Olomoucké tajemno: Lafayette a olomoučtí zednáři
Olomouc vždy hostila nejvýznamnější osobnosti své doby, některé dobrovolně, jiné nedobrovolně. Ve čtvrtém dílu našeho seriálu se podíváme na vězeňský pobyt francouzského politika, generála Gilberta Lafayetta. Proč mu útěk z olomouckého vězení nevyšel? Kdo mu pomáhal? A jak s tím vším souvisí zednářská lóže? Na to se budeme snažit dát odpověd.
Dne 19. května 1794 zastavil u olomoucké pevnosti krytý kočár s vojenskou eskortou. Z něj vystoupili tři muži, generál Gilbert Lafayete, generál Charles César de Fay de La Tour-Maubourg a ženijní kapitán Jean-Xavier Bureau de Pusy, uprchlíci před jakobínskou gilotinou. V Olomouci byli ubytováni v jezuitských kasárnách, ovšem jejich žalář nebyl nijak temný. Laffayete sám mohl využívat celé spodní patro a nechali mu i jeho sluhu Chavaniaca a tajemníka Felixe Pontonniera. Lafayettovu svobodu si však přáli nejvýznamější osobnosti té doby včetně George Washingtona. Záchrannou akcí byl pověřen mladý německý lékař Justus Erich Bollman. Tomu se podařilo dopravit šifrované zprávy, psané citronovou šťávou, do Lafaettova vězení.
Počátkem listopadu byl již připraven plán, jak dostat Laffayeta z vězení a dále přes hranice až do Ameriky. Bollman a jeho společník Francisem Huger se ubytovali v hostinci U Zlaté labutě a poslali Laffayetovi zprávu, aby se připravil na brzký odjezd.Začátek formuláře
Ve dvě hodiny odpoledne 7. listopadu se Lafayette se svou eskortou chystal jako obvykle na projížďku zakončenou obědem v nedalekých Chválkovicích. Den byl příjemný, a tak se Lafayette rozhodl, že se po Chválkovicích trochu projde. V tom se přihnali dva jezdci na koních. Byl to Bollman s Hugerem, kteří hned spustili: „Dejte nám toho muže.“ Kaprál Platzer, člen eskorty, okamžitě pochopil, o co jde, a Lafayetta chytil pod krkem.
Bollman na nic nečekal, vytáhl šavli a praštil kaprála přes ruku. Ten se lekl a Lafayetta pustil. Huger předal Lafayettovi koně a anglicky mu sdělil, ať jede do Dvorců (Get to Hoff!), kde na něj měli už čekat. Lafayette však špatně rozuměl a místo do Dvorců se vydal pryč (Get off!). Jeho svoboda však netrvala dlouho. Ještě téhož dne byl dopaden u Štenberka, kde se ptal na cestu do Nisy. Stejně jako Lafayetta dopadli i jeho osvoboditelé. Ti však měli štěstí, protože po pár měsících vazby byli propuštěni, ale bylo jim zakázáno vstoupit na území Rakouska. Lafayette pak v Olomouci zůstal až do 19. září 1797.
Bollman s Hugerem však nebyli jediní, kterým ležela Lafayettova svoboda na srdci. Lafayette byl i členem řádu svobodných zednářů, kteří měli v Brně lóži. Od roku 1972 se ve spojitosti s nimi začínají objevovat jména Paula Batkeho, který byl v Olomouci poštmistrem. Díky tomuto spojení se podařilo navázat kontakt s Laffayetem a rovněž osvobodit jeho zachránce. Brněnská lóže pak zajistila převoz Laffayetovy rodiny do Olomouce, kde s ním pobývala až do Napoleonova tažení.
Příběh byl zpracován dle knih Olomoucký pitaval: skutečné kriminální příběhy ze 14. až 20. století od Radima Fialy.
