Místo, kde mladí dostávají šanci. Kavárna Tribés staví na mladém týmu a poctivém brunchi

Kdo jste, když nejste v roli majitele kavárny?

Úplně obyčejný kluk, který si rád sedne na pivo nebo se podívá na nějaký sport. Taky rád cestuji a zkrátka si užívám život.

Jak jste se vlastně dostal ke kavárnictví? Byl Tribés od začátku váš plán?

Já jsem v prostorách Tribés pracoval jako provozní podniku ještě pod jinými majiteli. To trvalo zhruba tři měsíce. Pak se bývalí majitelé rozhodli kavárnu prodat. Já jsem celkem spontánní člověk, a tak jsem se rozhodl, že ji koupím. Bylo to rozhodnutí opravdu ze dne na den, ale nelituju ho. Takže zakládat vlastní podnik jsem v plánu opravdu neměl.

Co jste chtěl vytvořit, když jste Tribés otvíral?

Místo, kde se lidé budou cítit dobře. Kde si najde svoje místo zkrátka každý. Ať už na posezení s kamarády, práci nebo třeba různé oslavy. Také jsem se chtěl zaměřit na bezlepkovou variantu našich jídel a zákusků, aby se měli kde v Olomouci najíst také celiaci.

Přišlo mi, že takové místo tady chybělo. Přestože se nechceme prezentovat vyloženě jako bezlepková kavárna, byli bychom rádi, aby lidé s bezlepkovou dietou věděli, že jsme tu pro ně.

Jak dlouho jste Tribés připravoval, než se otevřelo pod vašim vedením?

Vzhledem k tomu, že ta kavárna už nějakým způsobem fungovala po předešlých majitelích, tak jsme naskočili do rozjetého vlaku a všechno měnili za pochodu. Co jsme kavárnu koupili, tak se ani nezavřelo. Nic jsem neplánoval nijak dlouho, nové nápady a změny přicházely za běhu.

Co byla největší změna od předešlých majitelů?

Hodně jsme pracovali na změně receptur jídel. Také jsme dost změnili koncept a atmosféru kavárny jako takové. Bývalí majitelé, když to to tak řeknu, cílili spíše na vyšší vrstvu. Já jsem chtěl podnik nabídnout všem. Chtěl jsem, aby sem chodili i studenti nebo běžně pracující lidé, kteří si chtějí užít hezké sobotní ráno.

Vzpomenete si na první týdny poté, co jste se stal majitelem?

Bylo to super a hrozné zároveň. Konečně jsem si mohl dělat co jsem chtěl, nikdo nade mnou nestál, vše bylo najednou podle mého. Ale nečekal jsem, kolik mi to sebere volného času a kolik mi to ukousne soukromého života.

Napadá vás nějaký velký přešlap, kterého jste se ze začátku dopustil?

Vím, že jsem dělal velké chyby s penězi. Z člověka, který bere normální plat, jsem se najednou stal někým, kdo nakládá s mnohem větším obnosem. A to jsem si zpočátku moc neuvědomoval. Teď bych byl určitě mnohem rozumnější a víc šetřil.

V čem je Tribés jiná než ostatní kavárny?

Nemyslím si, že se zas tolik lišíme od ostatních kaváren. Určitě jsme jiní tím, že myslíme na ty bezlepkáře. A obecně si myslím, že v tom jídle jsme také odlišní. Řekl bych, že je v Olomouci hodně kaváren, kam si jde člověk sednout jen na kafe a zákusek. K nám přijde na kafe, snídani, mimosu a zákusek.

Jak byste popsal vašeho typického zákazníka?

Nejvíce se tu setkávám s rodinami s dětmi, kteří k nám chodí zejména o víkendu. Ve všední dny to jsou určitě hlavně pracující.  Tipoval bych, že nejčastěji tu jsou lidé kolem třicítky. A teď, jelikož už začal školní rok, tu míváme i studenty.

Tribés se prezentuje tím, že má hodně mladý kolektiv. Co si pod tím mám představit?

Mám tady teď pouze studenty na brigádách, nikoho jiného. Zatím nemám žádného stálého zaměstnance. Nějaké brigádníky jsem převzal po bývalých majitelích, ale většinu jsem si našel sám. Byl to můj záměr, mít tu takto mladý kolektiv. Všichni si skvěle rozumíme a stojím si za tím, že spokojený zaměstnanec se rovná spokojený zákazník. A tady to funguje.

Já osobně jsem se doteď vyhýbal tomu, aby zákazníci věděli, že jsem jako majitel vcelku mladý. Nechtěl jsem se tím úplně chlubit. I v mém blízkém okolí na to vznikalo dost názorů – jak pozitivních, tak negativních. Chtěl jsem proto zůstat inkognito, ale úplně to nevyšlo.

Myslíte, že je v Olomouci prostor pro další kavárny?

Myslím si, že určitě. Ale ta kavárenská scéna je tu opravdu silná a kdyby chtěl teď někdo zakládat vlastní kavárnu, tak musí přijít s nějakou značkou, franšízou, nebo vymyslet něco, co tu chybí. Což je podle mého názoru dost těžké. Osobně bych do toho ale asi šel.

Co podle vás lidé od kavárny očekávají kromě dobré kávy?

Určitě skvělý personál. Poznal jsem mnoho lidí, kteří přichází vyloženě s cílem být obsluhováni, na chvíli si odpočinout od všech starostí a nechat někoho, ať se o ně postará.

I proto je pro mě výběr personálu opravdu důležitý. Od svých zaměstnanců vyžaduji slušné chování a vstřícnost. Holky to ví a taky se podle toho chovají. Proto věřím, že si odsud nikdy neodnesete špatnou náladu.

To je vlastně další důvod, proč si do podniku vybírám záměrně mladé lidi. Myslím si, že vždycky budou příjemní, ať se v jejich osobních životech děje cokoliv. Chtějí pracovat, chtějí si tu práci udržet a podle toho k ní tak přistupují.

Kdybyste otevíral dnes kavárnu znovu, co byste udělal jinak?

Ze začátku jsem moc nepřemýšlel nad ekonomikou. A pak mě to dohnalo. Nezdá se to, ale peníze rychle přijdou a rychle odejdou. Taky bych si ten krok celkově víc promyslel, protože jak jsem již řekl, ta koupě proběhla víceméně ze dne na den. A vůbec jsem se nezamyslel nad tím, jak mi to změní život.

A co si od Tribés slibujete do budoucna?

Teď bych se chtěl soustředit na toto místo, zlepšovat ho a zvelebovat. A pokud to půjde dobře, byl bych rád, kdybychom se rozrostli dál.

Momentálně tady máme výstavu obrazů jedné devatenáctileté slečny, která mě oslovila. Zjistil jsem, že mi to dává smysl a chtěl bych také dávat prostor mladým tvůrcům, aby se měli kde prezentovat.