Sochy v rolích pacientů. Moderní přístroje ve FNOL pomáhají 'léčit' stará umělecká díla
V běžné pracovní době se v čekárně pracoviště Kliniky nukleární medicíny Fakultní nemocnice Olomouc potkáte s pacienty, kteří sem přišli na vyšetření těmi nejmodernějšími zobrazovacími technologiemi. Když se však prostory budovy v odpoledních hodinách vylidní, vystřídají občas živé návštěvníky jejich neživé nápodoby - stovky let staré umělecké sochy či dokonce ostatky svatých. Klinika nukleární medicíny totiž umožňuje jejich důkladné zkoumání svými špičkovými přístroji.
„Výpočetní tomografie (CT), která je součástí PET/CT přístroje, se na Klinice nukleární medicíny na rozdíl od akutní radiologie nevyužívá po celý den. Vyšetřování pacientů je zde totiž založeno na používání radioaktivních látek, které jsou vzhledem k jejich vlastnostem k dispozici pouze v prodloužené pracovní době. Po vyčerpání denních zásob a vyšetření všech naplánovaných pacientů jsou již špičkové přístroje obvykle nečinné. CT část zařízení lze potom využít i jinak, aniž by došlo k jakémukoli zásahu do péče o pacienty,“ vysvětluje vedoucí Oddělení lékařské fyziky a radiační ochrany FNOL Jaroslav Ptáček.
„Ať už se touto metodou vyšetřuje člověk či neživý artefakt, výsledkem je tomografické zobrazení, neboli 3D obrázek snímaného objektu. Je jedno, jestli jde o pacienta, lebku či sochu, není v tom žádný rozdíl. Výhodou u neživého předmětu je možnost použití výrazně vyššího stupně ozáření, než by bylo u pacientů přípustné. Díky tomu lze velmi detailně zjistit, co se uvnitř zkoumaného objektu skrývá,“ popisuje Ptáček.
Spolupráci s pracovištěm navázal akademický malíř a restaurátor Radomír Surma. A hned první společná práce nesla punc skutečné mimořádnosti: jednalo se totiž o průzkum ostatků svatého Jana Sarkandra. „Stihli jsme to deset dnů před prvním loňským lockdownem, který shodou okolností začal přesně v den čtyřstého výročí umučení světce,“ vzpomíná Surma.
„Tehdy se k tomuto jubileu chystala slavnost a po dlouhých pětadvaceti letech byly vyjmuty ostatky Jana Sarkandra ze schránky, která se pro tuto příležitost čistila a desinfikovala. Proto jsem navrhl zdokumentovat ostatky pomocí výpočetní tomografie, když už tato možnost byla. Můžeme tak vytvořit i 3D model podoby Jana Sarkandra v poměru 1:1, což je zcela unikátní záležitost, protože jinak jsou ostatky světců z církevního pohledu nedotknutelné,“ vypráví renomovaný restaurátor.
A navíc data, která se při průzkumu na Klinice nukleární medicíny FN Olomouc podařilo zajistit, mohou být podle Radomíra Surmy neocenitelná pro vědce v budoucnu. „Například lze udělat rekonstrukci světcova obličeje podobně jako v plastické chirurgii. Stejně tak můžeme zpracovat podobu kostí Jana Sarkandra pomocí technologie 3D tisku. Oslavy se nakonec neuskutečnily, schrána se vrátila zpět, ale data jsou nasnímána. Už to je úžasné, protože ostatky se možná po další dekády ven nedostanou,“ konstatuje Surma.
K dalšímu tomografickému průzkum dorazily na pracoviště PET / CT Kliniky nukleární medicíny pro změnu sochy světců ze sbírek mnišského řádu cisterciáků, Muzea umění Olomouc, Arcibiskupství olomouckého a soukromé sbírky. „Průzkum pomůže detailně odhalit stav poškození artefaktů, což je neocenitelné při následujících restaurátorských pracích,“ vysvětluje Radomír Surma.
„Zjistíme tak, kde se nacházejí různé tmely a přemalby, přesná místa řezů nebo případné kovové prvky, například hřeby. Důležitá je přitom různá denzita, čili hustota jednotlivých materiálů. Třeba olovnatá běloba má mnohem větší hustotu než lidské tělo, kosti a zuby nevyjímaje. Podobně také starý, ručně vykovaný hřebík je daleko hustější materiál než ten moderní tažený,“ dodává restaurátor.
Při jeho práci je důležité také to, které části sochy jsou původní a co bylo přidáno postupem času. „Staří řezbáři pracovali s jedním kusem kmene, občas bylo ale v pozdějším období k soše něco připojeno, třeba ruka či rukáv. To nám průzkum pomocí výpočetní tomografie odhalí. My se díky tomu při restaurování můžeme rozhodnout, co zachováme a co půjde pryč. Důkladný průzkum odhalí i použitou techniku řezbářské práce, můžeme se podívat na původní podobu sochy bez polychromií, nalezneme všechny primární defekty pocházející z použitého materiálu i sekundární způsobené plísněmi, bakteriemi, houbami, červotoči. Výpočetní tomografie nám umožňuje nahlédnout 'do sochy', kdežto našima očima se díváme pouze 'na sochu'. Taková pomoc je při naší práci neocenitelná,“ uzavírá poděkování olomoucké fakultní nemocnici Radomír Surma s tím, že spolupráce bude probíhat i dále dle možností pracoviště a odborníků zde působících.
