Nikdy jsme nebyli v hlavním proudu, říkají členové kapely Calibos. Přesto hrají už 37 let

Vydali jste po letech desku. Proč?

Andrejší: Potřebovali jsme to stihnout, než začneme umírat. Známe své anamnézy a z lékařského hlediska jsme usoudili, že by bylo dobrý co nejrychleji to, co je teď nové, nahrát. Řekli jsme si, že by bylo dobré stihnout nahrát novou hudbu.

Spilka: Tak dá se to vydat i posmrtně. Ale jde i o to, že jsem se vrátil do Calibos, protože jsem měl předtím jiný projekt. Když jsme byli zase kompaktní, tak nějak spolu, tak jsme si řekli, že uděláme ještě další desku. Já teda říkám jednu, Mára myslí, že ještě další uděláme. Ale to záleží, jak budeme zdraví, protože taky nejsme nejmladší.

Deska Padlý král vyšla už v prosinci, jaké jsou ohlasy? A máte už nějaká čísla, jak se deska chytá na trhu?

Andrejší: Prodali jsme už zhruba 40% cédéček z vydaného nákladu, takže to jde docela dobře.

Spilka: Ještě máme prodeje přes Suprafon, jsme na Youtube a jiných platformách. Třeba teď prodáváme zase první desky. Lidi už chtějí mít kompletní diskografii.

Nové album vyšlo po patnácti letech, co bylo v tom mezidobí, kdy jste nehráli spolu?

Andrejší: My měli dál Calibos, vydali jsme bez Mirka jednu desku a Mirek měl svou kapelu, kde tedy taky pár písniček Calibosu hráli.

Spilka: Zpočátku, pak už jsme hráli vlastní kapelní tvorbu. Když jsem z kapely Calibos odešel, určitě jsem nechtěl ničit kapelu. Chtěl jsem, aby mohla hrát normálně beze mě. A Pavel Zhébal, který mě nahradil, to podle mě zpíval až tak dobře, že jsem nikdy nepoznal, jestli to zpívám já nebo ne. Ten hlas docela slušně napodobil.

Jací jsou tady olomoučtí fanoušci?

Spilka: No tak nejlepší, samozřejmě. To jsou lidé, kteří s námi jsou skoro 40 let a chodili na koncerty celou dobu a chodí zase.

Andrejší: Jsou věrní a hlavně po tom našem comebacku v roce 2016 se zase zpětně nahrnuli.

Spilka: A taky jde o to, že odchovali děti a teď už jsou starší, Takže vlastně mají čas, že už zase můžou znovu přijít na koncert. A oni zase jsou rádi, že jsme jim teda vydrželi po celou tu dobu toho života. My třeba hodně často hráváme narozeniny, padesátiny, šedesátiny třeba.

Andrejší: A pak ti naši fanoušci, padesátnici, si tam vodí své potomky, ze kterých se často stávají naši další věrní fanoušci.

Spilka: My jsme rádi, když vidíme mladé lidi na našich koncertech. A třeba teď jsme hráli v Jevíčku a tam tak třetina byli mladí a bavili se, řádili tam. A z toho máme radost.

A jak vás berou fanoušci z dalších částí republiky?
Spilka: Jak nás berou? Tak víte co, my hrajeme třicet sedm let. Já jsem hrál třeba v Potůčkách, což je odsud 600 km. Tak tam někteří ti lidi zpívali s námi, se mnou, což jsem se dost divil. A tak jsem se ptal, odkud to znají, a oni prostě k té první desce přišli, protože on to vydal Globus International a tehdy se toho prodalo dost.

Teď poprvé viděli vůbec toho, kdo to zpívá, takže po celé republice v podstatě máme fanoušky, jenomže ne tolik, kolik bychom si přáli. Nikdy jsme nebyli v hlavním proudu a nás nikdo nikdy nezastupoval, my jsme skutečně nezávislí.

Andrejší: Já bych doplnil, že kdykoliv jsme hráli někde v dálných končinách, tak myslím, že ta naše muzika na fanoušky působí všude pozitivně. Je to nakopávací hudba a ještě se nám nestalo, že by byla odezva chladná.

Když jsme u těch koncertů, co plánujete teď v nejbližší době?

