Po devíti letech nové mládě. Olomoucká zoo hlásí přírůstek zebry

Jejich původ je našim zoologům a chovatelům dobře známý. Jedná se o geneticky čistou populaci, která většinou pochází z transportů Josefa Vágnera z Afriky, a zoologové si chov pečlivě střeží, aby nedošlo ke křížení se zebrami jiného poddruhu nebo se zebrami neznámého původu.

Nejen olomoucká zoo se ale potýká s nedostatkem vhodných a chovu schopných hřebců, a proto je velice důležitá spolupráce jednotlivých zoologických zahrad. Z té vzešel před 2 lety příjezd hřebce ze spřátelené zoologické zahrady v Liberci. Hřebec Ismael je zkušený a zasloužilý, a protože v posledních 9 letech jsme v olomoucké zoo hříbata neměli, bylo velkým přáním, aby tento hřebec svého poslání dostál, a to se také stalo.

V zoo se 24. února narodilo hříbě - samička. Dnes je čekal velký den – poprvé se se svou matkou podívalo ven. „Mládě je velmi životaschopné, jeho matka zkušená a až překvapivě klidná samice, která se o něj pečlivě stará, a ve venkovním výběhu se obě chovaly zcela přirozeně,“ uvádí zooložka Eliška Veselá.

Zebry Chapmanovy chová olomoucká zahrada od roku 1987. Celkem se v Zoo Olomouc narodilo 29 mláďat.

Podkladová barva zebry Chapmanovy není bílá, ale nažloutlá, mezi černými pruhy má hnědavé mezipásy a pruhování sahá i na nohy. Pokud uvidíme v africké krajině jejich stádo na větší vzdálenost, přes tetelící se vzduch nebude výrazné vybarvení již tak nápadné, a naopak bude i trochu splývat s pozadím.

Střídání kontrastních barev rozostřuje obrys těla. Lovící šelma si proto předem musí vybrat jedince, který se stane její kořistí. Pokud se jí vyhlédnutý úlovek v nastalém zmatku ztratí mezi stovkami jiných zeber, má podstatně menší šanci na úspěch.

Pruhování, které je u každého jedince jiné, si musí zapamatovat i samotné mládě, aby svou matku rozpoznalo mezi všemi ostatními členy stáda.