Květen jako měsíc duševního zdraví. Péče o psychiku nemá být luxus ani tabu
V dnešním rychlém a digitálně propojeném světě, kdy jsou nároky na pracovní výkon i osobní život vyšší než kdy dřív, nabývá duševní zdraví na zásadním významu. Květen, celosvětově uznávaný jako měsíc duševního zdraví, není pouze obdobím osvěty, ale především apelem na celou společnost. Je čas přestat vnímat péči o psychiku jako luxus, nebo tabu a začít ji brát jako základní pilíř naší vitality a produktivity. Důležitá je otevřenost a prevence.
Zatímco jarní měsíce v nás často vyvolávají touhu po fyzické obnově a přílivu energie, květen má v globálním kalendáři důležitější význam, je oficiálním měsícem osvěty o duševním zdraví. V roce 2026, kdy se společnost potýká s dozvuky rychlých společenských změn, vysokou mírou digitalizace a neustálým tlakem na výkon, nabývá tato kampaň na nebývalém významu. Cílem letošního měsíce není pouze šířit informace, ale aktivně měnit firemní kulturu, školní prostředí a mezilidské vztahy směrem k větší empatii a otevřenosti.
Mnoho lidí stále podléhá mýtu, že duševní zdraví je pouze otázkou absence duševní nemoci. Odborníci se však shodují, že jde o mnohem komplexnější stav. Znamená to schopnost člověka realizovat svůj potenciál, vyrovnávat se s běžným životním stresem, efektivně pracovat a být přínosem pro své okolí.
Často máme tendenci zaměňovat duševní zdraví za nepřítomnost diagnóz. Duševní zdraví je však stav pohody, bez stresu, s cílem přispívat své komunitě a sám sobě. Mnoho lidí vnímá péči o duši jako „luxus“, nebo aktivitu až pro chvíle krize. Realita je však taková, že každodenní drobné návyky, od kvalitního spánku, přes digitální detox, až po autentické sociální vazby tvoří nezbytný základ psychické osobnosti.
V květnu, kdy se příroda kolem nás probouzí a nabízí přirozený prostor pro změnu, je ideální prostor pro to zastavit se a provést „psychickou inventuru“. Nejde o to, hledat problémy tam, kde nejsou, ale o to naučit se vnímat varovné signály dříve, než přerostou v krizi.
„Myslím si, že mnohem více lidí je ochotno navštívit psychiatra a nemají už pocit, že by to bylo něco, za co se mají stydět a to ve všech věkových skupinách: Osvěta asi sehrává roli. Navíc lidé zjišťují , že jejich příbuzní, kamarádi nebo i kolegové z práce jsou v péči psychiatra a tak přestávají mít obavy si nechat pomoct.“ uvedla psychiatrička Vojenské nemocnice v Olomouci, Barbora Polášková.
„Když máme zlomenou nohu, jdeme k doktorovi, takže když máme psychický problém, je v pořádku jít na terapii. Nějaké trauma z dětství si, myslím, neseme všichni. A i kdyby člověk měl pocit, že se mu po duševní stránce nic neděje, je terapie skvělá prevence a příležitost reflektovat sám sebe," řekla herečka Alžběta Malá pro časopis Reflex.
Přestože se přístup k duševnímu zdraví v posledních letech výrazně posunul, nálepkování stále představuje hlavní bariéru. Strach z nálepky „slabého jedince“ či obava z ostudy na pracovišti jsou častými důvody, proč lidé vyhledávají odbornou pomoc příliš pozdě.
Měsíc osvěty vyzývá k tomu, aby se otevřenost stala normou. Sdílení zkušeností, podpora v komunitách a terapie jsou klíčovými nástroji, které mohou zachraňovat životy.
Jedním z klíčových témat letošního roku je role zaměstnavatelů. Statistiky potvrzují, že nevyřešené psychické problémy zaměstnanců vedou k vysokému vyhazování, častější nemocnosti a výraznému poklesu produktivity. Podniky, které do svých benefitních programů zahrnují terapie, psychologické poradenství, nebo workshopy zaměřené na zvládání stresu vykazují dlouhodobě vyšší loajalitu zaměstnanců. Měsíc duševního zdraví by měl být pro majitele firem impulsem k revizi firemní kultury, je v ní prostor pro přiznání únavy, nebo vyhoření? Je v pořádku říct „dnes nejsem v optimálním stavu“ bez obav z profesního postihu?
