Univerzita nechala změřit svou uhlíkovou stopu. Odpovídá ročnímu provozu 13 tisíc aut

Studie, které si nechala univerzita vypracovat, nepřináší jen souhrnné číslo, ale i odpovědi na to, kde je nutné hledat úspory a jak o provozu univerzity uvažovat v širších souvislostech. Studii si nechalo vypracovat oddělení Udržitelné univerzity od externí společnosti C13.

„Podobné analýzy dnes realizuje stále více univerzit i veřejných institucí. Vedle environmentálních důvodů hraje roli i tlak na transparentnost, požadavky poskytovatelů financí nebo snaha připravit se na budoucí regulace,“ vysvětlila Miroslava Zavadil, referentka udržitelného rozvoje UP. „V praxi to znamená, že instituce, které mají o svých emisích přehled, dokážou lépe plánovat investice, optimalizovat provoz a argumentovat při strategických rozhodnutích.“

Celková uhlíková stopa univerzity, podle výsledků studie, činí 35 963,6 tun oxidu uhličitého v ekvivalentu (CO2e). Zych uvedl, že toto číslo odpovídá přibližně ročnímu provozu více než 13 tisíc osobních automobilů nebo také spotřebě energie podobného počtu domácností v Evropské unii.

Rozdělení emisí vychází z mezinárodně uznávané metodiky. „Jedná se o metodiku GHG Protocol, která standardizuje vykazování uhlíkové stopy organizací podle toho, odkud emise pocházejí a do jaké míry je může organizace přímo ovlivnit,“ vysvětlil Zych.

Metodika dělí emise do tří skupin. První jsou přímé emise, které vznikají spalováním paliv v budovách nebo provozem vozidel. Na univerzitě tvoří jen necelých 5 procent. Druhou skupinu tvoří emise spojené s nakupovanou energií. Jedná se o elektřinu a teplo, které na UP představují zhruba 47 procent. Trojici dotváří nepřímé emise, které tvoří největší část. Jedná se o emise, které souvisí s nákupy, investicemi, službami nebo cestováním. Tvoří zhruba polovinu celkové stopy.

„Z výsledků vyplývá, že většina emisí nevzniká přímo na univerzitě, ale v pozadí jejího fungování. Typicky jde o výrobu nakupovaného vybavení, stavební činnost nebo produkci elektřiny, kterou univerzita odebírá ze sítě,“ popsal Michal Zych.

Velké rozdíly jsou podle výsledků patrné nejen v rámci všech třech zmíněných skupin, ale i mezi jednotlivými součástmi univerzity. „Vyšší emise vykazují fakulty s energeticky náročným provozem, například laboratořemi nebo specializovanými technologiemi,“ vysvětlil Zych. Největší uhlíkovou stopu tak má lékařská fakulta, přírodovědecká fakulta a centrální jednotky včetně rektorátu.

Výpočet je podle Zycha založen na sběru dat za kalendářní rok. Ta se následně převedou pomocí emisních faktorů na jednotku CO2e. „Analýza uhlíkové stopy pomáhá získat kvalitní data pro rozhodování. Ukazuje nám, kde mají případná opatření největší efekt. Často se zaměřujeme na provoz budov, ale důležité je soustředit se i na nákupy, investice nebo způsob výroby energie, kterou instituce využívá,“ doplnila koordinátorka udržitelného UP, Zuzana Huňková.

„Analýzu budeme pravidelně opakovat. Chceme ji například rozšířit o dojíždění zaměstnanců a studentů, pro které nebyla v této fázi k dispozici dostatečně spolehlivá data. Na podzim plánujeme také debatu nad aktuálními výsledky,“ zakončila Miroslava Zavadil.

Podrobné výsledky studie naleznete zde.