„Stříbro má trochu hořkou příchuť,“ říká fotbalový vicemistr světa Jan Třetina
Fotbalový svět zažil historicky první neoficiální mistrovství světa fotbalistů do 15 let, které hostilo Baku v Ázerbájdžánu. Turnaje se zúčastnila také česká reprezentace, jejiž výkony a postup v turnaji zaujal čím dál více lidí a fanoušků. Češi postupně porazili Srí Lanku, Togo, Kubu, Americké Panenské ostrovy, Jamajku, Angolu, Itálii, Brazílii a Paraguay. Ve finále nestačili Češi na Španělsko, i tak vezou z turnaje stříbrné medaile. Report mluvil s útočníkem Sigmy Olomouc Janem Třetinou, který se turnaje zúčastnil. Zjišťovali jeho dojmy a pocity z tohoto úspěchu.
V prvé řadě gratulace k tomuto pěknému úspěchu. Jaké je to být vicemistrem světa ve své kategorii?
Momentálně je to takové trošku hořkosladké, protože jsme přece jenom hráli finále a chtěli jsme ho vyhrát. Ale myslím si, že všechno to dojde postupem času. Zatím to bereme tak, že jsme chtěli vyhrát a dovézt zlato, což se bohužel nepovedlo, ale myslím si, že za týden za dva si uvědomíme všichni, že jsme dokázali velkou věc.
Když se skládala nominace týmu, byl jste překvapený z toho, že jste se dostal do konečné nominace?
Ani ne. Myslel jsem si, že svoje výkony jsem předváděl tak, jak v klubu, tak i na reprezentační úrovni dobré. Doufal jsem, že tam budu a nakonec to vyšlo, takže jsem byl spokojený.
Proti komu bylo nejtěžší hrát?
Řekl bych, že asi finále proti Španělsku nebo čtvrtfinále proti Brazilcům. Ti kluci jsou neskuteční na balónu a to co s ním předváděli, to byla nádhera. Máme se od nich ještě co učit, abychom byli na stejné úrovni. Španělé a Brazilci nejlepší na balónu, techničtí, nepustí ti míč, ale přesto jsme se s nimi nějak dokázali poprat.
Jaký byl cíl před turnajem, ať už týmový nebo váš?
Trenér nám říkal na prvním srazu, že chce postoupit ze skupiny a pak uvidíme. To se nám povedlo, postoupili jsme ze skupiny na prvním místě docela s přehledem, ani moc jsme se u toho nezapotili. Poté v play-off jsme jeli krok po kroku až do finále a chtěli jsme zlato. Byla to senzace a jízda. Brazilce jsme vyřadili, tak tak, měli jsme i docela štěstí. Zmínil bych i fotbalisty Itálie, všichni úžasní hráči. Z mého pohledu jsem žádný osobní cíl ani neměl. Chtěl jsem předvést svoji hru, prezentovat se dobře tak, jako vždycky a to se mi myslím povedlo.
Jak byste zhodnotil organizaci turnaje i zázemí, ve kterém jste se pohybovali?
Byla to taková olympijská vesnice, kde všichni bydleli. Měli jsme jeden velký apartmán, kde jsme bydleli všichni společně jako hráči. Pak byli rozdělení trenéři a dost si myslím, že to stmelilo tým. Byli jsme tam stále spolu, nikdy jsme nebyli jeden bez druhého a bylo to super. Jediný, co bych asi vytkl, tak bylo jídlo, které už po 10 dnech bylo pořád stejné. Byla na něj dlouhá řada a tudíž jsme čekali dlouho.
Když říkáte stejné jídlo, co vám připravovali?
Těstoviny, rýži, maso, brambory a zelenina.
S vaším dalším postupem si tady v Česku začínalo všímat víc lidí vůbec existence turnaje. Dostávali jste z domova nějaké ohlasy na vaše výkony?
Ze začátku o tom nikdo nevěděl, nijak se to vůbec neřešilo a právě po vyřazení Brazílie jsme si všimli, že se to dostalo úplně všude. Měl jsem plný internet toho a nešlo si nevšimnout, že se o tom píše a mluví. Cítili jsme díky tomu do dalších zápasů docela velkou podporu a chtěli jsme i právě proto dovézt domů zlato.
Jak se bude nyní oslavovat tento úspěch?
My jsme už něco stihli na hotelu. Další den jsme letěli brzo ráno domů letadlem. Já jsem třeba nespal a spousta kluků to podle mě mělo stejně. Hned ten den jsme to nějak všechno vstřebali a doletěli jsme domů. Nyní už jsme bohužel všichni jinde, takže další oslavy asi už nebudou.
