Nazývali ji královnou volantu. V rodném městě však stále nemá památník
Ve dvacátých letech minulého století byla nejrychlejší ženou světa a směle se mohla rovnat i nejlepším mužským závodníkům Grand Prix, přesto však Eliška Junková doposud nemá v rodné Olomouci žádný památník, který by její úspěchy připomínal. Jen malé procento místních obyvatel navíc ví, jak se příběh královny volantu váže k Olomouci.
V rodném městě první ženu za volantem závodního vozu připomíná akorát název ulice v Olomouci-Droždíně. Podle výsledků ankety Olomouckého Reportu by si však Junková nějakou připomínku v rodném městě zasloužila. „Ona byla taková dynamická paní, zasloužila by si sochu nebo plastiku někde ve veřejném prostoru,“ míní paní Jiřina.
Jak již Report psal před dvěma a čtyřmi lety, téma výraznější připomínky závodnice bylo už několikrát na stole. Plaketu Junkové u rodného domu řešily už místní komise v roce 2022, kdy se umístění dnes neexistujícího domu našlo. Od té doby se však královna volantu dočkala pouze muzikálu, street-artového portrétu v blízkosti svého rodiště a vyznačení rodného domu na Mapách.cz.
"Pamětní deska či jiné trvalé ztvárnění Elišky Junkové zatím v plánu není, i když po premiéře divadelní hry Moravského divadla Olomouc Ela! jsme podnět na realizaci památníku zaznamenali," uvedl pro Report náměstek primátorky Viktor Tichák (ProOlomouc a Piráti).
Na konci minulého roku se na elektrické skříni na rohu ulice Karolíny Světlé a Na Vozovce objevila malba Elišky Junkové z rukou Věrky Kopky z Chaoscompany.art. Portrét Junkové má být prvním z řady několika dalších projektů, které by se na elektrických skříních v městské části měly objevit.
"Společně s politologem Hynkem Melicharem jsme vytvořili projekt estetizace elektrických skříní. Já se dlouhodobě zajímám o feministickou tématiku, takže pro mě byla Eliška Junková jasná volba jako pilotní malba projektu," řekla umělkyně pro Report. Dodává, že když pracovala na portrétu, tak procházející lidé závodnici poznávali, takže je škoda, že v Olomouci zatím nemá žádnou připomínku.
"V této čtvrti bydlím a ráda bych přispěla k jejímu zkrášlování," vysvětluje Kopková. Melichar následně oslovil majitele elektrických skříní v oblasti a firma CETIN souhlasila se spoluprácí. "Tento box Hynek vybral, jelikož nedaleko stával rodný dům Elišky. Já jsem pak přidala motiv magnolií, protože nad rozvaděčem každé jaro tento strom krásně kvete," odůvodňuje dále umělkyně okolnosti vzniku murálu.
Do závodního automobilu usedla Eliška Junková poprvé v roce 1923, a to jako spolujezdkyně svého manžela, a ještě téhož roku společně s ním triumfovala v závodech u Plzně a Rumburku. V září 1924 se Junková posadila za volant a vyhrála svůj první závod v kategorii cestovních vozů.
Během své krátké závodní kariéry (září 1924 - červen 1928) zvládla všechny tehdejší disciplíny automobilového sportu: závody do vrchu, na okruzích, na autodromu a dálkovou jízdu. V roce 1925 sklízeli s manželem Čeňkem Junkem úspěchy téměř ve všech závodech v Československu - on v kategorii vozů závodních, ona v kategorii cestovních vozů.
Jejími nejcennějšími úspěchy byly první absolutní vítězství ženy v mezinárodním závodě do vrchu Zbraslav-Jíloviště 1926, vítězství na I. Velké ceně Německa na Nürburgringu v kategorii vozů 1,5 až 3 litry, a páté místo v absolutním pořadí závodních vozů a první v kategorii dámské a nezávislých jezdců na XIX. Targa Florio 1928 - závodě, tehdy považovaném vůbec za nejtěžší na světě.
Po ukončení profesionální kariéry se zapojila do organizace motoristického života v Československu. Podílela se na přípravách výstavby brněnského Masarykova okruhu, sama v 90. letech založila Nadační fond Elišky Junkové, ve Zlíně vznikl RC klub Elišky Junkové Zlín, a v okolí Nového Bydžova přejmenovali na její počest závod na Memoriál Elišky Junkové.
Královnu volantu by měly v příštích měsících následovat portréty dalších olomouckých osobností - mezi jinými Františka Polívky, Julia Pelikána nebo Pauly Briessové. "Chtěli bychom také vytvořit pár maleb, které by se netýkaly jenom osobností, ale například i fauny a flóry Olomouckého kraje. Takové motivy jsou totiž vhodnější na menší a atypické boxy," vysvětluje Kopka. Dodává, že portrétní malba je velmi náročná, a to zejména když umělec tvoří podle starých fotografií.
