Teď už to zkouším bez masek, říká rapper Das Ady
Adam Langer alias Das Ady je důkazem, že rap může být inteligentní, hravý i upřímný zároveň. Hudbu dělá jako terapii, nebojí se přepínat jazykové roviny ani zabrousit do společenských témat. Letos navíc vyhrál soutěž Radiotalent v kategorii Electro a v souvislosti s tím vystoupil na festivalu Olomouc (o)žije. V rozhovoru mluví o začátcích, inspiraci německým rapem i plánech na sólovou tvorbu. Od pondělí 28. července můžete jeho track Možná slyšet na Rádiu Metropole.
Jak moc se Das Ady liší od Adama Langera?
Dřív jsem říkal, že Das Ady je přímočařejší, vidí svět černobíleji a pochybuje o sobě daleko míň než Adam. Povoláním jsem herec a bavilo mě přijít na stage pokaždý za někoho krapet jinýho, ukázat jinou část Adama Langera. Do jistý míry jsou podle toho jsou laděný i moje videoklipy – pokaždý v nich jsem za jinou postavu. Ale teď už hudbu dělám bez masek. Zkouším být úplně sám za sebe a neřešit, jak to lidi vezmou.
Takže by se to dalo přirovnat k Jamesi Coleovi a jeho alter egům?
Jo, to je docela trefný přirovnání.
Jak jsi se k rapu vůbec dostal?
Na lyžáku asi ve čtrnácti letech. Shodou okolností jsem se dostal na pokoj k takovým těm mazákům, kteří poslouchali Mac Millera a Wiz Khalifu, prostě americkej rap, kterej mi začal vonět. Potom jsme prostě chodili za školu, kouřili trávu, zkoušeli psát první texty… V legendárním Vertigu, kde jsem pomalu vyrůstal, jsem jednoho večera narazil na kluky z olomouckýho labelu This Is My Product a po pár drincích jsme u stolu začali freestylovat. Řekli mi, že to není úplně marný, pozvali mě k sobě do studia a začali jsme rap dělat dohromady.
Dnes jsi ale sám za sebe, že?
Jsem. Po nějakým čase jsem cítil, že se chci posunout na další úroveň a taky mě osud zavál do Prahy. Ale nebyl to rozchod ve zlým, s klukama máme doteď ty nejlepší vztahy, i na Olomouc (o)žije jsme vystupovali společně a navzájem se na svoje akce pořád zveme.
Hraješ se živou kapelou, se kterou jsi i vyhrál Radiotalent. Jak to vzniklo?
Na DAMU jsem se seznámil se Zayou Ganboldem – mongolsko-českým virtuózem. Je to takový nástrojový multitalent, do čeho hrábne, na to okamžitě umí hrát. Jednou mě vzal jamovat s dalšími lidmi, kterým se moje hudba zalíbila a dnes mám díky tomu kapelu, která moje sety posouvá o tři levely výš, což evidentně zafungovalo i v soutěži.
V některých tracích přepínáš mezi jazyky. Proč? Jak vznikl tenhle nápad a jak jazyky vybíráš?
Jazyky mě bavily vždycky a jejich užití v textu mnohdy vychází z tématu. Třeba track Adamország je o tripu do Budapešti, song Kaiser zase využívá německý motivy a výslednej zvuk mě hodně baví. Každej jazyk je trochu jinej a umožňuje ti pracovat s textem a frázováním úplně jinak, musíš klást jinej důraz, hrát si s melodií a zabarvením jednotlivých slov. Jde tak trochu o můj trademark, protože tohle nikdo jinej v Česku nedělá. Navíc z dabingu mám poměrně vycepovanej hlas, díky kterýmu mají německý fráze říz a posluchače zaujmou na první poslech.
Některé skladby mají i společenský přesah. Třeba track Vágus v prágu je plný samplů z politiky. Inspiruje tě aktuální dění?
Je to tak, politiku sleduju hodně a o dění se zajímám, ale zrovna u Váguse mě inspiroval i track Inflace od spřátelenýho rappera Lil Faulta. Fajn song, říkal jsem si. Já jsem chtěl ale přidat ještě něco navíc a dodat textu přesah a hloubku. Bylo to v době, kdy jsem začínal žít v Praze a bylo to fakt tvrdý. Jel jsem v hustlu (tvrdě pracovat, shánět příležitosti a snažit se uživit - pozn. red.) a člověka každej den bombardovaly zprávy o nejrůznějších krizích, s energiemi, s potravinami, válkou a chudobou, takže text se do jistý míry napsal sám. A potom jsem si řekl, že je čas trochu zvolnit. Hudba je v tomhle moje terapie.
Chystáš nové album?
Klidně napiš EP s otazníkem.
Zúčastnil ses také asi největší rapové soutěže u nás The Mag Wrap, kde jsi stál před přísnou porotou. Posunula Tě někam tahle účast?
Sergei Barracuda mi řekl, že nepotřebuju malůvky na obličeji, což mi připadalo vtipný vzhledem k tomu, jak on sám vypadá. Měl tehdy ale asi pravdu v tom, že bych měl muziku dělat víc v osobní rovině a míň se schovávat za nejrůznější masky. Možná i díky tomu teď dělám hudbu, která jde víc ze mě, je víc pravdivá a míň stylizovaná.
Od té doby uběhly tři roky a vyhrál jsi Radiotalent. Co ti dala tahle soutěž?
Byla to příležitost dostat moji muziku mezi lidi a průběh soutěže ukázal, že je o mě ještě jakejsi zájem i na Moravě, odkud pocházím. I když mě osud zavál do Prahy, vracím se sem moc rád. Olomouc (o)žije byla super akce a já mám radost, že je na mě v mým hometownu ještě někdo zvědavej.
