Neměli jsme kam chodit na kávu, tak jsme si založili vlastní podnik, říkají majitelé Průchod Coffee & Bakery

Pověděli byste mi, jak a kdy vznikl Průchod? Kde se vzal ten původní nápad, jak to všechno probíhalo?

Zuzana: My jsme tady v tom bloku rok nebo dva bydleli a neměli jsme kam chodit na dobrou kávu. Nejblíž nám byla Lyrata, tak jsme chodili tam. Zrovna se tady dostavoval poslední dům, a my jsme pořád čekali, kdy někdo vylepí do okna, že otevírá kavárnu, a pořád nic. Byla tu taková díra na trhu, tak jsme se toho ujali my.

Daniel: Máme rádi kávu a moc se nám líbí, jak fungují tyto menší koncepty, a chtěli jsme to taky zkusit.

Zuzana: V celém bloku jsou ve spodních patrech jenom komerční prostory, a to je jedno kadeřnictví za druhým a nám přišlo až nemožné, že by tady nikdo nechtěl dělat kávu, protože lidí je tady spoustu. Říkáme tomu tady „moderní sídliště“.

Daniel: Žijí tu lidi, o kterých si myslíme, že mají rádi městský život, rádi si dají dobrou kávu a fajn pečivo, a to nám hodně nahrávalo na to, jít tady do toho. To místo si spíš vybralo nás než my jeho. A lokalita blízko Šantovky je taky super.

S tím souvisí další otázka. Vnímáte nějak, že se kavárna nachází poměrně daleko od centra? Má to podle vás vliv na návštěvnost? Nebo cílíte čistě jenom na místní?

Daniel: Já myslím, že prvotní myšlenka byla opravdu jen lidé ze sídliště a okolí, ale díky sociálním sítím se člověk může dostat i do města. I tím, že se nacházíme v průchodu, tak se tu lidi zastavují a berou si kávu nebo jídlo s sebou, takže si tím nepřijdeme ani tolik omezeni.

Zuzana: Na začátku jsme si mysleli, že budeme limitováni mnohem víc, než se časem ukázalo, že jsme. Konkurence asi tady v Olomouci není tak velká a pokud je místo něčím fajn a zaujme, tak si myslím, že má šanci růst kdekoliv.

Průchod jste založili jenom vy dva spolu nebo vás bylo víc?

Daniel: Ano i ne.

Zuzana: Máme kolem sebe lidi, co mají také hodně blízko ke gastronomii. Jsme takoví kavárenští povaleči, celý náš okruh přátel. Lidé, co máme kolem sebe, nás vždycky podporovali a věděli, co je zrovna trendy, a taky jsou šikovní ve své práci, a byli schopni a ochotni nám se spoustou věcí na začátku pomoct. Myslím třeba grafický design nebo sociální sítě. Takže za Průchodem jako takovým stojíme my dva, ale pomohlo nám tolik lidí, že bych je ani nevyjmenovala.

Kromě kavárny jste taky pekárna. Děláte si všechno sami?

Zuzana: My jsme tady hodně omezení prostorem. Máme sice schválenou provozovnu, ale týká se to pouze doby, která není provozní. To znamená, že když máme otevřeno od sedmi do sedmnácti hodin, tak vyrábět můžeme jenom mimo ten časový interval, což je poměrně omezující. Ale to jsme věděli od začátku, a snažíme se s tím pracovat. I přesto, že si spoustu věcí děláme sami a zakládáme si na tom, tak třeba péct vlastní pečivo není v našich silách. Sami si děláme dezerty, šneky z kynutého těsta, ale chléb nám dovážejí.

Mám pro vás připravených ještě pár otázek trochu na odlehčení. První je: Pečete hodně různých příchutí šneků. Jaká je vaše oblíbená?

Zuzana: Teď už žádná. (směje se) My jsme se toho už tak přejedli… ale nejspíš pořád vede klasika. I pekanové byly fajn.

Daniel: Já mám rád pistáciové, ale už je to dlouho, co jsem nějaký měl naposled.

Zuzana: Já jsem si nikdy nemyslela, že tady každý den budeme péct několik plechů šneků, ale lidé to mají rádi. Pro mě jsou teď už šneky spíš o vůni než o chuti. Když sem přijdu, tak jsem ráda, že je cítím, ale už je tak moc nejíme.

Máte nějaký koncept, se kterým se snažíte pracovat, a který by vás mohl odlišovat od ostatních podniků tady v Olomouci?

Zuzana: Hodně to vychází z té komunity, z lidí, co tu na sídlišti žijí. Kdybych to měla úplně zjednodušit, tak hlavní je pro nás káva a čerstvé pečivo. To nám tady ostatně nejvíc chybělo. A na to se pak namotává tolik dalších věcí, které časem utvořily ten koncept za nás.

Daniel: Máme ještě každou sobotu běžecký klub a myslím si, že i tím se komunita kolem Průchodu rozšířila, už sem chodí i lidé z města, a tak různě. Už to není jenom o tomto bloku, ale i o dalších lidech, co to tady vytváří.

Jak vzniklo jméno Průchod je vzhledem k lokalitě kavárny jasné. Ale zajímalo by mě, zda jste měli vymyšlené nějaké alternativní názvy, anebo jste hned věděli, že budete mít Průchod?

