Jsem výsadkář, toho času vysazen v Olomouci, říká nový velitel kybernetické skupiny Ivo Zelinka

Na svém twitterovém profilu máte napsáno: „Výsadkář - toho času vysazen v Olomouci.“ Cítíte se pořád jako výsadkář?

Ano. Protože výsadkář není číslo vojenské odbornosti, ale životní styl a naladění mysli, a já ho takové stále mám. Když to vztáhnu na svůj život v Olomouci: jednou týdně jezdím na střelnici Lazce, pravidelně chodím na crossfit. Jedná se o činnosti, které bych dělal u výsadkářů a dělám je i tady. Považuji totiž za důležité se udržovat jako voják.

Určuje vás výsadkářská minulost i v armádě, i když tu pozici nezastáváte?

V armádě už ne, je to skutečně jen moje vnitřní rozpoložení a styl života. U výsadkářů jsem dosáhl toho, čeho jsem dosáhnout mohl. Postupně jsem byl velitelem výsadkové čety, roty, velitel výsadkového praporu a zástupce velitele výsadkového pluku. U výsadkářů jsem strávil více, než patnáct let života a jiný už asi nebudu, jedno s druhým je nerozlučně spjaté.

Strávil jste tam patnáct let, nechybí vám to, nechtěl jste se vrátit? Není umístění u Skupiny kybernetických a informačních operací krok dolů?

Krok dolů to není. Ve sportovní terminologii by se dalo říct, že moje nové působiště není jiná liga, ale úplně jiný sport. Co mě na útvaru v Olomouci zajímá? Neprobádaná hranice činnosti. Všechny státy NATO postupně vytvořily kybernetické síly a jednotky informačních operací. Jedná se o novou schopnost armády a není možné pouze aplikovat postupy, které někdo vymyslel dříve, protože tady neplatí. Taky každý den člověk stojí před novým problémem a musí ho řešit, je to takové pionýrské.

Vsadil bych se, že 99 procent Olomoučanů vůbec netuší o existenci vašeho útvaru v Olomouci. Dalo by se popsat, co děláte?

Jsme Skupina kybernetických a informačních operací, která má dvě hlavní schopnosti. Jednou je ochrana našeho kyberprostoru, v době války kybernetické ofenzivní dovednosti a získávání informací v kyberprostoru. V době míru vytváříme například obsah na sociální sítě pro armádu a další složky. Další naší činností jsou informační operace, dále pak například civilně-vojenská spolupráce v Afghánistánu. Každý voják nasazený v bojové misi to viděl, naše skupina zajišťuje vyjednávání s místní populací, aby byla nakloněna našim vojákům a oni mohli dosahovat jednodušeji svých cílů.

Na čem si to můžeme představit?

Co jsem popsal si každý dovede představit právě v Afghánistánu nebo na Balkáně, to samé by bylo v České republice. Kdybychom se jako NATO dostali do fáze obrany tak na našem území bude řada spojeneckých jednotek a my budeme místnímu obyvatelstvu vysvětlovat a odůvodňovat jejich přítomnost na našem území. Pro příklad nemusíme jít daleko. Když se zahájil výcvik ukrajinských vojáků na Libavé tak museli být okolní obce informované, z velké částí to dělají právě naši lidé.

Další oblast, se kterou jsem se také setkal v misích, jsou psychologicko-informační operace. V přímém přenosu to vidíme ve válce na Ukrajině, jak pečlivě ruským vojákům představují, jak vypadá zajetí, že si mohou zavolat domů atd… To všechno je součást psychologického boje, jen si to neuvědomujeme.

Teď jste byl půl roku tiskovým mluvčím Armády České republiky. Pro Aktuálně.cz jste řekl, že vaše nové působiště v Olomouci je podobná práce, jen z jiného úhlu pohledu.

Určitě. To mi došlo v moment, kdy jsem sem nastoupil. Zodpovídal jsem za komunikaci armády, to ovšem neznamená, že jsem veškeré produkty vytvářel sám, právě naopak, zpravidla jsem zaúkoloval útvar v Olomouci. Není možné si představovat, že relativně malá skupina lidí v Praze dělá vše, to je nemožné.

