Olomouc čelí vlnám veder. Parkovací místa stále vítězí nad výsadbou zeleně

V letním období každoročně ubývá srážek. Ve městech je navíc situace ještě horší než v jejich okolí. Dochází totiž ke vzniku tzv. tepelných ostrovů. Z toho důvodu je v centrech měst větší horko než v jeho odlehlejších částech.

 A právě v těchto zastavěných oblastech prší ještě méně než v jejím okolí. Rozpálené městské prostředí totiž působí jako magnet na sucho a dešťové mraky se mu často vyhýbají. Když už déšť přijde, bývá tak intenzivní, že se voda nestačí vsáknout do země a většina bez užitku odtéká do kanalizace.

Městská zeleň tak plní významnou klimatizační funkci, a to především prostřednictvím stínění a transpirace. Stromy svými korunami snižují množství dopadajícího slunečního záření na zpevněné plochy, čímž přispívají k omezení jejich přehřívání. Současně dochází k transpiraci, tedy k uvolňování vody z povrchu listů. Tento proces je provázen odpařováním, které spotřebovává teplo z okolí a tím přispívá k ochlazení prostředí.

Olomouc sází na stromy, parky i vodní prvky. Historické centrum však potřebuje jiný přístup

Historické centrum Olomouce sice obklopuje pás městských parků, které pomáhají tlumit dopady veder, ale v samotném jádru města na zeleň nenarazíte. „Olomouc je historické město, což s sebou nese řadu specifik. Právě památková ochrana často znesnadňuje zavádění adaptačních opatření v centru,“ vysvětluje Michal Lehnert, docent Katedry geografie na Přírodovědecké fakultě UP.

Podle odborníků právě v historickém jádru Olomouce je vhodné sáhnout spíše po mobilních a dočasných řešeních, jako jsou stínící plachty, mlžné brány nebo rozstřikovače vody, které lze v letních měsících instalovat a mimo sezónu jednoduše odstranit.  

Zeleno-modrá infrastruktura: Cesta k odolnější Olomouci

Podle odborníka je mimo centrum klíčové dlouhodobější plánování. „Zásadní je práce se zelení a ochrana vzrostlých stromů. Důležité je také propojovat zelenou a modrou infrastrukturu – tedy kombinovat výsadbu vegetace s vodními prvky,“ říká Lehnert. Právě spojení stromů, vody a stínu představuje cestu, jak se města mohou lépe připravit na rostoucí počet horkých dnů.

Jedním z nejnovějších projektů, které by měly pomoct zmírnit dopady klimatické krize byla výstavba protipovodňových opatření na břehu Moravy. Úprava říčního koryta a jeho přiblížení ke spodní vodě zlepšuje podmínky pro růst trvalé vegetace, která pomáhá zadržovat vodu v krajině a přirozeně ochlazovat okolí.

Zelené střechy nestačí

Moderní administrativní budovy se zelenými střechami a ekologickými prvky jsou čím dál častěji prezentovány jako nejlepší řešení pro přehřívání měst. „Ideální klimaticky odolná budova využívá srážkovou vodu, solární energii a je navržena tak, aby se v létě nepřehřívala a zároveň v zimě minimalizovala tepelné ztráty,“ vysvětluje Lehnert. Díky moderním materiálům a izolačním technologiím je dnes možné takových parametrů dosáhnout relativně snadno.

Praxe některých zahraničních měst dokazuje, že cesta k zelené fasádě nemusí být nijak složitá ani nákladná. Při stavbě nového bytového domu stačí pouze začlenit do návrhu jednoduché konstrukce na balkonech, kam si obyvatelé mohou zavěsit truhlíky s rostlinami. Když se k tomu přidá ještě nádrž na dešťovou vodu na střeše a rozvod vody ke každému bytu, vzniká přirozený prostor pro zeleň, která nejen zpříjemní život v domě, ale zároveň přispěje k ochlazování budovy i jejího okolí.

Zelené prvky na budovách jsou však spíše bonusovým doplňkem, který může podpořit udržitelnost a estetiku, ale nejsou rozhodujícím faktorem v ochlazování měst. „Jsou to spíše takové třešničky na dortu,“ dodává pro redakci Olomouckého reportu Lehnert. Při plošném ochlazování měst totiž nejde jen o teplotu jednotlivých budov. „Složitější otázkou je, jak ovlivňují jednotlivé budovy tepelné prostředí města na úrovni ulice/chodce. V našich klimatických podmínkách se ukazuje, že vliv zelených střech nebo stěn na teplotu na ulici je minimální,“ vysvětluje odborník. Aby měla zeleň na budovách znatelnější dopad, musela by být přítomna alespoň na třetině městské plochy. Teprve potom by byly čitelné výraznější změny v mikroklimatu.

Parky ochlazují město víc, než ukazují teploměry

„Rozdíl teploty vzduchu mezi Horním náměstím a Smetanovými sady během horkých dnů činí podle našich měření přibližně jeden stupeň Celsia. V noci může být rozdíl do dvou stupňů,“ říká Lehnert.

Rozdíl v tzv. pocitové teplotě je ale mnohem výraznější. „Na Horním náměstí se lidé pohybují po rozpálené dlažbě bez možnosti úkrytu před sluncem. Naproti tomu v parku poskytují stromy přirozený stín a vegetace přispívá k celkovému tepelnému komfortu,“ dodává Lehnert.

Podle tzv. indexu UTCI (Univerzální tepelně-klimatický index) který kombinuje různé faktory ovlivňující tepelný vjem, může být v parku pocitová teplota i o více než pět stupňů nižší než na Horním náměstí.

Inspirace leží i v jiných městech

Jedním z nadcházejících projektů města je oprava plochy okolo Tržnice, kde by mohl vzniknout prostor se zelení. Zatím jsou však zpracovány pouze vizualizace. Náměstek primátora Miloslav Tichý z odboru investic pro naši redakci uvedl, že samotné práce na projektu budou probíhat spíše až v roce 2027.

Centrum Olomouce tak bude i nadále bez zeleně. Podle urbanistky Evy Škodové má město nadále zpracovanou adaptační a mitigační strategii, která se týká obecně jednotlivých oblastí (zeleně jak městské, tak krajinné) a konkrétních opatření, která by se v této oblasti měla do budoucna realizovat z hlediska zmírnění dopadu klimatických změn. Vzorem pro město by mohl být třeba německý Norimberk. Ten se pyšní velkým počtem vzrostlých stromů. Inspiraci můžeme podle Lehnerta čerpat i u nás, a to konkrétně v Plzni.