Byli jsme překvapení a nadšení, říká Anna Lukášová o výhře v soutěži Radiotalent

Jaké byly vaše pocity, když jste vyhráli Radiotalent?

Bylo to úžasný. To bylo překvapení, nadšení. I ta cesta k ceně byla taková příznačná. My jsme se k tomu dostali tak, že mi z ničeho nic volal můj šéf. Byla jsem trochu v šoku, co se děje. Byl na dovolené a volal mi, že potřebuje jen souhlas, že má všechno nachystané, jestli chci, tak to pošle. No tak jsme se tam přihlásili. A pak jsme byli fakt vděční za tu příležitost. 

Co to pro vás jako kapelu znamená? Je to pro vás posun, jde o větší zviditelnění?

Určitě jde o posun. Je to krásná zpětná vazba, že se naše hudba lidem líbí, že to má nějaký smysl. Profesně je to taky důležité. Jsme chudí muzikanti, takže vždycky něco natočit nebo se dostat do studia je pro nás náročné. Výhra je úžasná i v tom, že věřím, že se podaří něco vyprodukovat na nejvyšší úrovni.

Říkala jste, že je to potvrzení, že se vám hudba daří. Jak byste popsala váš kapelní styl?

To je dobrá otázka. Vždycky se snažím neřadit to žánrově. Asi to směřuje k popu, ale nikdo z nás nemá hudební vzdělání, takže hrajeme, jak to přijde. Baví nás, že je to různorodé. Folk, rock, pop, prvky punku a rapu. Říkáme tomu crossover.

Jak vznikl název Anna Lukášová & Litera?

Začínala jsem sama. Pak jsem dostala nabídku na velkou stage na Šumperských slavnostech, tak jsem oslovila ostatní, aby mě podpořili a od té doby hrajeme spolu. Název už nám zůstal. 

Můžete tedy představit ostatní členy kapely?

Můj táta hraje na bicí, cajon a dělá vokály. Ségra je taky vokalistka. Jirka hraje na elektrickou kytaru a skládá. Kuba hraje na basu.

Chystáte ještě nějaké změny v sestavě?

Doufám, že ne. Někdy by se mi líbil saxofon, ale zvučení by bylo horší.

Nedávno jste měli koncert v Šumperku.

Jo, byl super. Byla jsem překvapená, kolik lidí přišlo. Navíc to bylo hezké, protože jsem zjistila, že v tom klubu jsem měla maturitní zvonění. Po letech náhodný a milý návrat. 

Která písnička z vašeho repertoáru vás nejvíc baví? Která je vaše nejoblíbenější?

Pro mě osobně je to "Z masa a kostí". Má silný příběh. Vznikla jako moje osobní katarze. Pak jsme ji zahráli na benefičním koncertě pro Markétu, maminku v terminální fázi rakoviny. Po koncertě jsme dostali zprávu, že si tu písničku pouštěla a doprovázela ji i při odchodu. Od té doby je to pro mě písnička pro Markétu.

Je pro vás těžké ji zpívat?

Někdy ano. Potřebuju se do sebe zavřít, abych ji mohla dohrát. 

Když se vrátíme ke koncertům, co vás s kapelou čeká přes léto?

Doufám, že díky výhře vydáme singl. Jinak si chceme trochu odpočinout, zavřít se do studia, možná natočit videoklip. Koncert v Loučné nad Desnou bude posledním koncertem před pauzou. 

A potom vás zase potkáme na jevištích?

Určitě na podzim, třeba na trzích nebo v klubech. Kluby mají jinou atmosféru, to máme rádi.

Moje poslední otázka zní, jakou písničku má nejradši publikum?

Určitě jsou to písně "Živelná" a pak asi "Karma". Mají jednoduché refrény, lidi se rychle zapojí. 

Právě Živelnou mohou nyní posluchači slyšet na vlnách Radia Haná.