V centru Olomouce vyroste SEFO, co o něm říká autor a Olomoučané?

Magistrát města Olomouc vydal stavební povolení na SEFO, na které uvolnila v roce 2019 vláda 600 miliónů korun. "Čekáme, až rozhodnutí bude pravomocné, do té doby to nechceme komentovat," okomentoval pro ČTK mluvčí muzea Tomáš Kasal minulý týden. Odvolání lze podat do 15 dnů od doručení účastníkům, uvádí se na úřední desce.

Samotná realizace největšího projektu v centru Olomouce v tomto století se táhne od roku 2008, tedy již dlouhých 18 let. Přesněji 19. června toho roku podepsali zástupci zemí visegrádské čtyřky v Olomouci dohodu o vzniku platformy. O rok později spatřil světlo světa návrh architekta Jana Šépka, který bude tím vítězným a budou v něm sbírky děl ze sousedních států z období let 1945 až 1989.

Termín samotného zahájení stavby byl však stále oddalován a s tím se měnilo i samotné otevření stavby. Důvodem byly třeba majetkoprávní spory a složité vlastnické vztahy k pracelám v proluce. S tím byla spojena časová náročnost výkupů. Dalším důvodem pak byly politické zásahy a změny priorit ať už pokusy o zrušení projektu, zastavení příprav nebo vypsání nové architektonické soutěže.

Jedním z největších důvodů pak bylo umístění v památkové zóně Olomouce a tak návrh musel splnit řadu přísných podmínek. Právě kvůli sporům s památkáři musel o projektu rozhodovat až Krajský úřad Olomouc, který po odvolání investora stanovisko magistrátu zrušil a projekt nakonec podmíněně schválil.

Když se znovu uvažovalo o zahájení a predikovalo se, kdy se SEFO otevře, opět se nejvíc probírala podoba.

Šépka: Stavba by neměla evokovat bunkr

Architekt Jan Šépka se narodil v Praze, v Olomouci bychom našli jeho již zrealizované projekty. Tím asi nejviditelnějším a nejpoužívanějším je současná podoba ploch Horního náměstí, která vznikla po rekonstrukci v druhé polovině devadesátých let a na začátku milénia. Svůj rukopis vepsal i do Arcidiecézního muzea vedle katedrály svatého Václava, které bylo otevřeno v roce 2006 a v téže roce byla rekonstrukce historických budou oceněna jako Stavba roku Olomouckého kraje. Do třetice by mělo v Olomouci vyrůst podle jeho návrhu SEFO.

Když Šépku v roce 2009 oslovilo Muzeum umění, hodně se rozmýšlel, zda do tohoto projektu vůbec jít. „Jedná se o místo, které se nachází v nejužší části historického centra Olomouce, kde se snoubí dva světy. Na jedné straně je zde drobné měřítko středověké parcelace, která se mimochodem právě na tomto místě dochovala od vrcholného středověku, a na druhé straně nám tu začíná velké měřítko paláců a vojenských staveb olomouckého Předhradí,“ řekl Šépka pro Reflex v roce 2018.

Pět homolí, které jsou vidět na první pohled nejsou navrhnuty jen tak. Mají odkazovat na pět neexistujících domů, které byly zbourány v roce 1969. I přes tento odkaz je právě betonový vzhled to, co vadí široké veřejnosti nejvíce. Objevují se různá pojmenování a přezdívky, tím nejčastějším přirovnáním je bunkr.

„Já v tomto případě beton nevnímám tak, že by měl evokovat bunkr, tak jak to někteří nazývají. Mělo by se jednat o ušlechtilý materiál, se kterým si chceme vyhrát. Ve světlém betonu budou otisky prkýnek v přesně daném rytmu. Bude to tedy fasáda, která nemá se zpracováním betonu u bunkrů nic společného,“ obhajoval Šépka svůj záměr.

Naopak zdůraznil fakt, že beton je exkluzivním materiálem a že umí dobře stárnout. „Pohledový beton má příjemnou patinu a strukturu, oproti jiným materiálům. Kdyby například fasáda byla z omítky, tak se musí po nějaké době obnovovat. Beton je vlastně starý už při odlití. Když se podíváme na stavby z pohledového betonu, které jsou více jak sto let staré, tak vypadají velmi podobně jako na fotografiích ze začátku 20. století. Například kostel od Augusta Perreta v Le Raincy u Paříže,“ uvedl Šépka příklad z Francie.

Názory veřejnosti jsou spíše kritické

Jak už bylo řečeno, návrh vyvolává od začátku spíše negativní reakce a kdykoliv někdo zahájí na sociálních sítích diskusi k tomuto projektu, strhne se lavina komentářů a reakcí. SEFO dostává nálepky jako popelnice, hnus nebo řopík. Někteří diskutující se pouští krom jednoslovných pojmenování také do rozsáhlejšího hodnocení a rozborů. „Co je na tom dobrého? Betonový bunkr. Památkáři tady řeší kdejakou barvu fasády, nový okna a všem do toho nesmyslně „kecaj“ a pak posvětí takovou betonovou barabiznu,“ píše diskutující pod jedním z mnoha příspěvků.

Narážka na památkáře je také jednou z věcí, kterou lidé často zahrnují do svých názorů. „Tvl vážně skvělá... do historického centra tuto zrůdnost... když jsme bydleli v Pekařské ulici nemohli jsme si vyměnit ani okna a tento hnus je ok!?“ píše další komentující.

Zasazení stavby do historického centra zase další připodobňují k jiným stavbám, které ve své době vyvolávaly pozdvižení, a nakonec se s nimi obyvatelé ztotožnili. V Olomouci to je třeba novogotická přestavba katedrály svatého Václava, která neměla zprvu své příznivce a dnes je viditelnou dominantou města. Za příliš vídeňskou označovali lidé taky Vilu Primavesi a to na počátku 20. století, dnes je vyhledávaným místem pro komorní kulturní akce a z terasy je krásný výhled na Bezručových sadů.

Krom komentářů se objevují i návrhy lidí, kteří zadávají přepracování budovy v Denisově ulici umělé inteligenci. Jsou spíše satirické, jako třeba, aby plášť budovy byl opatřen velkými nafukovacími olomouckými tvarůžky, stejným pláštěm jako měl kdysi olomoucký Prior nebo zapojení rostlin do fasády. Ať už to někdo myslí vážně nebo ne, SEFO podle Jana Šépka vyroste tak, jak bylo navrhnuto před 17 lety.