Nejlíp je nám v Olomouci, ale ambici prorazit máme velkou, říká Trocha Klidu

Hromady, Varuju, Cyklista, ale taky balady Tak ahoj, nebo Pozdravy z Pluta. To je jen pár písní šumperské kapely Trocha Klidu, která přitahuje davy na koncertech na Olomoucku, ale i v dalších městech. Jací jsou olomoučtí fanoušci? Kdo stojí za texty a kdo za hudbou? A co chystá Trocha Klidu v letošním roce? Přečtěte si rozhovor se zpěvákem Danem Holým a hlavním kytaristou Michalem Juřičkou.

Co bylo před Trochou Klidu? Byly to básničky holkám? Sen o kapele?

M: Já jsem chodil na ZUŠku za tátou, obdivoval jsem svého bráchu, učil se improvizovat v předchozí.

D: Já jsem chvíli před Trochou Klidu začal psát první písničky, sdílel jsem je na facebooku a kamarádi je hromadně sdíleli dál. Zpětně mě dojímá ta podpora, vzhledem k tomu, jak kvalitní byly ty písně. Jinak jsem chtěl být herní redaktor, měl jsem na YouTube pořad o počítačových hrách.

Jak jste tedy dali dohromady kapelu?

D: Byli jsme ve společné partě kámošů, která se spolu poflakovala po městě, cpala se brambůrky a pila energeťáky.

M: Znali jsme se ze ZUŠky, Dan psal ty své české texty a kopl do nás Filip Vlček, dneska úspěšný hudební producent původně ze Šumperka, jako my. Znali jsme se z kapel a právě Filip mně říkal, že Dan začíná skládat a ať něco zkusíme. Já tehdy začínal zpívat a inspirovala nás i čeština.

Zmiňujete české texty, ve vašich písničkách si hrajete se slovy… Když jste začínali, takový Tomáš Klus už měl jméno. Inspirovali jste se u nějakých českých kapel, že by slovíčkaření mohlo fungovat?

D: Mě nejvíc formoval právě Klus, pak taky Vypsaná Fixa a Prago Union. Chtěl jsem psát jako oni.

Pojďme se v čase přesunout k dnešku. Když máte koncert v Olomouci, bývá vyprodáno. Jak to vnímáte v kontrastu s vašimi začátky?

M: Je to super, miluju koncerty v Olomouci. Jsou pro mě sociálně vyčerpávající, člověk se nevyspí, ale je skvělé hrát a vidět v publiku lidi, co znáš.

D: Hlavní fanouškovská základna se nám přesunula ze Šumperka právě do Olomouce. Vždycky mě překvapí, kolik tu na nás přijde lidí. V pátek (15. prosince měla kapela společně s Voxelem a Michalem Horákem koncert v olomouckém S-klubu, pozn. red.) jsem fakt nevěřil, že jich přijde tolik, čekal jsem spíš, že přijdou na koncert Míši Horáka a odejdou. Přitom to bylo stejně epický, jako když jsme v Sku hráli před rokem na mnohem menší akci.Tyhle koncerty jsou fakt za odměnu a ukazují nám, že to, co děláme, má smysl.

Se spoustou lidí, kteří na naše koncerty chodí, se známe třeba z párty

Proměnila se nějak vaše fanouškovská základna? Když jste v Olomouci začínali hrát, sami jste studovali. Přece jen chodili na koncerty asi hlavně vaši spolužáci.

D: Dřív chodili naši kámoši a kámošky, teď mě čím dál tím víc překvapuje, kolik neznámých tváří v publiku vidím.

M: Dává to smysl, protože nám rostou i sledující třeba na Spotify. Myslím, že jsme nasbírali hodně fanoušků, když jsme hráli s někým slavnějším. Voxelem, Pokáčem, letos jsme hráli s Divokým Billem.

