Hudbu tvoříme jako pěnu, každý přidá svoji bublinu, říká kapela Pjena a vydává nový klip

Skupinu tvoří frontmanka, zpěvačka a kytaristka Tereza Drobná, baskytaristka Alex Obušková, klávesák Honza Starosta, kytarista Marek Verebely a bubeník Honza Valchař. O pjenění Pjeny, účasti v hudební soutěži a natáčení nového klipu jsme si povídali s Terezou a Alex.

Kde se vzala Pjena? Jak to všechno začalo?

Tereza: S kapelou jsme začali hrát poprvé, začali zakládat nějaké těleso, okolo roku 2020. Jako parta kamarádů se dávali dohromady, protože k muzice jsme měli všichni hodně blízko. Písničky jsem začala skládat asi od třinácti, v šuplíku jsem toho měla hodně. Ale vždycky jsem si to hrála sama s kytarou. No a potom přišla Saška, ta dostala nápad, že bychom to vlastně mohli zkusit dát dohromady a začít tvořit nejen kytara a zpěv, ale že se připojí postupně ostatní. A z koníčku se začala stávat naše denní rutina. Začali jsme to brát navážno, na úkor svých ostatních zájmů a někdy možná i na úkor práce.

Jakou hudbu tvoříte?

Tereza: Jsme trošku, řekla bych, jinak naladěná kapela. Nejedeme úplný mainstream. A asi se tímto směrem nikdy nechceme vydat. Děláme hudbu fakt od srdce, každá písnička má nějaký příběh a duši. Snažíme se to lidem předávat s co největší láskou. V jedné naší písničce se píše, že vlastně i kdyby to byl jeden člověk jediný, který na naši hudbu tančí. Ze začátku to tak opravdu bylo, když jsme začínali, lidí chodilo málo. Ale postupně se začala tvořit nějaká fanouškovská základna. A začali jsme to vnímat tak, že už ta hudba je asi fakt dobrá a že to už nemá smysl hrát jen v garáži, kde jsme začínali. A že bychom se tomu měli věnovat naplno a šířit to do lidí. Nějak se to začalo postupně dařit. Což nás hrozně těší, pro muziku žijeme. To, co se povedlo za posledních pár let, za poměrně krátkou dobu, je velké štěstí a máme z toho radost.

A jak vás napadlo přihlásit se do soutěže Radiotalent?

Alex: Snažím se na sebe brát trošku i tu organizační stránku, tak často hledám různé příležitosti, i na internetu, aby se kapela dostala nějak víc do povědomí. A shodou okolností jsem našla i tuto příležitost, tak jsem nás tam samozřejmě přihlásila. Bez ohledu na to, abych se podívala, kde to vlastně je. Ale říkala jsem si, buď to vyjde, nebo ne, to budeme řešit potom. Měli jsme celkem dost hlasů do fanoušků a nakonec nás vybrala i porota na finálový večer. A to už mi trošku hořelo pod zadkem, protože ne všem se líbilo, že musíme cestovat až do Olomouce z Nejdku. Takže jsem to trošku schytala (směje se). Ale nakonec z toho byla velmi pěkná zkušenost, zase to kapele trošku nabilo motory, otevřelo nám to jiné možnosti. Zkusili jsme si něco jiného. A nakonec jsme to, díky Bohu, vyhráli. Takže nakonec jsem na tom nebyla až tak zle za to, že jsem nás přihlásila.

Čili nakonec se cesta přes celou republiku vyplatila.

Tereza: Po tom finálovém večeru jsme celou noc nemohli uvěřit tomu, že jsme to vyhráli. Jeli jsme tam a říkali si, že v té velké konkurenci dvou silných hodně zkušených kapel, my jsme tehdy hráli druhým rokem …

Alex: No, bylo to jak Kokosy na sněhu (směje se)

Tereza: My jsme fakt jeli s tím, že másla z Varů jedou takovou dálku a budou tam hrát s takovými šikovnými kapelami. Pak ještě přišel do poroty Marcell, kterého hodně obdivujeme jako zpěváka. Takže to byl úplně extrém. A jak jsme to vyhráli, tak jsme to pak říkali po Olomouci celou noc. Byl to pro nás obrovský zážitek, který nás i hodně stmelil.

A zpívali jste něco z dřívějšího repertoáru nebo něco složili přímo pro soutěž?

