Sportovní deník fanouška: Naděje jménem Klinsmann. Šílené? Možná

Jenže … v uplynulých dnech se vyrojila spekulace, že by právě Klinsmann mohl převzít náš nároďák. No a vzhledem k tomu, že s tím přišel renomovaný italský novinář Nicolò Schira … předseda Trunda to přímo nedementoval … a podle některých zdrojů už se Jürgen sešel s Pavlem Nedvědem … asi by bylo dobré se zamyslet … co že se to vlastně děje. A jestli je to dobrej nápad, špatnej nápad, nebo jakej je to vlastně nápad.

Asi netřeba rozebírat, jak úžasnou měl Klinsmann hráčskou kariéru a jakou obrovskou osobností světového fotbalu je. O tom, že by byl automaticky bezbřehou autoritou asi netřeba polemizovat. A to pro všechny. Od hráčů, přes novináře až po vedení svazu. Snad i velice náročný český fanoušek by si od začátku nemyslel, že tomu rozumí více než on.

Důležitá je ale samozřejmě jeho trenérská historie. V červenci 2004 byl německý fotbal v jedné z největších krizí ve svých dějinách. Na Euru v Portugalsku vypadli Die Nationalelf už v základní skupině. A asi si všichni pamatujeme, jak potupně padli s našimi náhradníky Marešem, Týcem, Vachouškem nebo Lokvencem.

A tak Německo převzal právě Jürgen. A nestal se jen trenérem nároďáku. Ale vlastně takovým metodikem, který změnil od základů tamní fotbal. Z gruntu. Od mládežnických reprezentací až po áčko. Nebál se vzít kapitánskou pásku Oliveru Kahnovi a nakonec ho i posadil. Klíčovou roli dal hráčům jako Podolski, Klose nebo Mertesacker. A za necelé dva roky vstoupil se svými svěřenci do domácího světového šampionátu.

Výsledek? Tři výhry ve skupině, vyřazení Švédska a Argentiny, a nakonec bronzová medaile s tím, že Němce dokázali na celém turnaji porazit pouze mistři světa z Itálie. A hlavně … Klinsmann dokázal s týmem hrát velice atraktivní fotbal a v té chvíli byl na naprostém vrcholu své trenérské kariéry.

V rámci mezinárodního fotbalu pak koučoval Spojené státy. Od roku 2011 relativně dlouhých 5 let. 22. února 2012 je dovedl k historicky prvnímu vítězství nad Itálií. 15. srpna 2022 pak k legendární první výhře na Aztéckém stadionu proti největším rivalům z Mexika. A peakem jeho amerického angažmá byl mundial v Brazílii v roce 2014. Opět šokujícím způsobem vynechal z nominace fotbalovou legendu USA Landona Donovana. Ale na výkony Hvězd a pruhů na šampionátu to nemělo vliv a jeho svěřenci dokázali postoupit ze skupiny smrti s Ghanou, Portugalskem a Německem až do osmifinále.

Jako kdybychom Jürgena angažovali tehdy … asi by to byl nefalšovaný orgasmus. Ale pojďme si říci, že tyhle petardy … jsou 11 potažmo 19 let staré. A od té doby … to žádný ohňostroj na lavičce nebyl.

V sezóně 2019–2020 šel trénovat Herthu Berlín. Jenže po 10 týdnech z dodnes úplně nevysvětlených důvodů odstoupil. A tehdejší majitel Herthy Lars Windhorst dosti kritizoval chování německé legendy a neprofesionalitu v rámci jeho odchodu.

V roce 2023 pak převzal národní tým Jižní Koreji. Cílem byl úspěch na nadcházejícím MS 2026 v USA. Jenže k tomu se Jürgen ani nedostal. Do Asie moc necestoval. Naprosto ignoroval hráče z tamní ligy. Vyhrál jen 8 z 18 zápasů a vypadl v semifinále Asijského poháru s Jordánskem. A asi po roce svého působení byl ze své židle odvolán.

Takže na první pohled by se zdálo, že by náš svaz při angažování Klinsmanna možná udělal podobnou chybu jako s Ivanem Haškem. Tedy vzal by k repre člověka se slavným jménem, ale ne úplně zářnými výsledky posledních let.

