Jsem zkrátka hráč, říká končící ředitel KIS Jaroslav Macíček
Ředitel přerovské příspěvkové společnosti Kulturní a informační služby po 13 letech končí. Jaroslav Macíček který stál za zrodem festivalu Velká Morava Fest a organizačně se podílel na pozdvihnutí kultury ve městě, nyní odchází do důchodu. V rozhovoru pro Report jsme se ptali na přerovskou kulturu, na co rád vzpomíná a jaké má plány do budoucna.
Končíte v Kulturních a informačních službách (KIS) v Přerově. Co bude teď? Budete se dál podílet na kulturních akcích?
Bude ze mě nějakým způsobem pracující důchodce. Něco plánuji i ve spolupráci s firmou, kde jsem dělal ředitele. Mělo by jít o pozici organizátora akcí, protože jsem to dělal 13 let a mám na to jisté know-how.
Jak hodnotíte své působení v kultuře?
Řada věcí se povedla, něco samozřejmě zaskřípalo. Ale jsem zkrátka hráč a kdo nehraje, nevyhraje.
Letos proběhl druhý ročník Velká Morava Festu. Loni akci provázely pochybnosti o konání v parku Michalov, letos to ale vypadá, že to už lidi akceptují. Jaký z toho máte pocit?
Loni byla velká nedůvěra i ze strany některých organizací, které proti konání v parku Michalov bojovaly. Přitom park – tahle louka – je přímo určená na pořádání kulturních akcí. Letos je vidět, že přišlo minimálně o tisícovku lidí víc a festival se může rozvíjet. Teď už to bude především o dramaturgii a službách kolem akce.
Budete se na tom podílet?
Myslím si, že ano. Dalo by se říct, že jsme předběžně s vedením města domluvení. Do toho máme ještě ve společném držení agenturu Petarda, takže co funguje, by se nemělo měnit.
KIS jste vedl 13 let. Jsou věci, na které rád vzpomínáte?
Člověk vzpomíná na ty dobré věci a ty špatné se vždy nějak vypaří. Nebylo to pořád jednoduché, je na nás velký tlak. Děláme akce na náměstí, děláme vánoční maraton koncertů, a tam jsme nejvíc vidět. Lidi si umí říct, co chtějí, co nechtějí, jestli se jim něco líbí nebo ne. Převažují ale příjemné vzpomínky a ta práce mě bavila. Nebylo to totiž stereotypní, nikdy nevím, kdo mi zavolá za pět minut, co se kde stane, nebo co po mně bude kdo chtít. To mě na práci bavilo nejvíc.
Co budete dělat dál? Máte kapelu Penzistor, jste prvním penzistou?
Ano, mám kapelu Penzistor a jsem tam první penzista. Pak mám ještě kapelu Pirillo, kterou jsme založili před 43 lety. Takže po této stránce budu maximálně uspokojen. Navíc jsem vášnivý rybář. Rybařím od malička a dnes každou chvíli, kdy nejsem s rodinou ani nedělám nic s kulturou, sedím u vody a chytám ryby.
Budete na to mít teď více času?
Všichni důchodci říkají, že nebudu, ale já si to čas udělám.
Mluvil jste o rybaření, jakou rybu chytáte nejradši?
Miluju chytání dravců, takže candáti a okouni, to je moje já. Když vím, že jdu na okouny, na spláveček, na malou rybičku chytat okouna… Je jen málo věcí, které to můžou přebít.
Mušky si vyrábíte sám?
Ne, já na mušky nechytám, ale věnuji se vláčení. A mezi námi, okoun je chutově ještě lepší než candát a chytnout velkého okouna je kumšt, který se mi daří.
Teď tě čeká ještě práce s Penzistorem. Budeš se více věnovat kapele, nebo kapelám?
Teď budu mít mnohem více času. Pirello je pro nás uzavřená kapitola v oblasti nové tvorby, nevidíme v tom smysl. Máme hodinový blok hitů, který zdejší dobře znají, takže do toho nebudeme zasahovat. S Penzistorem ale uvažujeme o třetím řadovém CD.
