U mladistvých přibývají psychické problémy
Dospívající v České republice se od koronavirových restrikcí stále více potýkají s psychickými problémy. Podle studie HBSC (Health Behaviour in School-Aged Children) 2024 v životě užilo léky na uklidnění alespoň jednou v životě 13 % šestnáctiletých Čechů a zhruba 7 % pak někdy lékař předepsal antidepresiva.
Podle společnosti Podané ruce, zabývající se pomocí uživatelům návykových látek, nedostatek dětských psychologů vede k nadužívání psychofarmak mezi mládeží a k nebezpečnému trendu sdílení léků mezi školáky. Antidepresiva a sedativa užívají dívky 2× častěji než chlapci, odborníci varují před nebezpečnou výměnou léků mezi školáky
Podle Michala Škerleho, vedoucího Centra prevence Společnosti Podané ruce, je problém ještě hlubší. „Setkáváme se s nespokojeností rodičů s dětskou psychiatrií v Česku. Nejen, že kvůli zahlcení čekají pacienti na první kontakt běžně půl roku, ale pro nedostatek času psychiatři děti či mladistvé pouze krátce vyslechnou a následně jim předepíšou léky. Mezi mládeží proto koluje vysoké množství psychofarmak, která si mladí následně vyměňují mezi sebou,“ uvedl Škerle. „Přitom se jedná o léky předepsané konkrétnímu pacientovi na míru. V lepším případě jinému dítěti nebudou fungovat, v tom horším na něj mohou mít i negativní vliv. Výjimkou není ani závislost, která na anxiolytikách nebo sedativech může vznikat,“ podotkl.
V prevenci je důležité otevřeně mluvit o psychofarmakách, o rozdílu mezi lékem a drogou, a zejména o destigmatizaci psychických potíží. „To, že se někdo necítí dobře, není ostuda. Důležité je, aby se děti nebály vyhledat odbornou pomoc a věděly, kam se obrátit. Proto ale potřebují rozeznat, co je ještě v normě a co už je stav, který se musí řešit,“ řekl Škerle.
Zkušenosti lektorů ze Společnosti Podané ruce ukazují, že v praxi fungují programy, které propojují prevenci návykových látek s podporou duševního zdraví. Ideální je, když je vedou lidé, jimž dospívající věří, ať už se jedná o mladé dospělé z externích společností, kteří jsou dospívajícím blízko věkem, nebo pedagogy a výchovné poradce z dané školy, které děti lépe znají.
„Mladí často pociťují potřebu být neustále online, aby jim něco neuniklo, to je takzvaný FOMO efekt. Zároveň citlivěji vnímají obsah ze sítí a to, co vidí jako normu, kterou mají naplňovat, ať už se jedná o fyzický vzhled, úspěchy, nebo status a podobně. To jim způsobuje psychické obtíže jako stud, frustraci či pocit méněcennosti,“ řekl David Bezdomnikov, oblastní ředitel Společnosti Podané ruce pro Olomoucký a Zlínský kraj. „Mnohdy to řeší touhou dopřát si například estetické zákroky, užívat steroidy nebo jiné instantní řešení. Celkově u nich vzhledem k nadměrnému užívání digitálních technologií dochází k narušení spánkového režimu a pocitu únavy, který často vede k užívání různých forem stimulantů,“ uvedl Bezdomnikov.
Vedoucí preventivních programů se rovněž setkávají s názory dětí, které psychologickou péči nevnímají jako něco negativního nebo ostudného. Právě tato péče je posledních šest let na české scéně velmi potřebná – od pandemie covidu-19 u mladých lidí narostly případy sebepoškozování, poruch příjmu potravy, pocitů osamělosti a dalších psychických problémů, jež jsou mnohdy umocňovány tlakem sociálních sítí.
Experti upozorňují, že česká dětská psychiatrie je dlouhodobě poddimenzovaná a rodiče i děti narážejí na nedostatek kapacit a roztříštěnost služeb. Část psychologů například odmítá pracovat s dětmi užívajícími návykové látky, protože k tomu nemají kompetence, což vede k předčasnému ukončování terapií.