Nosková po triumfu ve Wimbledonu: Možná mi nikdy úplně nedojde, co jsem dokázala

Už vám došlo, co jste vlastně dokázala?  

Tak z poloviny asi jo. Já myslím, že možná mi to nikdy stoprocentně nedojde tak, jak bych chtěla nebo jak jsem si vždycky myslela, že to bude vypadat, když vyhraji svůj první grandslam. Vždycky to byl sen, ale když se toho stane tolik za tak krátkou chvíli, tak je to všechno dost těžké si to uvědomit.

Co všechno jste stihla po vašem návratu z Wimbledonu? 

Byla jsem jednou běhat. Skoro jsem se ještě ani nezastavila, co jsem v České republice a tuším, že od zítřka mi začíná trošku akční program. Hlavní náplní je mediální pozornost.  

Není pro vás náročnější zvládnout ten aktuální shon než hrát na kurtu? 

Na kurtu jsem stoprocentně víc v mojí kůži víc než tady v tomto režimu. Ale vím, že s výhrou přichází i tyhle povinnosti. Na kurtu je to samozřejmě něco, co dělám odjakživa, takže na tohle si taky musím zvyknout s každým dnem. 

V Přerově byla velkoplošná projekce vašeho finále, které sledovalo mnoho lidí. Věděla jste o tom? 

Bylo to moc krásný. Já jsem viděla spíš fotky nebo videa toho, kolik lidí dorazilo a fandilo. Jsem ráda, že minimálně tyhle lidi jsem udělala šťastné. 

Primátor Petr Vrána: Nebyla pouze projekce u Bečvy, ale i na našem festivalu Velká Morava, kde se oznamoval průběžně stav. Zhruba 2 tisíce lidí tam Lindě fandilo a drželo palce.  

Při hromadném sledování v Přerově hodně zaznívalo od lidí, že jste vůbec při těch vypjatých chvílích neprojevovala žádné emoce. Jak náročné je zachovat tvář hráčky? 

Do určité části to je součástí taktiky. Myslím, že mi asi nejvíc pomáhá, že to nemusím falšovat. Jsem taková a není to jenom na venek. Ať už je jakékoliv finále, ještě k tomu moje premiérové, tak všechno se to dalo dohromady. Takže spíše na tom výkonu to možná bylo někdy více vidět než na moji tváři. To neznamená, že uvnitř to nebublalo ve mně, jenom jsem se časem to naučila to skrývat. 

Jaký je váš další program? 

Za nějakých 10 dní začnu zase trénovat. Budu se připravovat na americké kurty, čeká mě nová část sezóny, na kterou se těším. V Americe se zúčastním čtyř turnajů. 

Už znovu trénujete? 

Ještě ne, dejte mi pár dní (smích).

Dění mimo kurt a kamarádství s Karolínou Muchovou

Jak probíhalo dění mimo kurt? 

Mám lidi kolem sebe, kterým můžu věřit a kteří mi pomáhají každý den. Jakákoliv podpora mi v tomhle pomáhá, abych se udržela v pohodě mimo kurt, aby to pak na něm vypadalo dobře. 

Vaše kamarádka Agáta Černá působí ve vašem týmu. Jak velkým je přínosem? 

Je strašně důležitá. Možná si to ani neuvědomuje, jak moc je pro mě důležitá, je to skvělá holka. My se známe strašně dlouho a můžu se na ni obrátit, hlavně na těch velkých turnajích, s čímkoliv. Hlavní je, abychom měli zábavu mimo kurt.  

Kdo vám z velkých jmen pogratuloval? Ať už jakýmkoliv způsobem. 

Hodně sportovců i zahraničních celebrit. Ve Wimbledonu jsem se potkala s několika velice známými jmény. Na schodech jsem potkala s britskou novinářkou Annou Wintour, nebo i s herečkami a herci. Ani jsem si nemyslela, že jich bude tolik. 

Už jste s Karolínou kamarádky? 