D: Plus Olomouc je kouzelná v tom, že jsme jezdili i na univerzitní Seznamováky, kde jsme oslovili další lidi. Navíc jsme tady dřív hodně kalili, přijde mi, že se spoustou lidí, kteří na nás pořád chodí, se známe osobně, třeba z párty, proto je tady naše fanouškovská základna asi tak silná.

Teď už jste přece jen starší, zkušenější, zároveň pracujete. Máte ambice sbírat ceny jako je Slavík, prorazit ve větších městech?

D: My dva tu ambici prorazit máme dost velkou. Já zároveň dělám asistenta poslance, kdy můžu hodně věcí řešit z domova, kdekoli. Kdybych musel chodit do práce od 9 do 5, bylo by to pro kapelu mnohem složitější. No a do Prahy? Za mě už ne, na tu jsem starý, nejlíp je mi v Olomouci. Tady cítím, že jsem doma.

M: Mám podobný pocit. Když vystoupím tady na nádraží, je mi tu dobře. Letos jsem měl poprvé choutky na Prahu, možná to bylo i tím, že jsme chystali Síť záchrannou s Michalem Horákem u Filipa Vlčka v Praze a pocit, že jsme se se všemi muzikanty potkali, mě naplňoval. Poprvé jsem přistoupil na to, že by pro mě Praha mohla být zajímavá, ale zároveň mám tady rád klid a přírodu. Učím v ZUŠce na zkrácený úvazek a zároveň mám ambice živit se hudbou různými směry, ať už je to psaní textů, zpěv.

Mluvíte o Olomouci jako domovině, zároveň nezapomínáte na Šumperk. Ať už jsou to společné songy s Koblížky, zaznamenala jsem pošťuchování s O5 a Radeček, nebo dalšími kapelami ze severu. Je podle vás Šumperk líhní talentů?

M: Nevím, čím to je, ale taky je od nás Byt číslo 4. Myslíš, že je to tím, že jsme ze Šumperka, tak o sobě víme s dalšími kapelami?

D: To nevím, ale zpozoroval jsem, že kdo je ze Šumperka, ten to na sebe řekne. Sokol přijde ke Krausovi a ve druhé větě padne Šumperk. Babčáková to samé. Možná jak mají lidi pocit, že je to na severu, a pak nic, obhajují si Šumperk podobně jako Bruntál. Další výrazná líheň, ale zas mnohem výraznější, je za mě akorát v Liberci.

A co vaše osobní ambice? Michale, začal jsi vydávat vlastní písničky, které jsou úplně jiné, než ty od Trochy Klidu. Co za tím je? Máš teď tendenci pouštět se do vlastní, intimnější tvorby?

M: Trochu jo. Je to asi i tím, že od začátku Trochy Klidu jsme psali s Danem věci spolu a s prvním producentem jsme pomýšleli na to, že by kapela mohla být i větší projekt, než jen ten od dvou kámošů, co spolu jezdí na kalby. Z Dana se stal víc zpěvák a ze mě hlavní kytarista, což dává smysl, protože Dan je víc zpěvák a já kytarista. Postupem času jsem řešil, že píšu texty, ale nezpívám je.

Pokračovali jsme v psaní a mně se nashromáždili písně, které byly moc intimní na to, aby je zpíval Dan, nebo se stylově nehodily do Trochy Klidu. Teď jsem si říkal, že bych je moc rád vydal a měl svůj hlas, protože je strašně náročné v kapele čtyř lidí hledat kompromisy v tvorbě, i z toho jsem byl trochu unavený a potřeboval nějaký refresh. Někdo se mě ptá, jestli končím v kapele, ale mně spíš přijde, že se to může hezky podporovat. Baví mě objevovat různé směry, kterými se můžu vydávat.

Patří do různých směrů i Tvé studium operního zpěvu na konzervatoři?

