Vyčistit, nebo zachovat graffiti? Umělci varují před sterilním městem bez duše
Patří tagy, street art a graffiti do ulic, nebo jde o vandalismus, který je třeba vyčistit? Zatímco se lidé v Olomouci setkávají s prací Josefa Kováře, který čistí a přemalovává tagy na veřejných prostranstvích, Street Art Festival (SAFE) a Chaos Company se snaží ukazovat uměleckou stránku street artu. Které plochy by měly být vyčištěné a kde by podpisy pouliční kultury mohly zůstat?
Diskuzi zvedl na sociálních sítích příspěvek Josefa Kováře, který vyčistil tag pod mostem u řeky. Nedávno Kovář vybílil Terezskou bránu nebo Michalský výpad. “Na jednu stranu si velmi ceníme této občanské iniciativy, na druhou stranu v nás narůstají obavy, že v rámci tohoto „boje proti vandalismu“ město přichází o vrstvu vizuální kultury spojené s politickou a občanskou transformací 90. let,” popsala Romana Junkerová ze SAFE v příspěvku na sociální síti.
Podle ní hrozí, že pokud se nevytyčí hranice, z města se brzy stane skanzen, sterilní veřejný prostor či naopak tyto akce vyvolají protireakci ve formě narůstu dalšího graffiti protestu.
Na to upozornil také nejdéle působící člen umělecké skupiny Chaos Company. “Já chápu, že takováhle iniciativa vzniká a vlastně dává mi to smysl u nějakých památek a myslím si, že to může mít vlastně pozitivní ohlas u veřejnosti, ale obávám se, že to stejně není jako nejlepší řešení, protože si myslím, že za nějakou dobu tam zase něco stejně vznikne,” řekl pro Report Jiří Dosoudil známý jako Dosy Doss z Chaos Company.
Chaos Company působí na Olomoucku, ale také v dalších městech v republice. Jejich díla mohou znát Olomoučané z rozária nebo veřejných akcí. “Myslím si, že cestou je hledat nebo podporovat více legálních ploch ve městě, kde by vlastně graffiti a street art umělci mohli prostě beztresně svobodně tvořit,” dodal Dosy Doss.
“Tam, kde ty graffiti vlastně ničemu nevadí a kde je to vlastně přirozená součást nějakého historického vývoje v subkultuře, tak tam není nic proti ničemu, aby to musel někdo přetírat. Jsou třeba graffiti, které už mají třicet let a mají velkou vypovědní hodnotu a vlastně tím, že se přetírají, mizí jedna historická kulturní vrstva,” vysvětlila pro Report ředitelka Street Art Festivalu Romana Junkerová.
Řešením je podle Junkerové diskuze o zónách tolerance. V širší rovině bychom měli otevřít diskusi o zónách tolerance a o tom, co má smysl chránit a co je naopak přirozenou vrstvou města. To by lidé mohli lépe přijmout – že graffiti nemusí být všude, ale že někde má právo existovat.