Jsme kamarádky, nikdy se to nezměnilo. Přála jsem ji ke svátku. Byla ráda, že jsem si vzpoměla a všechno je v pohodě.  

Tanec se Sinerem 

Jaký byl tanec s Jannikem Sinerem, jaký je tanečník? 

Nervózní, slabý vývar trošku (smích). On říkal, že je trošku nervózní. Sice už v tom měl praxi z loňska, ale moc to nešlo vidět. Spíš jsme si z toho udělali srandu. Ani jeden z nás na to určitě netrénoval. On čerstvě vyšel z kurtu, takže měl ještě možná jiné myšlenky. Já jsem vůbec nevěděla, co čekat. Moc instrukcí nám k tomu nedali, takže jsme nějak improvizovali, podle toho to asi vypadalo. 

Chodila jste do tanečních?  

Vypadalo to na to? (smích)  

Martin Prágr, tanečník ze StarDance, vám dal desítku. Ocenil to na svém Instagramu, zaznamenala jste to? 

Martina znám, on je taky velký fanoušek tenisu. Ale asi nebudu měnit kurt za taneční parket v dohledné době.

Vztah k přerovskému klubu

Co se vám vybaví, když se řekne vlastně ten Přerov? Jak vás formoval ten klub? 

Ze začátku jsem do Přerova dojížděla jednou týdně. Potom jsem se přestěhovala, změnila jsem školu, bydlení. Všechno jsem dávala do tohohle města a jsem za to ráda. Všechno bylo na jednom místě, takže to bylo pro mě nejdůležitější. Přerov se mi stal už několik let domovem. Jsem ráda, že jsem pro moji tenisovou kariéru si zvolila tento krok. Je fajn vědět, že se vždycky mám kam vrátit. V posledních letech, kdy je můj program hodně nabitý, mám vždycky nějaké zázemí, a hlavně ten klub, o který se můžu opřít.

Co je vlastně to, co vás tady v Přerově vás drží? 

Já tak moc cestuji, že jsem vždycky ráda, když se vrátím domů. Tím, že už jsem tady takovou dobu a tolik let, tak jsem si z toho udělala můj domov. Ať už je to na pár dní nebo pár týdnů, tohle je prostě moje místo.

Vzpomínky tatínka a trenéra

Dotaz na tatínka a trenéra, už jste strávili ten úspěch? 

Tatínek Drahoš Nosek: Pokud budu žít do 130, tak to strávím. 

Trenér Tomáš Krupa: Nejnáročnější je bylo uhlídat v baru (smích). Když vyhráli Angláni nad Nory na mistrovství světa ve fotbale, tak to bylo dost náročný. Osm mladých lidí, to nebylo úplně jednoduché. 

Trenére, co pro vás ten úspěch znamená? 

Je to vrchol trenérské kariéry.

Otázka na trenéra a Lindu. Pan trenér prohlásil, že by se nejraději odebral na relax do lesa, Linda zase chtěla k moři. Co zvolíte jako regeneraci? 

Linda Nosková: Jedeme na svatbu a já opravdu zkusím nějaké to moře aspoň na pár dní. Nevím, jestli s tímto nápadem budu úspěšná. 

Trenér: Já zkusím ten les.  

Můžete zavzpomínat na cestu Lindy od doby, co ji znáte? 

Prezident klubu TK Precheza Přerov Petr Huťka: Já jsem ji poznal v 12 letech, kdy jsem ji sledoval myslím na republikovém mistrovství starší žáků v Rakovníku, kde hrála ještě za Dolinu. Tehdy jsem prohlásil, že ta holka je šikovná a když se to dobře naučí, že může být v první desítce. Linda se přestěhovala od Přerova a já jsem s ní dlouhou dobu i trénoval. Dva roky jsme spolu spolupracovali, jezdili jsme po turnaji s Lindy maminkou sami. Dokonce jsme se spolu jednou učili matiku. Pamatuješ si? Teďka na to velice rád vzpomínám. Byl to kus mého života a když Linda vyhrála Wimbledon, měl jsem slzy v očích. Bylo to hezký.