DATAREPORT: Kam jdeš, kočičko? Z třiatřiceti znásilnění jich policie objasnila jednadvacet

„Ze statistik vyplývá, že ke znásilnění dochází častěji v partnerském, přátelském, pracovním vztahu, než když se pachatel a oběť neznají,“ popsala pro Olomoucký Report policejní mluvčí Ivana Skoupilová.

Olomoucký Report má k dispozici data za uplynulý rok, která získal na vyžádání. Trestný čin znásilnění totiž patří mezi tak citlivá témata, že kvůli dalšímu šetření a možnosti sekundární viktimizace oběti nebývají součástí běžně poskytovaného tiskového servisu policejních mluvčích.

Sekundární viktimizace neboli druhotná újma je přidaná psychická zátěž pro oběť při necitlivě prováděném výslechu, lékařském vyšetření atd. Újma, která nebyla oběti způsobena trestným činem, ale vznikla v důsledku přístupu Policie České republiky, orgánů činných v trestním řízení a dalších orgánů veřejné moci, poskytovatelů zdravotních služeb, subjektů zapsaných v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, znalců, tlumočníků, obhájců a sdělovacích prostředků k ní. Zdroj: ProFem

Z policejních statistik vyplývá, že Olomoucký kraj je v počtu nahlášených i objasněných případů znásilnění na 9. místě v porovnání s ostatními kraji v České republice. Za rok 2023 bylo v kraji 33 nahlášených znásilnění, zatímco v roce 2022 to bylo 36. V roce 2022 zároveň došlo k objasnění 23, o rok později policie objasnila 20 případů.

Roste míra nahlašování? Těžko říct

„Je důležité, aby oběť, která byla znásilněna, spáchání činu v každém případě oznámila. Pokud možno neprodleně po činu, aby bylo možno zahájit pronásledování pachatele tzv. "po horké stopě", pokud není známa jeho totožnost,“ přidala Skoupilová výzvu obětem, aby se nebály nahlašovat znásilnění u policie.

Policejní mluvčí vysvětlila, jak probíhá nahlašování případu. „Při příjmu oznámení přes linku 158 mluví první s oznamovatelem nebo obětí operační důstojník. Pokud se oběť rozhodne čin nahlásit osobně, většinou s ní mluví policista na obvodním oddělení. Oba se v krátkosti zeptají na to, co se stalo. V případě, že je věc vyhodnocena jako znásilnění, ihned se vyrozumí kriminální policie, která si případ přebírá.“

Čísla ze statistik nejsou konečná, právě u znásilnění je totiž často číslo nahlášených trestných činů nižší než skutečný počet případů. Nedá se tedy jistě říct, jestli nižší číslo znamená i nižší počet znásilněných osob, nebo jen klesla míra nahlašování.

Jednotný návod, jak se má oběť po znásilnění zachovat, neexistuje

Oběti znásilnění se mohou obracet hned na několik organizací, které se věnují obětem trestných činů obecně, nebo přímo pomáhají znásilněným osobám. V Olomouci působí pobočka Bílého kruhu bezpečí, v Brně je to Persefona, celorepublikově působí ProFem. Ta nabízí mimo jiné anonymní online poradenství, infolinku pro oběti sexuálního násilí, ale i linku právní pomoci. „Pomoc proFem má tři základní pilíře - přímou pomoc, která je poskytovaná přímo obětem domácího a sexuálního násilí. Konkrétně nabízíme služby jako sociální poradenství, právní poradenství, krizovou intervenci a psychoterapii. Provozujeme také anonymní online chatové poradenství, infolinku pro oběti sexuálního násilí a linku právní pomoci,“ vysvětlila pro Report Michaela Černá za organizaci ProFem.

Další dva pilíře organizace ProFem se zaměřují na vzdělávání veřejnosti a změnu legislativy v případě, co se týče spravedlivého procesu pro oběti znásilnění. Černá také popsala, že jednotný způsob, jak by se měl člověk po útoku zachovat, vlastně neexistuje. „Každý může reagovat jinak, potřebovat něco jiného,“ vysvětlila Černá.

„Bezprostředně po napadení můžete cítit silnou potřebu dostat se do bezpečí a pravděpodobně je to v tomto okamžiku skutečně to, co nejvíce potřebujete. Pokuste se co nejrychleji dostat na bezpečné místo a požádejte někoho ze svých blízkých, komu můžete důvěřovat, ať zůstane s vámi,“ popsala Michaela Černá jeden z možných scénářů, co dělat s tím, že oběť ani nemusí okamžitě chtít sdílet, co se stalo. „Vysvětlete jen, že nyní potřebujete nebýt sama. Pokud se na to však cítíte, můžete se svěřit s tím, co se stalo – váš blízký vám může pomoci společně naplánovat další kroky. Můžete se také obrátit na odbornou poradnu, kde se lze o dalších možných krocích informovat i anonymně,“ řekla za organizaci ProFem Michaela Černá.

Důležité je myslet na důkazy. Je to ale náročné

„Pokud se rozhodnete řešit napadení ohlášením na policii, je nutné myslet na zajištění důkazů, což může být extrémně náročné,“ uvádí příručka, kterou organizace ProFem pro oběti znásilnění vydala.

Pro zajištění důkazů je nutné provést několik kroků, aby mohlo být zahájeno trestněprávní řízení. Mezi nimi je popis celé události, záznam celkového vyšetření a popis odběru biologického materiálu. Oběť by si měla nechat vyhotovit lékařskou zprávu, pokud je ale vystavena na žádost klientky, není možné ji poskytovat bez souhlasu třetím stranám. I toto opatření má chránit oběť před už zmiňovanou sekundární viktimizací.

Důvěřovat, naslouchat, nesoudit

Report zjišťoval, jak by pak měli zareagovat blízcí, pokud se jim oběť svěří s tím, co se jí stalo. „Důvěřovat, naslouchat, nesoudit. Tedy nezpochybňovat, že to, co nám popisuje, se opravdu stalo, ale naopak ocenit, že se nám svěřují s něčím tak citlivým, protože jenom mluvit o tom bývá pro oběti velmi náročné. Naslouchat, tedy opravdu se zajímat o to, co by oběť teď potřebovala, s čím můžu pomoci: a odhlédnout od toho, co si myslím já, že by měla dělat,“ odpověděla Černá.

Důležité je také nechat rozhodnutí o dalším postupu přímo na oběti. To souvisí i s tím, že v situaci znásilnění i jiných sexualizovaných forem násilí už oběť zažila bezmoc, ztrátu kontroly nad svým tělem i svými rozhodnutími. „Takže je velmi důležité podpořit tento pocit kontroly a toho, že o různých věcech ohledně sebe sama může rozhodovat: ať už to je otázka toho jestli chce věc nahlásit nebo nenahlásit, nebo co pro sebe zvolí jako cestu vyrovnávání se s tím, co prožila. Znamená to také respektovat tempo a čas, které potřebuje na vyrovnání se s touto situací,“ uzavřela Michaela Černá pro Report.