David Gerneš: KEC je továrna na sny. Po 35 letech končí v Olomouci provizorium

Myšlenka kulturního a edukačního centra vznikala několik let. Jak dlouhá cesta vedla k dnešnímu KECu?

Projekt si prošel celou řadou zákrut. Byla to taková velká horská dráha, po které jsme jeli několik let. Poprvé jsme o něčem podobném začali uvažovat už v roce 2018. Tehdy jsme mluvili o tom, že bychom chtěli vybudovat nové dílny dekorací a zároveň komunitní a edukační centrum.

Původně mělo stát dokonce na jiném místě. Postupně do projektu vstoupila celá řada lidí a nakonec jsme se dostali do areálu tehdejší polygrafické školy, dnešní Střední školy grafiky a médií. Seznam lidí, kteří projektu pomohli, je opravdu dlouhý.

Unikátní je především to, že Moravské divadlo nebo Moravská filharmonie dostaly po desítkách let úplně novou budovu, do které mohou přivítat i návštěvníky. Podobná stavba v Olomouci velmi dlouho nevznikla. Jsme hrdí a vděční, že se to podařilo.

Kde přesně návštěvníci KEC najdou?

Nejlépe ho možná poznají lidé, kteří jezdí vlakem. U zastávky Olomouc-Nové Sady je přivítá rozsvícená budova, která hraje různými barvami. KEC se nachází ve Střední Novosadské ulici, v areálu Střední školy grafiky a médií.

Budeme ještě pracovat na tom, aby bylo centrum lépe viditelné také z ulice a návštěvníci nemuseli při cestě dovnitř bloudit. Myslím si ale, že lidé, kteří jezdí vlakem do Olomouce, už budovu dobře znají.

Co všechno se vlastně pod zkratkou KEC skrývá?

Od začátku v sobě kombinuje několik funkcí. Jednou z hlavních je edukace, a to formální i neformální. Formální vzdělávání představuje nový středoškolský obor jevištní technik, který zaštiťuje Střední škola grafiky a médií. V kreativním centru má své odborné učebny.

Druhou významnou částí jsou dílny dekorací. Po zhruba 35 letech, kdy původní dílny vyhořely, se naši kolegové konečně dostali z provizoria do krásných nových prostor. Je to skutečně taková továrna na sny.

Celé jedno patro je potom věnované neformálnímu vzdělávání. Chceme tam vzdělávat profesionály například v oblasti techniky, svícení nebo zvuku. Spolupracujeme také s Asociací profesionálních divadel.

Zároveň chceme nabídnout kurzy široké veřejnosti. Budou se týkat nejen technických oborů. Plánujeme například kurz DJingu pro začátečníky, kurzy rétoriky a neverbální komunikace nebo vzdělávání zaměřené na prezentaci před obchodními partnery či společenské vystupování v zahraničí.

KEC tedy nemá sloužit pouze profesionálům a studentům?

Určitě ne. Poslední významnou funkcí centra je komunitní rozměr. Pro Nové Sady jsme vlastně vytvořili takový menší kulturák.

Mohou se tam konat besedy nebo nejrůznější workshopy. Už nyní tam například probíhají floristické workshopy ve spolupráci s Výstavištěm Flora Olomouc. Přidat se mohou kurzy malování kraslic, pletení vánočních věnců a další podobné aktivity.

Velkou novinkou je obor jevištní technik. Proč podle vás podobné studium chybělo?

Ten obor je opravdu unikátní. Po osvětlovačích, zvukařích, operátorech videa i jevištních technicích je na trhu velký hlad. V České republice přitom dosud chyběl středoškolský obor, který by je tímto způsobem připravoval.

Kapacita jednoho ročníku je maximálně patnáct studentů a hned v prvním roce se tomuto číslu blížíme. Přesný počet ještě nechci říkat, protože začátek září je období, kdy si někteří studenti mohou své rozhodnutí ještě rozmyslet.

Pro rozjezd oboru je ale příjemné, že se pohybujeme těsně pod maximální kapacitou. Bude to nové i pro pedagogy a všichni si budeme postupně ověřovat, jak obor v praxi funguje.

Jak budou studenti propojeni přímo s Moravským divadlem a Moravskou filharmonií?