Tereza: Zpívali jsme to, co už jsme měli napsané.

Alex: Všechnu hudbu a texty skládá Tereza, prvotní nástřely písníček, dema, vytváří doma v obýváku. Napálí tam písničku od bubnů přes kytary, kolikrát i basu nebo vokály. Vytvoří z toho fakt poctivou základnu, ze které si kapela vybírá, co bude hrát. Takže máme neskutečné množství věcí, které jsme ještě ani nezačali hrát. Protože ona to produkuje neskutečným tempem. Za což jsem rádi, každý tam pak do toho přidá nějakou svou vizi a z toho vzniká ta Pjena. Na finálovém večeru jsme hráli něco z našeho repertoáru, tam jsme šli na jistotu.

Tereza: Dostala nás tam písnička Nahoru a dolů. To bylo naše první studiové nahrávání u Romana Masha Šandora, což je strašně fajn pan producent. Ta skladba vyšla fakt pěkně, má dobrý zvuk. My jsme si vždycky říkali, že i když jsme začínající kapela a neměli jsme ještě tolik zkušeností, že nemůžeme vydat něco, co by mělo špatný zvuk. Že když půjdeme s holou kůži na trh, tak alespoň s něčím, co bude kvalitně nahrané. Nechtěli jsme to uspěchat, což nám, myslím si, pomohlo i potom v tom užším výběru. Že ta nahrávka byla fakt kvalitní. Romanovi bych chtěla poděkovat, že nás ta skladba dostala k tomu vrcholu soutěže a mohli jsme si to finále zahrát.

Do jakého žánru se řadí hudba Pjeny? Je to třeba něco jako poprock?

Alex: Je to tak. Místy to může působit lehce alternativně, možná občas trošku chaoticky. Ale zase tím vzniká takový osobitý styl, osobitý žánr. Snažíme se do toho každý něco dát. Každý posloucháme nějakou jinou muziku, společnou vlnu nacházíme právě v té Pjeně. Takže je to takové zajímavé spojení všech v kapele. Snažíme se vytvořit něco, co se nedá s ničím srovnat, něco, co je jedinečné a zvláštní. Nechceme kopírovat něco, co už existuje.

Tereza: Vždycky říkám – co je to pěna? To je směs bublinek, které dohromady tvoří tu pěnu. A takhle se snažíme tvořit muziku. Že vlastně každý to toho dá tu svoji bublinu, ze které vznikne Pjena. V tom je to možná lehce jiné, že nepřemýšlíme úplně stejně, ale každý trošku po svém.

A z bublinek Pjeny vznikla písnička, ke které jste natočili nový klip.

Tereza: Jmenuje se Pure luck, což je v překladu Čiré štěstí. Je to česky napsaná písnička, jen s anglickým názvem. Je to o tom, že i vy sám někdy prožíváte den, který je totálně nepovedený.

No jasně, to je skoro každý, ne?

Tereza: A teď si představte, že by vás vesmír vyslyšel, nastražil uši a druhý den by se všechno otočilo jenom pro vaše dobro a všechno se najednou začalo dařit. My věříme, že při poslechu této písničky to třeba v někom nastartuje trošku ten mindset, a to štěstí mu donese. Protože když něčeho chcete dosáhnout, tak tomu musíte věřit. A o tom je písnička Pure luck, která se natáčela v Prostějově, v prádelně. Videoklip je hodně s nadsázkou, hodně barevný, takový do pozitivního myšlení.

Alex: Tu píseň jsme nahrávali ve studiu TA Musica, byla to součást výhry v Radiotalentu. Nahrávali jsme v Šumperku ve studiu, no a potom klip v Prostějově. Vybrali jsme trošku nestandardní místo, aby to mělo nějaký nápad.

Tereza: Ještě bych doplnila, že nahráno to bylo v TA Musica a mix a master nám dělal Samuel Palán z našeho kraje. S tím děláme naše první album, které vyjde tento rok. Album ponese název Různoradost. Hotové by mělo být na podzim. To většinou něco vydáváme, ale vždycky to byl buď singl, épečko nebo videoklip. Tento rok to bude opravdu album s deseti písničkami. Troufnu si říct, e jsme na to hrdí, protože jsme si to piplali jako vlastní dítě. Takže se těšíme, že to budeme moct poslat do světa.