M: To bylo spíš tak, že jsem se nedostal na obor populární zpěv a populární kytara do Prahy. Tak jsem se objevil v Olomouci na muzikologii, protože jsem se nedostal ani na hudebku na pedagogické fakultě. Šel jsem Olomoucí, potkal kámošku a ona mě vzala na konzervatoř. Popovídal jsem si s ředitelem, zjistil, že tam je i zpěv, a tak jsem se přihlásil. Jmenovalo se to klasický zpěv a protože mám základ v klasické kytaře, moc jsem nad tím nepřemýšlel. Něco jsem zazpíval, a ještě na těch přijímačkách jsem nevěděl, o co jde. Až v září mi došlo, že je tam i opera, a tak. Bral jsem to tak, že i kytara mi dala hodně do populárního žánru, tak stejně mi i ten zpěv může dát něco do hudby, kterou chci dělat.

Zmiňoval jsi i společný proces psaní textů. Jak je to teď? Kdo tedy stojí za texty, kdo z vás je za hudbou?

D: Specifický byly začátky, kdy jsme každou věc psali padesát na padesát. Pak jsme se začali trochu rozcházet v přístupu k životu, víc jsme se charakterově vymezili, a tak se stávalo, že jsem přišel s celou písničkou já nebo Michal. Teď je to přesně uprostřed, kdy jeden přijde s nápadem a společně jej dokopneme.

Takže nevraživost jako u McCartneyho a Lennona to není? Nebo ještě není?

D: Nene, oba se v tvorbě maximálně podporujeme a fandíme si. Takže jsme spíš jako Voskovec a Werich.

Olomoucké fanoušky jsme už probrali. Jaké jsou koncerty jinde? Co v rodném Šumperku?

D: Nevím, jestli šumperští ještě vůbec jsou, nevím, kdo by přišel na koncert. Myslím, že se spíš rozprchli do světa, hodně jich je právě v Olomouci. Budeme hrát na městských slavnostech, tak uvidíme, jestli někdo přijde.

A v jiných městech?

M: Teď mě překvapila Opava, kde jsme hráli na vánočních trzích. Přijeli jsme na náměstí a bylo tam na nás asi 150 lidí. Když se Dan zeptal, kdo už nás trochu zná, přihlásilo se asi 40 lidí.

D: Je to trend, který teď pozorujeme. Na našich koncertech i v jiných městech se objevují lidé, kteří znají naši tvorbu a nejdou jen kolem. Tohle jsem si vždycky přál.

Tak jaké jsou kapelní plány do budoucna?

M: Budeme v březnu vydávat album. V lednu vydáme první singl, který to oznamuje, ale jinak na desce bude třeba Tak ahoj a Pozdravy z Pluta. S Danem teď píšeme taky pro Matěje Plška spolu s kluky z Brixtnu. Teď nás to chytlo, potkávat se a dělat hudbu takhle společně.

D: K albu pojedeme na konci března turné, chtěli bychom zavítat do Prahy, Brna, Ostravy, kde jsme zatím nehráli a do Olomouce. Poprvé s sebou vezmeme předskokana a říkal jsem si, proč to nebudeš ty? Mohl bys dát svůj set věcí a zároveň ušetříme za dopravu.

M: Mně by to nevadilo, popřemýšlím nad tím.

D: Máme taky natočené dva klipy a další teď točíme, chceme vystřelit víc novinek zkraje roku.

Koncertní playlist už není jen o holkách

Tvrdíte o sobě, že píšete texty o věcech, které jste sami prožili. Mění se texty, když se na vaši tvorbu podíváte zpětně?

M: Určitě ano, dřív jsme psali hodně o holkách. Poslední dobou jsme hodně času trávili v dodávce a i o tom budou teď dva songy na nové desce, protože řešíme věci jako nestihnutá oslava kámoše kvůli koncertu.

D: Je to rozhodně míň o těch holkách. Což pamatujem období, kdy jsme hráli asi tři roky a když jsme dávali dohromady playlist, byly tam jen písničky s tématy „ty jsi mě opustila“ a „teď tě chci“ a nebylo moc písní o něčem jiném.

