Vědci objevili a popsali unikátního brouka uloženého v maďarském jantaru z doby dinosaurů
Prvního fosilního brouka ukrytého v desítky milionů let starém maďarském jantaru se podařilo popsat mezinárodnímu týmu vědců, jehož součástí byl Robin Kundrata z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Pomocí moderní výpočetní tomografie experti zrekonstruovali podobu tohoto unikátního exempláře a zařadili jej mezi kovaříky. Výsledky studie, která významně přispěla k poznání druhohorní fauny střední Evropy, byly publikovány v prestižním odborném časopise Scientific Reports.
Mezinárodní tým složený z odborníků z Maďarska, České republiky a Ruska zkoumal podrobnou morfologii přibližně pět milimetrů dlouhého fragmentu brouka z čeledi kovaříkovitých, který byl ukryt v jantaru nalezeném u města Ajka v západní části Maďarska. Tamnímu jantaru se dle místa výskytu říká ajkait. „Náš objev přináší několik prvenství. Nejen že se jedná o vůbec prvního brouka popsaného z ajkaitu, ale také o prvního popsaného fosilního brouka z území dnešního Maďarska a zároveň o prvního popsaného druhohorního kovaříka z pevninské Evropy,“ objasňuje důležitost objevu Kundrata, který se výzkumem kovaříkovitých brouků zabývá.
Brouk se bohužel v jantaru nezachoval celý. Vědci jej ale i přesto pomocí dostupných informací, které získali na základě úspěšné rekonstrukce jeho morfologie, dokázali systematicky zařadit. Jelikož se jednalo o zcela nový rod a druh, dostal jméno Ajkaelater merkli. Jméno bylo zvoleno na počest města Ajka i bývalého dlouholetého kurátora Maďarského přírodovědného muzea Dr. Ottó Merkla, který nečekaně zemřel na začátku roku 2021. „Co se týče rodového jména, měli jsme v rámci týmu několik návrhů, avšak to, že druhové jméno brouk dostane po doktoru Merklovi, bylo jasné úplně od začátku. Byl to totiž nejen skvělý a respektovaný člověk, ale rozhodně také jedna z nejvýznamnějších postav maďarské entomologie,“ vysvětluje Robin Kundrata.
Vědci se domnívají, že Ajkaelater merkli byl, stejně jako jeho předpokládaní dnešní příbuzní, svým vývojem vázaný na dřevo. Tato teorie podporuje představu zalesněného a víceméně bažinného ekosystému, který se v období pozdní křídy v okolí dnešního města Ajka dle dostupných důkazů vyskytoval.
Druhohorní jantar, tedy fosilizovaná pryskyřice, se nachází v nalezištích po celém světě. Pouze několik lokalit, například v Myanmaru, Libanonu, Španělsku či Francii, je však známo tím, že obsahuje větší množství fosilií uložených v jantaru. V Maďarsku se druhohorní jantar vyskytuje zejména v lokalitě bývalé těžby hnědého uhlí v okolí města Ajka v západní části země. „Jeho stáří se odhaduje na přibližně 85 milionů let. Vznikal tedy v období křídy, kdy na naší planetě stále vládli dinosauři. Vždy byl ale považován pouze za vedlejší produkt při těžbě uhlí, a snad i proto dnes máme k dispozici pouze zhruba 1500 kousků, z nichž asi jen stovka ukrývá fosilie živočichů. Navíc se jedná o velmi malé kousky, takže obsahují pouze drobnější členovce, zejména hmyz,“ vysvětluje Márton Szabó z Maďarského přírodovědného muzea.
Maďarský ajkait se podstatně liší od v Evropě daleko známějšího, ale mnohem mladšího baltského jantaru, pocházejícího z třetihor. Ajkait je většinou zakalený a neprůhledný, takže se vědci jeho obsahem doposud zabývali pouze velmi okrajově. To se však změnilo s nástupem moderních metod. „Dnes můžeme jednotlivé nalezené kousky jantaru skenovat pomocí rentgenové výpočetní mikrotomografie, která umožňuje efektivní 3D rekonstrukci morfologie zkoumaných jantarových inkluzí,“ dodává Robin Kundrata, druhý hlavní a zároveň korespondenční autor studie. Na výzkumu se podílel i se svou studentkou Johanou Hoffmannovou.