„Nějaká přesná hranice, kdy navštívit lékaře asi neexistuje, většinou sám člověk přijde postupně na to, že potíže se spánkem, náladou nebo úzkostí již sám běžnými postupy nezvládne. Třeba tím že si vezme v práci volno, odjede na dovolenou, apod... někdy musí zasáhnout i okolí, že sdělí dotyčnému, že potíže přesahují běžný rámec. Hlavní je si sám sobě přiznat, že potřebuji pomoc. Čím dříve člověk přijde, tak i pomoct je rychlejší. Není ovšem výjimkou, že někteří přicházejí s potížemi trvajícími roky…“ popsala Polášková.
Navzdory rostoucí informovanosti stále přetrvávají zažité představy, které brání lidem vyhledat pomoc včas:
„Musím to zvládnout sám“ – Vyhledání odborníka není známkou selhání, ale profesionality a odpovědnosti.
„Psychické potíže jsou jen slabost charakteru“ – Duševní onemocnění mají biologické, genetické a přírodní příčiny. Není to otázka vůle.
„Když o tom nebudu mluvit, zmizí to“- Ignorování symptomů vede k chronickým stavům. Včasné uvědomění zkracuje dobu léčby a zvyšuje kvalitu života.
„Léky jsem nebrala příliš dlouhou dobu, ale pomohlo mi, že jsem musela být v akci, jinak to nešlo. Měla jsem ještě děti, dva studenty, takže jsem musela chodit do práce a připravovat se a potom mi pomohla příroda. Já jsem se na to přímo těšila, až se rozjaří a až budu moct bosýma nohama chodit v trávě, a to mi opravdu asi pomaličku pomohlo se z toho dostat.“ uvedla Jarmila Růčková, bývalá pacientka psychiatrické ambulance.
Jak tedy pečovat o svou mysl? Důležité je zavést tzv. „mentální hygienu“ do každodenní rutiny. Mezi doporučené strategie patří:
Pravidlo 90/10- Věnujte 90% času soustředěné práci a 10% odpočinku bez digitálních technologií.
Digitální půst – Omezte notifikace a sociální sítě ve večerních hodinách. Nadměrná konzumace vede k přehlcení nervové soustavy.
Kvalita mezilidských vztahů – Investujte čas do kontaktů, které vás „dobíjejí“, nikoliv do těch, které vás vyčerpávají.
Pohyb – Fyzická aktivita není jen pro tělo, je to nejlevnější a nejdostupnější způsob, jak regulovat hladinu stresových hormonů v mozku.
„Pohyb, chůze je důležitá. Jestli to jde, to je asi individuální, ale nezůstat sedět zavřená někde v místnosti, ale snažit se jít ven na vzduch, chodit.“ tvrdí Jarmila Růčková.
„Pokud se týká prevence, doporučuji najít si koníčky, umět tak relaxovat po práci, chodit do přírody a vypínat častěji mobil, tablet a počítač.“ doporučuje Polášková
Měsíc duševního zdraví je také výzvou k větší vnímavosti vůči druhým. Pokud si všimnete u svých blízkých, nebo kolegů těchto změn, může to být volání o pomoc.
Náhlá změna chování – Uzavřenost, podrážděnost, nebo náhlá ztráta zájmu o oblíbené činnosti.
Fyzické projevy – Dlouhodobá nespavost, chronická únava, nebo nevysvětlitelné bolesti.
Snížení výkonnosti – Problémy se soustředěním, nebo neobvyklá chybovost v běžných úkolech.
Negativní sebepojetí – Časté vyjadřování pocitů beznaděje či zbytečnosti.
Podpora není v dnešní době již jen v ordinacích psychiatrů. Existuje široká síť center duševního zdraví, krizových linek a online platforem, které nabízejí anonymní a rychlou pomoc.
Nezapomínejte, že mluvit o duševním zdraví je prvním krokem k jeho upevnění. Buďme k sobě v květnu, a nejen v něm, ohleduplnější.
