Pohyby pro Kingdom Come jsme vymýšleli v mrazu za městem, říká olomoucký šermíř
Přesně před měsícem vypustilo české videoherní studio Warhorse pokračování úspěšného titulu Kingdom Come: Deliverance. Věděli jste, že se na druhé nejúspěšnější české videohře podíleli šermíři z olomouckého spolku Adorea? Olomoucký Report přináší rozhovor se šéfem spolku Martinem Turečkem o nahrávání bojových animací a spolupráci s videoherním studiem Warhorse. Report připravil dvoudílný seriál, který se věnuje olomoucké stopě ve hře Kingdom Come: Deliverance II.
Jak se stane, že šermíři z Olomouce spolupracují na takovém počinu, jako jsou animace pro Kingdom Come: Deliverance II?
To je dlouhá cesta. S vývojáři jsme navázali první kontakt kolem roku 2009. Potom jsme dělali už na Kingdom Come: Deliverance „jedničce“ – k tomu vyšel dokument o šermu Fechtbuch. Ten vznikl na základě našeho videa, které má celosvětový úspěch, takže nás oslovili a dělali jsme souboje do dokumentu. A následně nás oslovili k nasnímání bojových animací ke „dvojce“.
Druhý díl se začal připravovat krátce po vydání prvního. Kdy jste začali pracovat na scénách?
Celé se to snímalo v Praze během covidu. Když si na to vzpomenu, tak bylo vlastně docela vtipné, jak se vše připravovalo. Nesměli jsme chodit do tělocvičny, takže jsme přes zimu v mrazech byli na paloučku u lesa za městem a tam jsme připravovali jednotlivé pohyby, bojové kombinace nebo speciální útoky. Pak jsme všechno natáčeli a posílali ke schválení Viktorovi Bocanovi.
Viktor Bocan je herní designér, který pracuje ve studiu Warhorse. Podílel se jako hlavní designer hry Kingdom Come: Deliverance II.
Jak vypadá proces snímání animací?
Od Viktora jsme dostali podrobný popis toho, co funguje, co chtějí nebo naopak nechtějí. Od „jedničky“ prošel bojový systém úpravou, aby byl pro hráče příjemnější. Na základě instrukcí jsme připravovali videa. Nejdřív jsme museli předvést základní pohyby – každý chod, sek, bod, přechody z různých pozic. Pak jsme stavěli takzvané odpovědi – člověk vykryje útok a „odpovídá“ protiútokem. Videa jsme posílali do Warhorse na schválení, zpravidla celé sady pohybů a vývojáři si vybrali, jaké se jim hodí. Když už jsme se v tom systému orientovali, tak jsme začali cvičit kombinace útoků nebo složitější útoky. Potom jsme postupně jezdili nahrávat pohyby do studia. Přímo na place jsme taky vymýšleli akce, které nás napadly za pochodu.
V jakém týmu jste na animacích pracovali?
Většinou, především na ty jednotlivé animace, jsme byli ve čtyřech. Pokud se točily nějaké cutsceny (filmová sekvence ve videohře – pozn. red.), tak jsme tam byli v šesti.
Museli jste mít i nějakou výzbroj během snímání?
My měli ty jejich speciální obleky pro Motion Capture. Co jsme používali jako ochrannou pomůcku, tak jsou šermířské masky. Ve hře se na rozdíl od filmu nebo živého vystoupení nedají některé kontakty schovat. Mnohdy jsme potřebovali, aby ten pohyb opravdu „došel do zásahu“ protivníka. Někdy jsme také měli takovou vestu na ochranu hrudníku.
Museli jsme hledat cestu, jak tam některé techniky vůbec dostat
S kolika zbraněmi jste během snímání pracovali?
Snímali jsme boj s dlouhým mečem, mečem a štítem a samostatným jednoručním mečem. Zvlášť se dělaly sekera a palcát a kombinace se štítem. Štíty jsme snímali zvlášť, protože se při boji s nimi člověk pohybuje trochu jinak. Potom jsme dělali pohyby pro halapartny a kopí. Na všech animacích dělalo vícero lidí, aby pak měli vývojáři během bitev větší rozptyl animací - aby se nepohybovali všichni stejně.
KCD2 se odehrává ve středověku, kdy bojovníci měli různé zbroje, které nějak omezují pohyb. Nemuseli jste se během tvorby přizpůsobovat i tomuhle?
Tomu jsme se snažili přizpůsobit, ale moc to nešlo. Navíc když je zbroj opravdu kvalitní, tak člověk nijak zvlášť omezený v pohybu není. A co je za mě důležité, ve hře se vyskytují zbroje pěchotní nebo polozbroje, které umožňují mnohem více pohybu než celoplátové brnění. To jsou spíše domněnky lidí, že se v tom člověk moc nemůže hýbat. I v plátové zbroji člověk zvládne udělat třeba kotoul.
A co historická přesnost? Museli jste se nějak přizpůsobovat těm herním mechanikám?
Narazili jsme na to, že některé věci nejdou provést, když člověk necítí energii toho protivníka. Museli jsme pak hledat cestu, jak tam některé techniky vůbec dostat. Myslím si ale, že ten výsledek je velmi dobrý.
Setkal jste se i s Danem Vávrou? Jaký je?
Úplně v pohodě. Samozřejmě ze sociálních sítí může mnoha lidem připadat, že je takový svéráz. Ale když s ním člověk mluví, tak je velice rozumný a dokáže se na problém podívat z několika stran. Rozhodně bych o něm neřekl, že to je nějaký zabedněnec, který si razí svoji jedinou pravdu.
Myslíte si, že taková videohra dokáže popularizovat historický šerm a obecně historii?
Určitě ano. Řekl bych, že hra takového formátu výrazně zvýší povědomí o středověku a případně i o šermu. Věřím, že to plno lidí přitáhne. Dokonce jsme už zaznamenali, že si lidé častěji objednávají vystoupení našeho spolku. Budeme tak vystupovat třeba na městských slavnostech a podobných kulturních akcích.
Hra obnáší nezměrné množství postav, ať už důležitých pro děj i náhodných obyvatel. Najdou hráči i Vaši postavu?
Některé z nás si vývojáři fotili z různých úhlů, aby nás do hry vložili. Já se ještě ke hraní nedostal, ale kolega už říkal, že se ve hře našel a dokonce sám se sebou bojoval.
