Nechci patřit mezi ty, kteří nad tím mávnou rukou, říká Josef Kovář

Proč to tedy děláte, když Vás to nebaví? 
Dělám to proto, že mi není jedno, v jakém prostředí žijeme. Myslím si, že nejen moje dítě, ale všechny děti mají právo vyrůstat v čistém, upraveném a bezpečném prostředí. Nechci být mezi těmi, kteří nad poškozenými budovami nebo zničenými hřišti jen mávnou rukou. Tyhle čmáranice často hyzdí školy, školky nebo místa, kde si hrají děti – a jako táta to prostě nemůžu a nechci jen tak přehlížet. Když už to město nezvládá řešit samo, chci ukázat, že i obyčejný člověk může něco změnit. A hlavně – že to není tak složité, jak se často říká. 

Myslíte si, že sám dokážete něco změnit?
Není to jen o tom, že já, Josef Kovář, přemaluji nějakou zeď a tím to končí. Opakuji to často – sám nic nezměním. Potřebná je změna v celé společnosti, hlavně v míře tolerance k vandalismu.

Co by tedy měli lidé podle Vás dělat? 
Každý má možnost vzít zodpovědnost za své okolí – přemalovat si vlastní dům, nainstalovat kameru nebo v případě poškozování majetku kontaktovat policii. Poškozování cizí věci je trestný čin a není důvod to přehlížet. A pokud si někdo myslí, že Olomouc na tom není tak špatně, stačí se jen pořádně rozhlédnout. Nemusí hledat místa, kde jsou čmáranice – ty jsou skoro všude. Ať se raději podívá, kde nejsou. Takových míst je ale bohužel velmi málo.

Výmalbu děláte na vlastní náklady a ve svém volném čase. Dokážete odhadnout, kolik času tomu věnujete?
Věnuji tomu nižší desítky hodin měsíčně. Víc si kvůli práci, rodině a osobnímu času nemohu dovolit.

Kolik stojí jedna oprava nápisu?
To je jednoduché – čím více času opravě dám, tím více mě to stojí. Všechno si však platím sám, takže mám nastavený finanční limit, který nemůžu překročit. Když jdu jen přemalovat nějakou menší čmáranici, tak se po započítání času, barvy a čistidel dostávám na částku přes tisíc korun. U menších ploch, na kterých teprve začínám pracovat, to bývá i přes 5 tisíc korun. A pokud se jedná o větší zásah, tak jen samotný materiál může stát i více než 10 tisíc korun.

Jaký je postup po tom, co si vyberete místo opravy? 
Nejdřív se vždy spojím s vlastníkem nebo správcem dané budovy. Vysvětlím jim svou motivaci a navrhnu opravu. Většinou s tím nemají problém a souhlasí, ale často slyším poznámky typu: „Stejně to zase někdo počmárá, takže to nemá cenu.“ S tím ale nesouhlasím. Mrzí mě, že se nádherně vymaluje podchod za nemalou částku peněz, který za pár týdnů znovu počmárají vandalové – a nikdo už s tím dál nic nedělá. Peníze jsou pryč a prostor zůstane zničený roky.

Průběžná péče má větší smysl než jednorázové zásahy

Jaký by tedy podle Vás měl být správný přístup k údržbě veřejného prostoru?
Podle mě je potřeba na to jít jinak – udržovat místa průběžně. A nejde jen o počmárané stěny. Stejně důležitá je údržba laviček, košů nebo třeba dětských hřišť v parcích. Je škoda nechat prostředí chátrat jen proto, že se může znovu poškodit. Pravidelná péče nejen šetří peníze, ale také přispívá k tomu, že se v takovém prostředí budeme cítit lépe jako společnost.

Chodíte zpět na místa, kde jste už zasáhl? Jak často se stává, že tam znovu najdete nějaký nápis? A jak na to reagujete?
Jedná se o pár míst, která si pravidelně kontroluji. Když se tam objeví něco nového, zdokumentuji to – právě pro případ, že by se vandalismus začal řešit policií. Díky tomu může být škoda přesněji vyčíslená i z mé strany a případný pachatel může nést odpovědnost i za tyto zásahy. A pokaždé, když se tam objeví nová čmáranice, znovu to přemaluji. Je to nekonečný koloběh, ale pořád věřím, že má smysl tyto věci nenechávat být.

Jak na Vaši práci reaguje město?
Město mě zatím nikdy neoslovilo a na ničem spolu nespolupracujeme. Vlastně jsem za to do jisté míry i rád – alespoň je vidět, že i obyčejný člověk, který nemá za sebou žádnou instituci nebo podporu města, může zasáhnout do veřejného prostoru a něco změnit. I když je v tom sám.

A veřejnost? Setkáváte se s kritikou? Je pro Vás třeba pochvala od kolemjdoucích odměnou za odvedenou práci?
Většina lidí reaguje pozitivně. Oceňují, že se o veřejný prostor starám. Samozřejmě se občas najde někdo, kdo si myslí, že tím „cenzuruju" veřejný prostor. Já to ale tak nevnímám. Mým cílem je vrátit těm místům jejich původní tvář a lesk. Největší odměnou jsou pro mě ale reakce dětí. Jednou jsem něco maloval a slyšel za sebou, jak se dítě zeptalo: „Mami, proč to ten pán maluje?“ A maminka mu odpověděla: „Aby to bylo hezké a čisté.“ To jsou momenty, které mě nejvíc potěší. Ukazují, že si mé práce lidé všímají, že to má smysl. A hlavně - i děti vidí, že není normální, aby byla každá zeď nebo ulice v Olomouci počmáraná. 

Jaké jsou Vaše další plány do budoucna? 
Plánuji přemalovat Terezskou bránu, která je dlouhodobě počmáraná. Památkáři již dokonce schválili vhodný typ barvy. Projekt ale zatím stojí kvůli měření vlhkosti ve zdi, které probíhá už téměř tři roky kvůli plánované opravě střechy. Někteří odborníci mají totiž obavy, že by nátěr mohl ovlivnit výsledky měření. Mezitím však denně projdou kolem brány tisíce lidí a dívají se na poničenou kulturní památku. Myslím si, že takto by to být nemělo. Další projekt, na kterém už dva roky pracuji a který stále udržuji, je přemalování zdi tělocvičny OA na třídě Spojenců směrem do parku. Navrhoval jsem, aby si z něj žáci udělali školní projekt a sami si vyzkoušeli, jak se organizuje a financuje taková akce. Uvidíme, jak se této myšlenky chopí vedení školy. 

Chtěl byste něco vzkázat lidem, kteří tento článek čtou? 
Rád bych na závěr oslovil veřejnost. Budu moc rád, když se ke mně přidáte – klidně mě kontaktujte přes sociální sítě. Ale ani to není nutné. Stačí, když se projdete po svém okolí a zamyslíte se, jestli by se nedalo něco zlepšit. Možná zjistíte, že i malý zásah může mít velký dopad. Třeba těch deset minut strávených čištěním nápisu na plotu, kolem kterého denně chodíte do práce, může udělat větší změnu, než byste čekali. A třeba tím inspirujete i někoho dalšího.