Některé případy si o hlášku řeknou samy, říká autor příspěvků Městské policie Přerov

Na Facebooku zveřejňujete humorně pojaté případy, které strážníci během svých služeb řešili. Co Vás přivedlo k tomu, že budete zážitky ze služeb sdílet na sociálních sítích?

 Už přibližně v roce 2008 jsme si řekli, že budeme zprávy podávat trochu jiným způsobem, jelikož se do společnosti šíří negativní zprávy ve velkém. Navíc informace psané strohou úřední mluvou lidé často jen přeletí očima a ani si je nepřečtou – stal se z ní jen další případ, statistika. Následně v roce 2019 jsme se rozhodli, že zkusíme sociální sítě, přestože jsme měli obavy, jelikož sociální sítě jsou takovým etalonem hromadné střelnice a žumpy, kde každý anonym si může „zastřílet“ do kohokoliv a čehokoliv.

Postupem času, a i nástupem covidové doby, kdy lidi častěji komunikovali přes sociální sítě a byli odtržení od běžného života, se nám začaly zvyšovat počty sledujících, čtenářů a postupně se to nabalovalo tak, že máme stabilní a narůstající základnu.

Případy prezentujete humorným stylem – jak obtížné je pojmout případ tak, aby vyzněl komicky, ale zároveň ne banálně?

Samozřejmě jsou věci, které se takto nedají komunikovat – ať už jde o násilí v rodině, na dětech, případně vážné trestné činy. Nicméně strážníci zažívají i řadu případů, které se jeví jako nepříjemná věc a ve výsledku dobře dopadnou. Myslím si, že Češi jako národ fungujeme tak, že i když se nemáme dobře, zůstává nám nějaký smysl pro humor. Cílem je tedy, aby v lidech po dočtení zůstala pozitivní emoce. Aby lidi věděli, že i případy, které se zdají být jako špatné, mohou dopadnout dobře, a přestože jde o nepříjemnou věc, tak se u toho dá zasmát.

V příspěvcích se často vyskytují humorné narážky nebo situace, ke kterým případy přirovnáváte. Jak Vás takové slovní obraty napadají?

Některé případy si o hlášku řeknou samy – prostě to naskočí. Někdy začnu psát, v hlavě se mi vše začíná skládat a občas mi vytane na mysli hláška, která by se k tomu dala přidat. Taky jsem viděl spousty filmů, ke kterým by se situace dala přirovnat.

Vy pracujete v uniformě už od roku 1997, co Vás na práci strážníka baví?

Negativum a pozitivum zároveň je u této profese práce s lidmi – jakmile dennodenně pracujete s různými typy lidí, tak ten den není nikdy stejný. Myslím si, že právě to je zábavné na práci strážníka – člověk nikdy neví, co služba přinese, i když se zdá, že by to mohla být rutina. Z rutinního zákroku se snadno stává dramatická situace a funguje to i opačně.

Senioři si nás občas zavolají, že potřebují s něčím pomoct

Myslíte si, že Vaše příspěvky zlepšují obraz městské policie vůči veřejnosti?

Za mě určitě ano, a nejenom v Přerově. Dostává se ke mně zpětná vazba od místních, ale i z jiných měst, která je všehovšudy pozitivní. Občané nám píšou, že si dříve spojovali strážníky s tím, že se bude pokutovat nebo něco takového, ale že se na ně dnes dívají trochu jinak. A asi bychom neměli tolik sledujících, kdyby o nás lidi měli negativní mínění.

Co vlastně řešíte v Přerově nejčastěji za případy?

Naším cílem je zaměřovat se především na veřejný pořádek a prevenci, takže často řešíme problematiku lidí bez domova. V Přerově to je problém stejně jako v dalších městech – sice jde především o sociální problém, ale přelívá se do té bezpečnostní problematiky a každodenně tak řešíme skupinky, které se vyskytují kolem supermarketů nebo nádraží a konzumují alkohol nebo další látky. Takže to je směr, kterým bychom se chtěli ubírat, ale samozřejmě často řešíme také dopravní pořádek.

Velká část naší práce je také nějaká forma podpory pro lidi, kteří nejsou tak viditelní – senioři si nás občas zavolají, že potřebují s něčím pomoct, třeba když upadnou v bytě a nedaří se jim vstát. Tomu máme také přizpůsobená výjezdová vozidla, která udržujeme nadstandardně vybavená a směřujeme také strážníky k dobrým znalostem z oblasti zdravovědy a první pomoci.

Příběhy strážníků ze služeb vyšly už třikrát knižně v sérii Přerovnáno, letos se chystáte vydat čtvrtý díl. Na co se mohou čtenáři těšit?

Čtvrtá knížka už je vytištěná a obsahuje nejoblíbenější příspěvky z Facebooku, které jsem sepsal přibližně před dvěma, třemi lety. Důležité je říct, že nejde jenom o ten text, ale s každou knížkou je spojený nějaký charitativní projekt – loni to byli třeba jezevčíci v nouzi.

A komu pomůže knížka letos?

Letos to jsou vlaštovky, pěstounská péče.

Kdy bude k dostání?

Lidi, co její vznik podpořili v rámci kampaně na Doniu by ji měli v následujících týdnech dostat do schránek. Následně ještě knížky poputují do knihkupectví, které je mají předobjednané, ale logistika jde v tomhle mimo mě. Každopádně by měla být k dispozici v blízké době.