Kolik vás tady je?

Stovky vojáků působících v Olomouci, nejsme ovšem pouze v Žižkových kasárnách, část je v Bystrovanech a někteří jsou v Brně.

Velel jste vojákům v bojových misích v Afghánistánu, kde musíte vytvořit tým, identitu jednotky. Asi se tvoří jinak ve válečném stavu, kde je společná formující zkušenost, jak to děláte tady?

I olomoucký útvar je nasazovaný v misích, ale v menších skupinách vojáků. Sdílená skupinová zkušenost tady není, a proto se k tomu snažím přistupovat odlišným způsobem. Od 1. srpna máme nový znak, a i ten vytváří společnou identitu. Zároveň mám v hlavě několik dalších plánů a něco se už podařilo realizovat. Je to ovšem běh na dlouhou trať, náš útvar totiž dynamicky roste a sním i počet vojáků. Výsledky naší práce jsou dennodenně vidět na sociálních sítích, jen nevíte, že byl vytvořen tady v Olomouci. Tah na bránu lidí tady je skutečně velký.

Pro magazín CZDEFENCE jste řekl, že si u svých výsadkářů ceníte tahu na branku, to je vlastně to samé, co zmiňujete teď. Je to něco, co přináší velitel, nebo to musí být i mezi vojáky, kterým velíte?

Je to kombinace. V armádě se říká, že za půl roku každý útvar vypadá jako jeho velitel. Na druhou stranu, tohle jsem v Olomouci už našel. Mám pocit, že tento druh vojska přitahuje lidi, kteří nechtějí dělat věci šablonovitě a potřebují za sebou vidět výsledky.

Koukal jsem na Twitteru vašeho útvaru, před vaším nástupem tam byl poslední příspěvek v roce 2021. To už jste změnili. Do toho jste se pustil sám?

Ne, mám tady středisko, které zodpovídá i za podporu komunikace jiných složek, proč je nezapřáhnou i in-house. Chceme prezentovat, co tady děláme, jací jsme lidé, předávat inspirativní příběhy vojáků a vojákyň, kteří v Olomouci slouží. Ve chvíli, kdy se lidé nemohou zamilovat do představy práce u nás, tak o tom nemohou ani přemýšlet.

Máte prezentaci na sociálních sítích spojenou pouze s náborem?

Nechci pouze nabírat další lidi, chci rovněž obecně vysvětlit, k čemu tady vlastně jsme a nemluvím jen o armádě, ale konec konců i o městu a regionu. Jak jste zmínil, je ohromná škoda, že většina obyvatel Olomouce ani neví, že existujeme. Přidaná hodnota našeho útvaru je nemalá, jsme špičkoví specialisté, kteří dělají výbornou práci. Proč by se to nemělo vědět?

Bavili jsme se o civilně vojenské spolupráci a o tom, že lidé v Olomouci a celém regionů o Skupině kybernetických a informačních operací nevědí. Setkal jste se s hejtmanem Josefem Suchánkem, bude tedy civilně vojenská spolupráce tady v Olomouckém kraji?

Bude, jen zatím nechci prozrazovat detaily. My se ovšem snažíme být dobrými sousedy i jinde. Minulý týden ve čtvrtek jsme šli darovat krev do Fakultní nemocnice Olomouc, protože jí mají nedostatek. Nechodíme sem jen do práce, ale snažíme se městu a regionu i něco vracet.

Říkáte, že chcete být dobrými sousedy, to ovšem musíte k městu získat vztah.

Na mém twitterovém profilu je napsané: „Výsadkář - toho času vysazen v Olomouci.“Já jsem k tomu přistoupil poměrně zodpovědně a přestěhoval jsem se sem, z Pardubic přímo do centra Olomouce. Olomouc má nádherné historické centrum a skvělou občanskou vybavenost, všude dojedu na kole do 15 minut. Mně už to tady k srdci docela přirostlo, navíc tu je skvělá posádka.