První propojení spočívá už v tom, že studují v budově, která je v gesci Moravského divadla a Moravské filharmonie. Hlavní je ale praktická část výuky.

Obor je nastavený tak, aby v něm bylo hodně praxe. Ta se bude odehrávat nejen v KECu, ale také v dalších budovách Moravského divadla a Moravské filharmonie. Studenti se tak nakonec dostanou i na naše dvě hlavní jeviště v historické budově.

Praxi budou moci absolvovat také ve spřátelených organizacích a dalších olomouckých divadlech. Jsme v kontaktu i s renomovanou českou rentalovou agenturou, která zajišťuje největší festivaly.

Takže jejich uplatnění nemusí skončit pouze u divadla?

Přesně tak. Cílem je, aby studenti během studia poznali nejen divadelní svět, ale také prostředí velkých festivalů, koncertů, hal, kongresů a celého eventového průmyslu. Mohli by například vidět zázemí velkých arén a poznat, jak podobné produkce fungují.

Po absolvování by si měli být schopni vybrat, zda chtějí pokračovat ve studiu například směrem ke zvuku nebo světlu, vydat se více výtvarnou či uměleckou cestou, nebo rovnou nastoupit do praxe.

Samozřejmě bychom nejraději vychovali nové divadelní osvětlovače, zvukaře a techniky. Chceme ale, aby měli mnohem širší možnosti a mohli pracovat třeba také na velkých koncertech a festivalech.

Co by měl absolvent po technické stránce skutečně zvládnout?

Měl by si umět nasvítit scénu, nastavit základní zvuk a vědět, jak pracovat s jednotlivými pulty nebo jevištními technologiemi. Měl by to být zkrátka takový Ferda Mravenec pro divadlo a kulturu – člověk, který si poradí v celé řadě situací.

Vedle otevření KECu čeká Moravské divadlo a Moravskou filharmonii také velká akce během Dnů evropského dědictví. Co se 11. září odehraje na Horním náměstí?

Bude to opravdu velké gala, které spojí filharmonii, operu i balet včetně sborů. Vystoupí operní sólisté v čele s Evou Urbanovou a Danielem Matouškem. Zpívat bude také Jiří Přibyl, který je zároveň šéfem našeho operního souboru.

Moravská filharmonie vystoupí v plném obsazení, tedy přibližně se sedmdesátičlenným orchestrem. Doplní ji velký smíšený pěvecký sbor a, pokud nám bude přát počasí, představí se také balet.

Bude to crossoverový večer. Diváci uslyší známé operní árie a symfonické skladby a zároveň uvidí prvotřídní balet.

Na pódiu tak budou více než stovka účinkujících. Zůstane na Horním náměstí vůbec prostor pro diváky?

Věříme, že ano. Podobný koncept jsme už jednou zkoušeli, takže víme, že i při takovém rozsahu produkce by se na náměstí mělo pohodlně vejít více než dva tisíce diváků. Doufáme, že se nám tuto kapacitu podaří naplnit.

Jak složité je takovou akci připravit a koordinovat?

Nejprve musíme s kolegy najít samotnou ideu a určit, jaká čísla je možné do programu zakomponovat tak, aby byl dramaturgicky pestrý a zajímavý, ale zároveň proveditelný.

Potom přichází dlouhé plánování pořadí jednotlivých částí. Výhodou je, že většinu lidí máme přímo v našich souborech. Kromě několika hostů a externích sboristů jde převážně o naše vlastní umělce.

Je to taková domácí kuchyně. A když vaříte ze své zahrádky, má to výhodu v tom, že přesně víte, jaké suroviny máte k dispozici.

Nejnáročnější je proto spíš stavba samotného pódia, technické zajištění programu a koordinace sólistů a hostů. Pro naše techniky a kolegy ze zázemí je samozřejmě podobná venkovní produkce velmi náročná, protože musí připravit a přesunout velké množství techniky.

A jak bude pódium na Horním náměstí situované?

Něco bych nechal i jako překvapení pro diváky, abychom teď neslibovali něco, co bude nakonec jinak. Pokud si ale dobře pamatuji všechny nákresy, měli bychom mít sloup Nejsvětější Trojice v zádech.