Zato teď hrajete víc o kámoších a za deset let třeba o dětech?

M: Taky zpíváme o autech.

D: Začneme psát písničky pro děti a konečně budeme bohatí.

Když se vrátíme ke zmiňovaným ambicím, jak to máš ty, Dane?

D: Mě hodně baví hraní, zpívání a teď i společné psaní. S kluky z Brixtnu (kapela Brixtn, pozn. red.) chystáme společný projekt. Máme takovou hru, že zapneme časovač a každý si napíšeme text. Ty pak spojíme do jednoho tracku a posledně jsme si říkali, že to má možná potenciál.

Zároveň jsi ještě pořád studentem práv. Láká tě právničina?

D: Teď čekám na posudek diplomky, tak se uvidí. Zjistil jsem, že na právničinu nemám buňky. Nevybral jsem si tu školu asi úplně dobře. Narozdíl od Matěje (Matěj Korger, další kytarista a zpěvák kapely, pozn. red.), kterého právničina baví, čekají ho advokátní zkoušky.

(Na začátku ledna kapelu opustil čtvrtý člen kapely, bubeník Alois Pospíšil, pozn. red.)

Zatím posledním koncertem v Olomouci byl právě koncert v Sklubu. V některých chvílích šlo skoro krájet energii. Napadlo mě, jestli byste si pustili vlastní písničky třeba v autě?

D: Nejvíc je posloucháme, když jsou ještě nevydané a teprve na nich pracujeme.

M: Já to poslouchám rád, protože to znovu prožívám a analyzuju. Na Spotify wrapped jsem měl kapelu jako čtvrtého nejposlouchanějšího interpreta.

Je nějaká písnička, kterou už byste na koncertě nezahráli?

M: Ty starší asi, pro ty už není moc důvodů, je hrát.

D: Kulička Anička je strašně dlouhá, má tři sloky, brutální mezihru a na konci sólo z Titanicu.

M: Pořád nechápu, že jsme tam to sólo dali.

A váš oblíbený song?

M: Teď mám rád Tak ahoj a Pozdravy z Pluta, ale nejoblíbenější asi nejsou. Spíš se mi líbí ta vyzrálost textů.

D: Mě hodně baví, když se v publiku rozjede moshpit ve chvíli, kdy hrajeme Hromady a Varuju. Je to můj další splněný sen, který se pravidelně děje, když máme větší koncerty. Mám vždycky strach, aby se nikomu nic nestalo, ale vždycky to dopadlo dobře.

Související

  • FotoReport: Floristická show rozkvetla před zraky diváků
    Kultura
    Reportáže
    FotoReport

    FotoReport: Floristická show rozkvetla před zraky diváků

    Tóny Flóry letos ožily i na pódiu. Podívejte se na snímky z páteční dopolední floristické show, během které přímo před zraky diváků tvořil svá květinová aranžmá polský florista Tomasz Max Kuczyński. Celou atmosféru přitom podtrhla jazzová hudba v podání Martina Matušky a jeho kolegů. V naší galerii nechybí kromě fotek ze samotné show i momentky z pavilonu A zachycující nadšené reakce a usměvavé tváře pátečních návštěvníků. 

  • Hudba, barvy a ještě více barev: Letošní Flora láká na originalitu
    Kultura
    Reportáže
    FotoReport

    Hudba, barvy a ještě více barev: Letošní Flora láká na originalitu

    Davy, slunce a ohromná spousta květin. Tak ve Smetanových sadech vypadal druhý den letošní olomoucké Flory s názvem Tóny Flory, která odstartovala 23. dubna 2026. Tento ročník je celý o propojení jednoho druhu umění s druhým – aranžování květin a hudby.

  • ANKETA: Tóny Flóry pod lupou. Jaké jsou první dojmy návštěvníků?
    Ankety
    Kultura

    ANKETA: Tóny Flóry pod lupou. Jaké jsou první dojmy návštěvníků?

