Setkávala jsem se předsudky, teď bych ale neměnila, říká naše první řidička sanitky
Od práce ji všichni odrazovali a setkávala se s negativními ohlasy. Jak sama říká, jen proto, že je žena a chce řídit sanitku. Nyní je v kolektivu, který ji skvěle přijal a nic by neměnila. Jak se dvacetišesti letá Pavlína Holčíková dostala k řízení sanitky a je náplň její práce?
Jak jste se k této práci dostala? Co tomu předcházelo?
Od mala vyrůstám se zdravotní sestřičkou, moji maminkou, která pro mě vždycky byla vzorem. Pro tuhle práci jsem se rozhodla asi pět let zpátky, i když mi to bylo vyvraceno, v tom smyslu, že jako žena to budu mít náročnější. Takže jsem začala s převozovou sanitou, kde se vozí převážně pacienti z nemocnice domů, nebo na vyšetření. Já jsem většinou vozila onkologické pacienty nebo pacienty, kteří docházeli pravidelně na dialýzy. Věděla jsem, že když budu mít tuhle zkušenost tak budu mít větší šanci, že mě vezmou.
Prošla jste nějakým speciálním tréninkem nebo školením?
Praxe na převozové sanitě kdysi byla podmínkou pro nástup, ale dnes už není. Teď je podmínka dvouletý kurz, který jsem absolvovala v Brně a vlastnit řidičský průkaz skupiny C. Kurz se skládá z teorie i praxe, kde vlastně praxe probíhá na záchrance i v nemocnici.
„Nutností pro nástup je buďto tento dvouletý kurz, nebo tříleté bakalářské studium na vysoké škole v oboru zdravotnického záchranáře. Standartně bereme studenty po škole, praxe je samozřejmě výhodou“ doplňuje tisková mluvčí zdravotnické záchranné služby Lucie Mikisková.
Jak se liší práce v převozové sanitě od téhle? Cítíte větší zodpovědnost nebo stres?
Větší zodpovědnost to určitě bude, ale i na převozce jsem cítíla zodpovědnost. Celkově, když člověk převáží kohokoli, tak tam ta zodpovědnost vzniká. Ta práce se liší v tom, že na převozce je to spíše o tom transportu, kdežto na záchrance je i to ošetření pacienta. Měla bych zvládat vykonat úkony, kterými mě záchranář pověří.
Je běžné, že je řidičkou sanitky žena?
Zjišťovala jsem to napříč republiky a zjistila jsem, že je to poměrně běžné. Věděla jsem o Praze, Zlínu a Hradci Králové. Tam je dokonce i žen více a střídají se mezi sebou úplně běžně. Pár krajů mají dlouhodobě po jedné řidičce. V některých krají dávají ženám na výběr, jestli chtějí řídit rendez-vous s doktorem nebo RZP tzn. velká sanitka se záchranářem, říká Mikisková
Co je náplní vaší práce?
Mojí náplní je transport. Nejdřív posádky k pacientovi, pak posádky s pacientem do nemocnice. A když říkám transport myslím tím i transport pacienta do sanitky. Často si lidé právě myslí, že transport pacienta do sanitky ženy nezvládnou, protože jsou přirozeně slabší než muži, ale my už pacienty nenosíme na zádech, máme na to transportní pomůcky. Používáme nosítka a transportní židle.
Měla jste nějaké očekávání? Naplnilo se?
Jsem velice spokojená na téhle pozici a baví mě to. Hlavně mám perfektní kolektiv. Říkala jsem si, že nástup tady bude složitější, protože za těch pět let, co jsem jezdila s převozovou sanitou, jsem se setkávala s různými poznámkami, předsudky a negativními komentáři, ale vůbec tomu tak nebylo. Hrozně krásně mě tady přijali a byla jsem mile překvapená.