Zuzana: My jsme popravdě na začátku byli tři – hodně času s námi trávila moje kamarádka, která nám pomáhala s grafikou a sociálními sítěmi, a nad spoustou věcí jsme přemýšleli takhle ve třech. Já jsem byla ta, kdo Průchod vykopl, ale ani jsem si za tím moc nestála a chtěla jsem něco anglického. Ale oni dva mě přesvědčili, že ten český název Průchod je nejlepší, a já jsem za to zpětně ráda.

Daniel: Mně se líbil název Vnitroblok, ale to už existuje v Praze, takže se to moc neujalo. Ale myslím, že jsme jenom tak nadhazovali různé názvy a čekali jsme, až se na něčem shodneme. A tohle nám dávalo naprostý smysl.

Zuzana: Možná že největší konkurenci Průchodu dělal Průjezd. Ale to jsme zavrhli, že to nezní tak dobře.

Už jsme zmiňovali, že hodně spolupracujete s různými dalšími podniky (Chleba Brno, Chlebárna Hranice, Vinařství Mezi Sklepy, All Strenth Gym), jak to všechno vzniklo?

Zuzana: S pečivem je to jednoduché. O Chleba Brno jsem už delší dobu věděla, co dělají, a líbilo se mi to. Věděla jsem, že my nebudeme mít na pečení kapacitu, a chtěla jsem tady mít něco, co znám a o čem vím, že je dobré. Hranice jsou myslím jediné tady v okolí, co se specializují na kváskový chléb a jsou ochotní ho dovážet.

Daniel: A když jsme poprvé měli jejich pečivo, tak to byla bomba. Přišlo nám jako dobrý nápad, že když jdete pro kávu nebo pro pečivo, a je to na jednom místě, tak si koupíte obojí.

Zuzana: Souvisí to s naším konceptem, ale zároveň jsme to trochu okoukali v Praze. Tam jsme viděli před lety poprvé, že espresso bary prodávají čerstvé pečivo, a moc se nám to líbilo. V Olomouci jsme to nikde neviděli, tak jsme to chtěli udělat u nás.

A co Running Exercise Club?

Zuzana: To je kapitola sama o sobě.

Daniel: To začínalo, myslím, v Praze...

Zuzana: Ne, dělala to jedna kavárna v Paříži. Já jsem nejdřív na nějaký běžecký klub narazila na Instagramu, a přišlo mi to zajímavé, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost. Až potom jsem zjistila, že to není běžecký klub jako takový, ale že to nastartovala ta kavárna a udělala si skupinu, což mi přišlo skvělé. Ti lidé, co přijdou z běhu a hrnou se na kávu a na sladké… Runclub spojený s kavárnou, to je největší zhmotnění balancu, co může být. Já jsem v té době nemohla běhat, ale Dan běhá, a náš kamarád má posilovnu, tak jsem jim vnutila ten nápad a oni si ho vzali za svůj. Teď už to tak nějak žije vlastním životem a je to fajn.

Daniel: Na začátku to vedl právě ten kamarád, teď už spíš já. Ale není to už tolik o běhu, ten je takový vedlejší, ale víc o těch lidech, kteří sem každou sobotu dochází, rádi se vidí, mají takový rituál. A potom si dát kávu s nějakým sladkým, to je pěkný začátek víkendu.

Kdyby se šlo vrátit zpátky na začátek, změnili byste nebo udělali něco jinak?

Zuzana: Ne. Dneska jsem to shodou okolností říkala naší účetní, že jsme do toho šli jako „blbej sedlák, dobrej sedlák“. Kdybychom to, co víme teď, věděli na začátku, tak bychom tím byli mnohem víc omezeni, než když jsme nevěděli vůbec nic. Tak nějak jsme vycházeli z intuice a všechno jsme dělali hrozně moc pocitově. A to je něco, co bych já osobně rozhodně nechtěla měnit, a o to víc si za tím stojíme teď.

Daniel: Zároveň jsme věděli, že každý z nás má nějaké silné stránky, a ty tak nějak utvořily to, co teď máme.

Plánujete do budoucna nějaké změny, novinky?

Daniel: Určitě se chceme někam posouvat se značkou Průchod jako takovou.

Zuzana: Jestli nás tady něco hodně limituje, je to prostor. Když vidíte, kolik lidí k vám chodí rádo a často, a ne vždy se sem všichni vejdou, tak vás to láká, rozrůst se. Ale nechceme to dělat tak, že si jenom najdeme nové místo a na něm otevřeme další pobočku, musí to dávat smysl. Tak, jak si nás našlo toto místo, věříme, že si nás někdy najde i něco dalšího. Ale rádi bychom někde měli nějakou malou vlastní kuchyňku, abychom se tu tolik nemotali.

Tím pádem přišel čas na úplně poslední, odlehčující otázku. Kdybyste si tady už napořád mohli dávat jenom jednu věc, jaká by to byla?

Daniel: Já asi kávu. Je jedno jakou. Bereme kávu z Kikafe, a myslím si, že naše značky, filozofie kolem kávy, spolu dobře fungují, a lidé jsou s tím také spokojení. My jsme se k ní teď vrátili, dlouho jsme ji neměli, a já jsem si dal espresso, a říkal jsem si, že je to opravdu parádní.

Zuzana: Určitě cappuccino. Není den, kdy bych si tady alespoň jedno nedala.

Oba: A kdyby z jídla, tak farmářský chléb s máslem, s hodně máslem. To bychom mohli jíst pořád.