-
Děti jsou pořád stejné, jen žijí v jiné době, říká vedoucí střediska výchovné péče
Soňa Coufalová vede Středisko výchovné péče v Tršicích na Olomoucku. Už 21 let pracuje se záškoláky a podobně problematickými dětmi. Je víc práce s dítětem, nebo jeho rodiči? Jsou dnešní děti horší, než byly předchozí generace? A proč se rodiče bojí říct si o pomoc? Přečtěte si rozhovor.
-
V Olomouci rostou nové čtvrti. Musíme rozšířit školy a postavit nové školky, říká Zdeněk Bogoč
Olomouc je podstatně jiná než před dvaceti lety. Podstatně jiná bude za dalších dvacet let. O budoucí podobě města uprostřed Moravy se ovšem rozhoduje už dnes, a to i na Odboru strategie a řízení Magistrátu města Olomouce. Zdeněk Bogoč a jeho tým pravidelně připravují strategické plány, koordinují výstavbu strategických budov, objektů nebo infrastruktury s developery a připravují podklady k projektům za desítky až stovky milionů korun. Jak by mohla vypadat Olomouc v dalších letech, jsme se bavili s jeho šéfem Zdeňkem Bogočem.
-
Děti už nechtějí číst Foglara, čtení na léto si lidé plánují, říká ředitelka knihovny Lenka Prucková
Dokáže knihovna přitáhnout čtenáře? Té olomoucké se to daří, letos má přes 13 tisíc zapsaných čtenářů, což je za poslední roky rekord. Zjišťovali jsme, co si berou lidé za čtení na dovolenou, ale i to, jak přemýšlí olomoucký čtenář. Proč dává přednost místním autorům? Přečtěte si rozhovor s ředitelkou Knihovny města Olomouce Lenkou Pruckovou.
-
Veřejný prostor není vakuum, říká expertka na vizuální smog Fullerová
Už jste slyšeli o pojmu vizuální smog? Veronice Rút Fullerové leží toto téma na srdci dlouhodobě. Na kultivaci veřejného prostoru již spolupracovala ve své profesní praxi s brněnskou radnicí a pro starosty ze Sdružení historických sídel připravila Kuchařku pro kultivaci veřejného prostoru. O co ale jde? Když vizuální prvky ve veřejném prostoru nepůsobí dobře, vyvolává to v nás chaos. „Je to nějaká změť a paskvil, nepečlivost a neschopnost pečovat to prostor kolem sebe,“ vysvětluje Fullerová. Může jít o reklamní plochy, které zabírají příliš místa nebo třeba o provozovny, které jsou barevně agresivní a křiklavé a o mnoho dalšího. „Veřejný prostor není vakuum, ale práce se souvislostmi a vztahy,“ říká brněnská designérka.
-
Orloj mě neuráží, jde o doklad doby, říká restaurátor Radomír Surma
Horní náměstí v Olomouci je plné rodin s dětmi, turistů, ale i absolventů v oblecích, kteří čekají u radnice. Tady na mě čeká i Radomír Surma, akademický malíř a restaurátor. Sraz máme u slunečních hodin, ty patří mezi jedno z děl, která lutínský rodák v Olomouci zanechal. „Neexistovala žádná fotografie, nejslušnější předlohou byla fotografie náměstí s radnicí a uprostřed se slunečními hodinami,“ vysvětluje restaurátor, jak začal s prací na hodinách.
-
Na dětech mám nejradši jejich upřímnost, říká řidič plyšákové sanitky Stanislav Mikiska
Jako malý si myslel, že bude pracovat se zvířátky, teď vozí plnou sanitku plyšáků. Už 33 let je Stanislav Mikiska řidičem dětské sanitky. Neřídí ale jen tak ledajakou sanitku, ta jeho je totiž plná plyšových zvířátek. Někteří chlupáči mají s panem Mikiskou dlouholetý nerozlučný příběh, jiné pak rozdává pro radost dětem.
-
Je to životní styl, říká o řemeslných pivech hospodský Jiří Gregor
Citadela je jednou z legendárních hospod v bezprostředním centru Olomouce. Je to zároveň jednou z několika málo hospod, které se pyšní tím, že svým hostům nabízí piva od malých řemeslných pivovarů. „Pivo je obecně kulturním fenoménem, a to řemeslné zase něčím, co lidi v Olomouci chtějí,“ myslí si majitel Citadely Jiří Gregor. Jaké to je, vést takovou hospodu v Olomouci? Kolik takových hospod v Olomouci je? A jak si vzájemně konkurují? Také o tom jsme se bavili v rozhovoru pro Olomoucký Report.
-
Kvůli videu se nechám na den zavřít, říká Ondřej Havlíček alias Tankista
Seděl u jednoho stolu s vrahy, pokusil se o splnění výběrového řízení k zásahové jednotce a při cvičení s „ vojenskými speciály“ si vykloubil rameno. Tankista, civilním jménem Ondřej Havlíček, je vojákem z povolání a na platformu YouTube tvoří „infotainmentová“ videa, ve kterých ukazuje zákulisí bezpečnostních složek a vysvětluje aktuální témata týkající se obrany. Jak dokázal skloubit práci vojáka a tvůrce? Jak mu bylo s trestanci na Mírově? A co dalšího chystá? To je jen část otázek z rozhovoru, který pro Olomoucký Report poskytl.
-
Kaliméra z Jeseníku: V Řecku uprchlíkům hrozila oprátka, říká historik Dimitris Atanasiadis
Život na Jesenicku v polovině minulého století rozhodně nebyl jednoduchý. Ve svízelné situaci se tehdy nacházeli řečtí uprchlíci, kteří na konci 50. let do místního pohraničí doputovali. Zpočátku neuměli česky, s obtížemi si zvykali na nové prostředí a těšili se, že se brzy vrátí zpátky do Řecka. Chod dějin jim to ale neumožnil a mnozí na Jesenicku strávili zbytek života. "Touha po návratu domů byla silnější než zájem o politikaření," přibližuje v rozhovoru pro Olomoucký Report historik Dimitris Atanasiadis.
