Mladí v Olomouci překvapují knihovníky. Místo e-knih často chtějí papír

Jak vlastně vypadá podzim v knihovně?

Michal: Letní prázdniny skončily, ale neznamená to, že by se během léta v knihovně nic nedělo. Lidí chodilo pořád hodně. Teď se ale vracejí studenti, takže můžeme říct, že byznys jede. Denně k nám přicházejí stovky lidí a neustále registrujeme nové maturanty, kteří potřebují povinnou četbu.

Často vůbec nevědí, jak knihovna funguje, takže hodně vysvětlujeme, ukazujeme a hledáme. Máme z toho ale radost. Je příjemné vidět nové tváře a vědět, že se lidé o knihy pořád zajímají, i když je to v případě maturantů někdy trochu z donucení.

Mají dnešní studenti vůbec vztah ke klasické knize?

Michal: Myslím, že to není tak hrozné. Konceptu knihy určitě rozumějí. Spíš třeba dosud neměli příležitost ponořit se do složitějšího textu. Je to pro ně nová zkušenost a někdy trochu boj.

Zároveň věřím, že některé knihy z povinné četby nejsou natolik zastaralé, aby nedokázaly zaujmout i současného mladého člověka.

Člověk by možná čekal, že mladší čtenáři budou preferovat e-knihy. Je to tak?

Kristián: Z mojí zkušenosti překvapivě ne. Spousta lidí si myslí, že pro mladší ročníky, třeba maturanty, bude přístupnější digitální četba. Ale mladí, kteří k nám chodí, často chtějí právě fyzickou knihu. Chtějí ji mít v ruce.

Naopak e-knihy často poskytujeme třeba lidem kolem čtyřicítky. Představa, že mladí automaticky preferují všechno digitální, tedy úplně neplatí.

Co dalšího s příchodem podzimu v knihovně začíná?

Kristián: Hlavně se vracejí besedy. Školy se začínají hlásit na naše vzdělávací programy a někdy je to opravdu nárazové. Jedna beseda jde za druhou a musíme všechno koordinovat a dostat do kalendáře.

Lidé si možná někdy představují knihovníka jako člověka, který sedí za pultem, podává knihy a mezi tím si stihne číst. Většina z nás má ale spoustu dalších činností.

Já například připravuji programy pro školy zaměřené na digitální wellbeing, bezpečnost na internetu nebo nová média. Michal se zase věnuje například poezii nebo komiksu.

Jak si školy mohou takovou besedu objednat?

Kristián: Programy průběžně připravujeme a nabídku posíláme školám ke konci srpna. Dostupná je také na našich webových stránkách. Školy si pak vyberou téma a snažíme se společně najít vhodný termín.

Právě září bývá hodně o tom, že skládáme všechny požadavky učitelů do kalendáře a koordinujeme je s běžným provozem knihovny.

A co akce, na které může přijít běžná veřejnost?

Michal: Ty probíhají také. Zveme například spisovatele, psychology nebo další externí hosty. V rámci Týdne knihoven k nám například 1. října přijede spisovatelka Marie Hajdová.

Knihovna pořádá také literární soutěž Prvotiny. Jak letošní ročník dopadl?

Michal: Je to literární soutěž, do které se mohou přihlásit mladší i starší autoři. Máme dvě věkové kategorie a práce dělíme na poezii a prózu.

Aktuální ročník už je uzavřený a další možnost přihlásit se bude zase za dva roky. Teď nás čeká zpracování všech příspěvků.

Mám velkou radost především z letošního zájmu. Do soutěže se přihlásilo více než 270 autorů, což je přibližně o padesát více než v předchozím ročníku.

Musí jít skutečně o úplnou literární prvotinu?

Michal: Podmínkou je především to, že přihlášená práce nesměla být dříve publikovaná. Samozřejmě nemůžeme dokazovat, že daný člověk nikdy předtím nic nenapsal. Jde tedy o dosud nepublikovaný text.

Kdy budou známé výsledky?

Michal: Výsledky očekáváme během podzimu. Následovat bude také slavnostní předávání cen, které bychom chtěli stihnout začátkem prosince.

Některé práce jsem už při zpracovávání četl a byly mezi nimi opravdu velmi dobré texty. Výsledkem soutěže bude také sborník, který knihovna vydá a následně bude zdarma dostupný na jejích pobočkách.

