DATAREPORT: Kde stojí nejcennější stavby Olomouckého kraje a proč právě tam

„Koncentrace památek souvisí s historickým a kulturním působením člověka,“ řekl pro Report Ondřej Jakubec z katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Která památka Olomouckého kraje patří mezi nejcennější, to je těžké posoudit. „Kulturní památky jsou poměrně různorodou a specifickou skupinou věcí, které mohou mít a často mají vzájemně rozdílné hodnoty a významy. Jiné hodnoty má například lidová architektura, jiné šlechtická rezidence a zcela odlišné a specifické technická památka,“ uvedla pro Report mluvčí Národního památkového ústavu Sandra Kolářová. 

Podle Kolářové patří mezi nejhodnotnější reprezentanty jednotlivých typů památek ty, které mají mezinárodní status. Jde třeba o ty na seznamu světového dědictví UNESCO. „V Olomouckém kraji se jedná například o sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, Arcidiecézní muzeum Olomouc, aglomeraci původně Přemyslovského hradu v Olomouci s kostelem sv. Václava, o zámky Jánský Vrch u Javorníka, Velké Losiny, hrady Bouzov, Šternberk na Moravě, vodní elektrárna Třeština-Háj, ruční papírna v Losinách nebo v nedávné době prohlášená národní kulturní památka Nová radnice v Prostějově,“ vyjmenovala několik důležitých památek Kolářová.

Jakubec také vysvětlil, proč může být v některých oblastech více památek, zatímco v jiných z historického hlediska památky nevznikaly: „Nepříznivé podmínky pro osídlování (např. hory, podhorské či příhraniční oblasti – typicky kupř. oblasti Jeseníků) způsobují přirozeně menší dopady člověka a společnosti na okolí, než je tomu v případě větších center, která z hlediska ekonomického, politického, sociálního i kulturního vedou k výraznějším zásahům, tedy i historickému vzniku řady objektů, které se mohou stávat památkami.“

„Takováto centra vždy koncentrovala společenskou elitu v politickém, ekonomickém, vzdělanostním i kulturní slova smyslu. Důsledkem pak byla přirozená snaha ovlivňovat prostředí těchto center a dávat vzniknout mnoha hodnotám,“ popsal historik dějin umění souvislost mezi koncentrací památek a někdejšími mocenskými nebo náboženskými centry: „Jejich vznik měl různé pozadí, mohl souviset s potřebou mocenské reprezentace, ale neméně i s kultivovanými zájmy mecenášů a sběratelů a jejich estetickými potřebami. V takových centrech, kde se soustřeďovali podporovatelé umění, ale i kapitál, se neméně tak soustředili i umělci a kreativní lidé obecně.“

Koncept péče o památky je poměrně moderní

A jak se proměnil vztah obyvatel k památkám v různých obdobích? „Koncept památky, či péče o památky, je poměrně moderní, známe jej až od 19. století a souvisí s romantickým hnutím a obdivem k (národní) minulosti. To však neznamená, že by lidé neměli vztah k objektům i dříve, ať už z důvodů jejich starobylosti či estetické zajímavosti (krásy),“ uvedl Jakubec.

„V předmoderní době (před 19. století) byl tento respekt k památkám minulosti nicméně dán zejména politickými důvody (např. šlechtický či dynastický vztah k památkám předků) či náboženskými hledisky (objekty spojené s církevní tradicí či místy zbožnosti – typicky např. místa spojená s působením Cyrila a Metoděje). V dnešní době rozhodují jiné kvality, resp. památkové hodnoty, pro které si vážíme památek minulosti (historická, umělecká, cena stáří a další),“ popsal Ondřej Jakubec.

Kdo by mohl dosáhnout na status kulturní památky? Ve hře je roubenka i zámecká rezidence

Památkáři průběžně zkoumají průběžně místa a objekty, které by mohly získat status kulturní památky. „Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci se v rámci své odborné činnosti průběžně věnuje zkoumání hodnot a vyhodnocování potenciálu jednotlivých území, areálů, souborů historických staveb, movitých věcí, například v rámci institucionálních úkolů vědy a výzkumu, jejichž výstupem bývají také doporučení k podání návrhu na prohlášení nemovitých či movitých věcí za kulturní památku pro řízení vedené Ministerstvem kultury ČR,“ popsala mluvčí NPÚ.

„V poslední době bylo například doporučeno prohlášení za kulturní památku kamenného mostu v obci Cholina, roubeného domu č.p. 132 v Žulové. Může se však také jednat o založení památkové ochrany pro širší území, které by si zasloužilo plošnou památkovou ochranu například typu památkové zóny. Takový potenciál má například komponovaná krajina kolem bývalé zámecké rezidence v Nových zámcích u Litovle v rámci CHKO Litovelské Pomoraví,“ uvedla Kolářová.

Památky jsou spojené s městy, ale i s elitami své doby

Jak pro Report uvedl Ondřej Jakubec, mezi nejtypičtějšími památkami pro Olomoucký kraj jsou památky spojené s městy. „Snad nejvíce památek je spojeno s městy, většími i menšími, která byla politickými, správními i kulturními centry a v různých dobách své existence zažila různá období slávy a vzniku objektů, které dnes právem chápeme jako památky.“

Olomoucký kraj má ale také památky, které souvisí s činností společenských elit předešlých dob. S činností šlechty souvisí hrady a zámky, s církví zase kláštery a poutní chrámy. „Nelze ale zapomínat i působení moderních, podnikatelských elit a tedy např. na industriální památky. Své místo v Olomouckém kraji mají i památky etnografické, související s venkovem, jehož hodnot si dnes ceníme neméně jako např. městských paláců či chrámů,“ popsal Jakubec.

„Oblasti střední Moravy, Hané, je území, kterému dominují historická a kulturní centra jako Olomouc, Kroměříž, Prostějov, Vyškov, který byla významnými politickými, správními, ale přirozeně i uměleckými centry,“ odpověděl Jakubec na dotaz Reportu, jestli se liší skladba památek mezi městem a venkovem. „Naopak horské a podhorské oblasti se svým menším, řidším osídlením a nedostatkem výrazných center nemohly vytvářet takový potenciál pro vznik památek.“

Podle informací Národního památkového ústavu jsou v rámci celé České republiky evidentní rozdíly co do velikosti, hustoty osídlení a dalších aspektů jednotlivých území i v rámci jednotlivých krajů. Každý region, každý kraj má jistá specifika dějinného a poválečného, potažmo stavebního vývoje, jak vysvětlila Kolářová.

„Podstatné je, aby hodnotné nemovité a movité věci nebo jejich soubory, které jsou významným dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti a současně jsou projevem tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty historické, umělecké, vědecké, technické atp., tedy které vykazují hodnoty kulturní památky, takový status ve výsledku získaly a aby nedošlo k jejich zániku,“ dodala Sandra Kolářová.

Článek vznikl za finanční podpory Olomouckého kraje.