Z hospody až na pódium: Příběh (ex)studentské kapely Vertigo
Před více než deseti lety se sen o hraní stal skutečností. Tehdy si studentská kapela vypůjčila jméno oblíbeného olomouckého podniku a rozpálila reproduktory. Po studiích se však jejich cesty na dlouhou dobu rozešly. Minulý rok ale britpopová kapela Vertigo nabrala druhý dech. Tentokrát už v pozměněné sestavě.
Nápad s kapelou vznikl spontánně. „Já jsem se dlouho znal s klávesákem, Janem Kršjakem. Roky jsme spolu chodili do hudebky,“ říká bubeník kapely Lukáš Kučera.
„Pak jsme si řekli, že by bylo fajn, kdybychom se scházeli ve zkušebně a hráli,“ dodává. Na projekt nalákali i další kamarády, se kterými se znali z hospody Vertigo, kde své zkoušky většinou zakončili. Právě tady vznikl i samotný název kapely.
„Takhle jsme nějakou dobu hráli, ale potom přišla doba po škole, kdy jsem odjel na stáž do Německa a každý měl vlastní plány,“ vysvětluje Lukáš.
Pokračování?
Skoro deset let se s kapelou nic nedělo. Jenže pak se jeden z bývalých členů přestěhoval zpět do Olomouce a následně se přátelé znovu sešli a znovu objevili svou zapomenutou vášeň pro hraní.
Původní kytarista s Vertigem už hrát nechtěl, a proto bylo potřeba najít náhradu.
„Vzpomněli jsme si na kamaráda, který s námi v té hospodě taky sedával, a tak jsme se mu ozvali a dali jsme to do kupy,“ dívá se na kytaristu Jakuba Kousala. Jako poslední do party přibyl před sedmi měsíci baskytarista, který nedávno v Olomouci absolvoval univerzitu. Teď už je skupina úplná.
Bylo nás pět
Frontmanem je Roman Pašek, který v Olomouci vystudoval filozofickou fakultu. Na kytaru hraje Jakub Kousal a na baskytaru nejnovější a nejmladší člen Michael Zajíček. Oba dva jsou vystudovaní právníci. Klávesy ovládá Jan Kršjak. Ten jako jediný z pětičlenné skupiny studoval v Ostravě, kde se věnoval managementu.
Na bicí hraje lékař Lukáš Kučera. Pětičlenné Vertigo má tak nejen talent, ale taky mu to pálí. Za sebou už mají i nahrávání několika vlastních písniček.
„Teď už hrajeme výhradně vlastní tvorbu. Nahráli jsme demo, abychom měli něco, s čím se můžeme prezentovat,“ říkají kytarista a bubeník.
A co dál?
„Chtěli jsme, aby písničky, které jsme nahrávali, za něco stály. Tak jsme je pilovali a teď čekáme, že se zase otevřeme novým inspiracím. Budeme dělat nové věci a zároveň bychom rádi někde předvedli to, co už máme, a zahráli si,“ povídají muzikanti.
Příští rok by si chtěli zahrát třeba na známém festivalu Olomouc (o)žije nebo na olomouckém Majálesu. Prozatím je jejich program téměř hodinu dlouhý. Pracují však na nové hudbě, a proto je na co se těšit. Zákulisí její tvorby sdílí kapela na svém nově založeném Instagramu.
„Je potřeba říct, že to máme jako formu relaxu. Asi každý z nás. Dělá nám radost, když nám to jde a máme se kam posouvat. Nesmí se ale vytratit prvek toho, že z toho máme dobrý pocit. Na sílu to moc nedřeme. Ať je to ‚chill‘. To nás naučil Michael,“ smějí se.