    Barevná, úchvatná a povedeně propojená s hudbou, tak hodnotí letošní jarní Floru Olomouc její první páteční hosté. Zajímalo nás, kolikrát už akci navštívili, jak hodnotí letošní nápad propojit květiny s hudbou, co je na výstavě oslovilo, a co by naopak změnili. Přečtěte si první dojmy přímo z místa dění!

  • Hanácká kasárna obsadí divadelníci. Tramtarie se stěhuje
    Kultura

    Hanácká kasárna obsadí divadelníci. Tramtarie se stěhuje

    Olomoucké Divadlo Tramtarie, které se dlouhodobě potýká s nedostatečnou kapacitou sálu, našlo nové prostory. Ze své současné scény ve Slovanském domě se přestěhuje do budovy Hanáckých kasáren na třídě 1. máje. 

Rychlovky

  • OLOMOUC
    Jeden z hlavních dopravních tahů v centru Olomouce je zkouškou nejspíš pro každého řidiče. Na třídě Svobody je pár míst, kde se můžete zhoupnout. Vloni tady přitom město opravovalo část cesty. Více.
  • OLOMOUC
    Ještě před několika lety šlo o zanedbané území na okraji Olomouc, dnes se lokalita ve Slavonín postupně proměňuje v příjemný prostor pro trávení volného času. Oblast, která dříve sloužila jako uložiště kalů a nesla stopy různých staveb i neudržované zeleně, získává novou podobu. Více. 
  • OLOMOUCKÝ KRAJ
    Prestižní cena pro hasiče z našeho regionu? Ocenění Zásah roku získala likvidace loňské havárie vlaku u Hustopečí nad Bečvou. Cenu získal i kolektiv štábu a ředitel hasičů Olomouckého kraje Karel Kolářík, který se stal velitelem roku. 

Nejnovější

Doporučujeme

Nejčtenější

  • Pálení čarodějnic 2026: Kde všude se budou letos slétávat?
    Kultura

    Pálení čarodějnic 2026: Kde všude se budou letos slétávat?

    Blíží se magická noc známá jako pálení čarodějnic, nebo také Filipojakubská noc. Tradovalo se, že se během ní slétávaly čarodějnice na takzvaný sabat. Věděli jste, že tato jejich tradice má dlouhou historii i v Olomouckém kraji? Právě na Petrových kamenech v Jeseníkách se totiž mělo pořádat jedno z největší čarodějnických dostaveníček! Ať už v čarodějnice věříte nebo ne, akcí, na které můžete vyrazit s rodinou, či přáteli se chystá opravdu mnoho! A Olomoucký Report pro vás i letos připravil jejich přehled.

  • Obraz není jen vizuální věc, ale médium sdělení, říká malíř muralů Vincent Chignier
    Kultura
    Rozhovory

    Obraz není jen vizuální věc, ale médium sdělení, říká malíř muralů Vincent Chignier

    Francouzský umělec Vincent Chignier působí v České republice už devět let. Vystudoval výtvarné umění na pařížské Sorbonně, má streetartové kořeny, a dnes jeho barevné murály proměňují podchody, školy i technické budovy ve Šternberku, Olomouci nebo Brně. Mluvili jsme s ním o tom, jak se mu v Česku žije, jak tvoří ve veřejném prostoru a proč se snaží harmonizovat přírodu, město a lidi.

  • První písničky jsem psal ve třinácti, pedagogika si mě našla sama, říká Michal Horák
    Kultura
    Rozhovory

    První písničky jsem psal ve třinácti, pedagogika si mě našla sama, říká Michal Horák

    Písničkář Michal Horák v otevřeném rozhovoru o nové desce Jsem asi boomer, pedagogické dráze i o tom, proč se cítí být boomerem v těle generace Z. O tom všem si přečtěte rozhovor, který s Michalem Horákem vedla moderátorka Radia Haná Martina Qweetko Procházková. 

Seriály