Vedle Prvotin připravujete také sborník Osobnosti. Co v něm čtenáři najdou?

Kristián: Je to sborník věnovaný významným osobnostem Hané. Snažíme se ho sestavit tak, aby pokud možno na každý den připadalo výročí narození nebo úmrtí některého významného člověka.

Zároveň nechceme, aby šlo pouze o sborník in memoriam. Připomínáme i osobnosti, které stále žijí. Teď dokončujeme vydání pro rok 2027 a finišují poslední korektury před tiskem.

K podzimu patří také čtení. Na jakého autora si v sychravém počasí vzpomenete?

Michal: S Kristiánem jsme oba došli ke komiksovému autorovi Miku Mignolovi, kterého většina lidí zná především díky Hellboyovi. Jeho tvorba má přesně tu podzimní atmosféru – holé stromy připomínající kosti, zamlžené hřbitovy, umrlce, starověká božstva a inspiraci německým expresionismem.

Kristián: Já bych ho určitě doporučil, jen zároveň tvrdím, že je trochu přeceňovaný. Všichni ho znají jako autora Hellboye a mistra komiksu, ale napsal toho mnohem víc.

Teď například čtu sérii Baltimore. Odehrává se v alternativním světě, kde první světovou válku přeruší velký mor a invaze upírů. Kniha má úžasný vizuál a nádhernou atmosféru. Jen mi připadá, že příběh je oproti té atmosféře trochu upozaděný.

Michal: A já si právě myslím, že někdy atmosféra úplně stačí. Mignolův kreslířský styl je natolik osobitý, že mě baví se do těch světů ponořit. Pracuje s folklorem, Lovecraftem nebo Edgarem Allanem Poem. A když tam potom chodí rudý noirový detektiv z pekla a pere se s příšerami a nacisty – co víc si přát?

A co jste v poslední době četli mimo komiks?

Michal: Právě jsem dočetl Systémy něhy od Marka Šindelky. Je na ní hodně znát, že je Šindelka také básník.

Je to kniha, se kterou bude spousta lidí bojovat. I já jsem s ní trochu bojoval, protože je v podstatě bezdějová. Má spíš emocionální než klasický příběhový oblouk.

Hlavní postavou je mladá pianistka, která má pocit, že žije jako automat a nedokáže navazovat smysluplné mezilidské vztahy. To všechno má kořeny v jejím vztahu k již zesnulému otci, který byl také hudebník. Snaží se ho znovu najít prostřednictvím partitur, které složil.

Je to ale extrémně krásně napsaná kniha. Jsou tam pasáže, které si člověk chce podtrhávat nebo někam zapisovat. Chápu, že někomu může její ornamentální styl vadit a může mít pocit, že jde o „umění s velkým U“. Podle mě tam ale funguje i emocionální katarze.

Kristiáne, váš čtenářský tip je úplně jiný.

Kristián: Ano, dočetl jsem knihu Deník lehký holky. Autorka vystupuje pod pseudonymem Celeste Will.

Má jít o zpověď dvaadvacetileté studentky práv v Praze, která si vydělává prostitucí. Podle jejího vyprávění ji k tomu nedonutila špatná rodinná situace nebo nedostatek podpory. Na vysoké škole si jednoduše spočítala, kolik by dostávala za běžnou brigádu, a rozhodla se pro tuto možnost.

Kniha je složená z krátkých epizod o jejích zkušenostech, klientech nebo výdělcích.

Proč ji doporučujete?

Kristián: Především proto, že kolem ní vznikla určitá kontroverze. Ne ani tak kvůli samotnému tématu jako spíš kvůli otázce, nakolik je celý příběh autentický.

Objevují se pochybnosti, zda nejde spíše o marketingový projekt klubu. Právě s touto otázkou jsem do knihy vstupoval a myslím si, že může být zajímavé, když si ji lidé přečtou a názor si udělají sami.

Já osobně chápu, proč někteří lidé tvrdí, že Celeste Will nemusí být skutečnou osobou. Vzhledem k tématu je totiž kniha překvapivě suchá, neosobní a zůstává hodně na povrchu. Může to samozřejmě být způsob, jakým si autorka chrání vlastní soukromí, ale zároveň to může působit neautenticky.