Jenže … Jürgen není Ivan. A rozhodně to za mě není žádný fotbalový dinosaurus. Ba naopak. Je to odborník, který má poslední roky na starosti právě vývoj této krásné hry v globálním měřítku. Už dlouhé měsíce je důležitým členem Technical Study Group (TSG), tedy organizace, která má za úkol vyhodnocovat pro FIFA všechny klady a zápory velkých světových turnajů. Dělal to jak v rámci MS v Kataru, tak nyní na MS klubů ve Spojených státech.

A hlavně … pořád je to člověk, který má trenérský bronz z mistrovství světa. Jen tak mimochodem… víte, kdy naposledy nároďák koučoval člověk, který má medaili ze světového šampionátu? Byl to Rudolf Vytlačil před dlouhými 62 lety. Jako tady se Ivan Hašek … se vší úctou k němu … fakt nechytá.

Žádný veliký výsledek Klinsmann poslední roky opravdu neudělal. O tom se není potřeba ani bavit. Na druhou stranu, kdyby ano … tak absolutně neexistuje šance, že by chtěl trénovat nás. Jasně. Mluvím i o penězích. Na korejské lavičce bral asi 2 miliony dolarů ročně. To je při tehdejším kurzu přes 4 miliony korun měsíčně. Tedy asi 8x tolik, co měl Ivan Hašek. Navíc by si sebou jistě přivedl realizák odborníků (tak to dělal vždy) … a ti by taky nepracovali kvůli krásným očím Pavla Nedvěda.

Svaz peníze na trenéra úplně nemá. To není žádné tajemství. A tak by musel jít Klinsmann platově dolů. Hodně. A mít jinou motivaci. Jediné, na co bychom ho mohli utáhnout, je projekt, u kterého může všechno vzít, zatřást tím, a postavit úplně znovu. A nebýt jen řadový kouč. Ale mít obecně vliv na chod fotbalu u nás.

To zdůraznění jeho přístupu k Oliveru Kahnovi a Landonu Donovanovi jsem výše nenapsal jen tak. To je totiž přesně to, co aktuálně potřebujeme. Potřebujeme někoho zvenčí. Někoho s obrovskou autoritou. Někoho s dostatečnými znalostmi. Aby to tady vzal a měl koule to překopat. Všechno. Od kapitána Součka přes hráčské agenty až po zaryté pořádky na svazu. A to by Jürgen dělal jistě rád. To je totiž jeho styl.

Pokud by se tato šílenost stala realitou, těch otázek by se samozřejmě vyrojily oceány. Jak často by byl Klinsmann v Praze? Byl by ochotný nasát nuance českého fotbalu a sledovat Chance Ligu? Měl by pořád stejný zápal jako v roce 2006? Choval by se jako profesionál a nepřestalo by ho to v té naší džungli brzo bavit? Jak by se zachovalo okolí? Dokázalo by ho přijmout, nechat ho pracovat a neházet mu klacky pod nohy? A jak by to celé vzali fanoušci? Zejména poté, co by se s vyšší mírou pravděpodobnosti nepostoupilo z baráže (protože za tři měsíce s týmem zázraky neudělá nikdo)?

Tohle spojení je vážně tak trochu crazy. Byl by to risk. Na všech stranách. Ale já si pořád říkám … že se mi to vlastně líbí. A co můžeme hergot aktuálně ztratit? Vlastně … vůbec nic. Role trenéra je pro sport jako fotbal neuvěřitelně podstatná. Samozřejmě, že fotbal hrají ti frajeři na trávníku. Ale dirigent orchestru taky nedrží v ruce smyčec … ale taktovku. A stejný tým pod jiným velením umí performovat diametrálně odlišné výsledky. Na klubové úrovni jsou toho skvělým příkladem třeba Brian Priske, Jinda Trpišovský nebo Martin Hyský.

Tohle je šance naprosto změnit všechny úhly pohledu, které jsme na repre poslední roky měli. Herní, psychologické, prestižní. A já cením, že máme koule nad tím aspoň uvažovat. A jsem hodně zvědavej … kam se to posune. Osobně tomu pořád nevěřím. Ale napjatě to sleduju. Protože to dává naději, že se jako bude něco konečně dít. A co vy? Byl by podle vás Jürgen Klinsmann dobrou volbou?

Tento i další komentáře Sportovního deníku fanouška najdete zde.