Sportovní deník fanouška: Už víme, kam patříme. Do baráže
Takže už víme, kam patříme. Do baráže. A aspoň že tu máme stoprocentně jistou. Pokud se nestane nic zázračného … tak se na ni vlastně můžeme už od teď připravovat. Problém je však takový, že o moc lehčí soupeři, než je nynější Chorvatsko, v ní nebudou. Kluci s červenou šachovnicí rozhodně nejsou žádným galaktickým týmem. Na Euru neuspěli. Stále čekají na generační obměnu a táhnou je Modrič s Perišičem, kterým je dohromady 75 let. Ale i tak … jsou úplně někde jinde než my. A namazali si nás na slanac.
1) Ono je úplně jedno, jestli nastoupí Zelený, Coufal, Sadílek, Provod a Černý … nebo Jurásek, Douděra, Král, Červ nebo Kušej. Když zkrátka český fotbal nemá tu obecnou kvalitu … můžeme se klidně stavět na hlavu. No a když na to nestačíme fotbalově, může pomoct kvalitní trenér a nějaký propracovaný systém. A na to už jsme od začátku angažmá Ivana Haška vlastně rezignovali taky.
2) Naší jedinou zbraní jsou vlastně standardky a výborný výběr místa Krejčího a Suka. Což se dnes potvrdilo. Ale to je žalostně málo a každý silnější soupeř nás zadupe do země. Patrik Schick je sice světový útočník, ale do situace, kdy má obrovskou podporu spoluhráčů. Bez ní se stává toulavým vagabundem na cestách.
3) A ty individuální chyby? V prvním poločase jsme dali Gvardiolovi všechen čas a prostor světa. Ten kluk se musel cítit jak exponát ve výkladní skříni, na který se může jen koukat, ale rozhodně se na něj nesmí sáhnout. Bránění dvojky Coufal – Černý se vlastně vůbec nedostavilo. Všechna čest realizáku, že o půli Vencu přehodili na druhou stranu. Sice to mělo přijít už ve 20. minutě, a nakonec nám to bylo úplně na nic … ale alespoň náznak sebereflexe.
4) Přemýšlím, kdy Tomáš Holeš odehrál větší „zápas blbec“. V té šílené a strašidelné třináctiminutovce byl vlastně u všeho špatného. Postupně … hloupá (a jasná) penalta, pozdní skluz na Perišiče, ruka a další penalta (ještě že za ty neúmyslné ruce už je podle nových pravidel jen žlutá), a bezkontaktní tancování kolem Modriče. To je za jednu čtvrthodinu silný kalibr i na mě. Ale to je sport. Někdy to prostě nesedne.
5) Nasazování Kováře fakt kritizuju, ale dnes se ho musím zastat. Koupal se v tom jak dítě v brouzdališti a těžko mohl něco chytit. Aspoň lapil tu jednu šanci Chorvatů v prvním poločase.
Kluci teď dostanou sadu. I od toho posledního Vergília v originále. Protože kopnout si do české fotbalové repre je v té náladě posledních měsíců fakt „in“. Neříkám, že si za to nemůžeme trochu sami. Ale taky je potřeba si přiznat, že čekat nějaké zázraky … mohl jen blázen. I přes to, že je počet účastníků šampionátu rozšířen … bude pro nás obrovsky těžké se na mundial probojovat. Naděje umírá poslední, ale osobně postup nečekám. Tím neříkám, že nebudu fandit. Budu. A pokud se ta baráž nakonec povede, budu velice příjemně překvapen a o to více si budu postupu vážit. Snad to kluci nezabalí, nenechají se otrávit a pokusí se o to ještě porvat. Nic jiného jim konec konců nezbývá...
Další texty ze Sportovního deníku fanouška najdete zde.
