Nejtěžší je ranní vstávání, říká Lukáš Kobza. Posluchače baví už 20 let

Moje začátky v Radiu Haná? Super otázka. To se musíme vrátit opravdu hodně daleko. Chodím na základní školu a Ježíšek mi přináší můj první magneťák. Má kazety, malý zabudovaný mikrofon a samozřejmě FM rádio. A právě mezi všemi stanicemi jsem si v 90. letech nejvíc oblíbil Radio Haná a jeho hlasy. Fascinovalo mě, že někdo může dělat práci, kde celý den mluví s lidmi, baví je a ještě u toho pouští muziku.

Moje nejoblíbenější dětská hra proto nebyla na doktora, ale na rádio. :-) Malý Lukáš dělal rozhovory s maminkou, tatínkem i kamarády, všechno poctivě nahrával na kazety a mezi tím samozřejmě nechyběly písničky nahrané z rádia. Vznikaly tak dlouhé hodiny mého úplně prvního „vysílání“.

Čas plynul, rádio jsem poslouchal dál, občas jsem jako posluchač volal do jukeboxu nebo soutěží, chodil si do rádia pro vyhraná CDčka… a najednou jsem si před maturitou řekl: je čas udělat životní krok. Hlasové zkoušky. Které mimochodem dopadly absolutně otřesně. Dodnes vlastně nechápu, proč mě vzali. :-) Ale jsem tady už 20 let a za to jsem neskutečně vděčný.

Už patříš mezi moderátorské matadory na Olomoucku. 

To je moc milé, ale označení matador je pro mě pořád silné slovo. Na každou akci se připravuji možná ještě víc než před lety a nad scénáři často trávím dlouhé hodiny. Nezáleží na tom, jestli budíte posluchače v rádiu, moderujete festival pro 30 tisíc lidí, burcujete fanoušky na stadionu nebo uvádíte malou rodinnou svatbu. Vždy do toho musíte dát maximum, aby měli lidé pocit, že jste tam právě pro ně.

A kde bereš inspiraci?

Inspirace je všude kolem nás. Stejně inspirativní může být člověk, který umí bavit partu kamarádů v hospodě, jako zkušený televizní nebo rozhlasový moderátor. Důležité je zůstat svůj a nehrát si na někoho jiného. Lidé velmi rychle poznají, když je projev autentický.

A moje největší kritika i motivace? Manželka a naše dvě děti. :-) Když mi žena po vystoupení, rozhovoru nebo videu na sociálních sítích řekne: „Jo, to se ti povedlo,“ tak vím, že je to upřímné. Většinou mě totiž drží hodně při zemi.

Dokážeš říct, co je na tvé práci nejtěžší? 

Já vždycky s radostí říkám, že to pro mě vlastně není práce. Je to koníček, splněný sen a radost, která mi zároveň umožňuje uživit rodinu. Baví mě dělat lidem společnost, být jejich parťákem, pobavit je, říct důležitou zprávu nebo s nimi sdílet běžné každodenní momenty.

Když si dnes lidé z obrovského množství rádií, podcastů a playlistů vyberou právě naše rádio, je to pro nás obrovský závazek. Každé ráno chceme udělat maximum pro to, aby se k nám posluchači rádi vraceli.

Nejsme žádné celebrity s drahými auty a diamantovými hodinkami. Jsme stejní jako naši posluchači. Chodíme do stejných obchodů, stojíme ve stejných kolonách, potkáváme se na výletech po Moravě. Jsme součástí jejich života.

Každé ráno s vedoucím redakce Tomášem Gottwaldem přicházíme mezi prvními do budovy rádia, abychom byli co nejlepšími ranními průvodci pro lidi, kteří si nás naladili a řekli si: „Chceme se bavit!“

A pokud bych měl zmínit jednu věc, která je opravdu těžká? Tak asi ranní vstávání na první budík. :-)

Tvoje práce není jen o vysílání v rádiu. Potkáváme tě na akcích, moderuješ svatby i veřejné akce. Jak regeneruješ po práci?

To je skvělá otázka. Ještě před pár lety bych vlastně nevěděl, co odpovědět. Odpočívat jsem moc neuměl a pořád jsem měl potřebu něco dělat. Jenže rádio, moderování nebo tvorba scénářů člověka drží neustále v koncentraci a pohotovosti. Hlava jede pořád naplno.

Postupem času jsem zjistil, že potřebuji místo, kde úplně vypnu. Jsem ambasadorem Omega Centra sportu a zdraví v Olomouci a v posledních letech jsem si oblíbil hlavně fitko a wellness. Ve fitku si fyzicky máknu, dám sluchátka do uší a vypnu hlavu. Ve wellness naopak vypnu telefon a na chvíli přestanu řešit úplně všechno.

Díky tomu se pak domů za rodinou i zpátky do rádia vracím s čistší hlavou a novou energií. A pořád mě nepřestává bavit dělat lidem společnost v moravském éteru.