Andrejší: Nejbližší akce se bude vykonat 21.3. v Sokolovně ve Slavoníně. A bude to desáté výročí Josefovy palby. Kde zahrajeme společně s kapelami Salamandra a Sauria. Pořádá to náš basista Josef Vláčil a tam bychom chtěli všechny pozvat. Od května budeme mít dvě až čtyři akce měsíčně.

Spilka: Je to už trochu únavné, my jsme před dvěma roky hráli až troják. Ale to už je moc na hlasivky.

Jak to ten hlas vydrží? Máte nějaké osvědčené triky?

Spilka: Tak tím, že zpívám celý život, jsem si už vytříbil nějak techniku. Takže vím, jak se šetřit. A hlavně používám in-ear, takže hlas kdyžtak můžu zesilit. A podvědomě zas vím, kdy ubrat.

Kde se vzal název kapely Calibos?

Spilka: Kdysi dávno jsem viděl ten film Souboj titánů, zdálo se mi, že Calibos je právě docela hezký název.

Andrejší: Já si vzpomínám na ty okolnosti. Tenkrát jsme si dali domácí úkol, každý měl vymyslet a donést nějaký název. To byl snad ještě konec roku 1989 nebo začátek roku 90. Pak padaly různé nápady a myslím, že druhý v řadě byl Lucifer. A tak jako jmenovat se Lucifer, to by k nám asi moc nezapadalo. Možná jsme si tenkrát si říkali, že budeme hrát tvrdší muziku. V té době jsem přitáhl ještě z předchozí kapely spoustu tvrdé muziky.

Spilka: Tak to chceme hrát de facto i do dneška, ale je fakt, že malininko jsme vyměkli a já už třeba mám rád i melodii. Vlastně když něco poslouchám, tak poslouchám ryze melodický kapely. To je pravda. Ale člověk se víc vyřádí u té tvrdší hudby.

Když jste to naťuknul, tak co teda posloucháte?

Spilka: Mám rád třeba Romana Dragouna. Když měl jít do síně slávy a vyhrál, tak jsem mu to přál. Z těch starých kapel, kde byl Dragoun, tak Progres II, Futurum. A líbí se mi i jeho ta solová tvorba. Ještě se mi líbí tvorba Salamandry, taky to jsou kamarádi. Oni vždycky i na Masters byli na hlavním programu, tak to jsem si je šel poslechnout , když jsme tam hrávali. A jak jsem říkal, výborní lidi. I když je škoda, že se rozpadli, zůstají tam momentálně dva, tak jsem zvědavý, jestli dokážou udržet tu kvalitu. To uvidíme na té Josefově palbě.

Andrejší: Já z českých metalových kapel poslouchám například Arakain, i když mám radši jejich starší tvorbu. Poslechnu si i Škwor, Divokýho Billa. Líbí se mi i punk rock, takže mám rád třeba Rybičky 48, teď z novějších kapel se mi líbí Panoptiko. Ze zahraničních kapel poslouchám například Disturbed, Shinedown, Bullet For My Valentine, Three Days Grace, Linkin Park, Blink 182 a další. Ale když tvořím, vždy z toho nakonec vyleze styl Calibos.

To záleží, jestli to pozná fanoušek?

Spilka: Ono se to změní, i kdybys hrál stylově, změní ti to zpěv. Změní to barva hlasu. Když ti udělám text, zase to zní česky a už to nezní jako zahraniční kapela a navíc každý si do toho kousek dá něčeho svého, takže písnička stejně nakonec vyzní jako Calibos, protože se to takhle dělá od začátku.

Navíc já asi mám docela charakteristický hlas. Hráli jsme padesátiny, ten oslavenec měl tašku na hlavě, a my jsme měli přijít a zahrát před ním jako překvapení. Jenže já to zkazil, protože když jej přiváděli, tak jsem řekl “Dobrý den” a on zařval: “Calibos!”

Jak pak vzniká song?

Andrejší: Já třeba přinesu celou písničku hotovou, natočím si to doma a nazpívám si tam i nějaký pracovní text, dám to Mirkovi k posouzení a když se mu to líbí, třeba melodie zpěvu, nechám melodii zpěvu, on si složí text, nebo když se mu líbí i text, tak to nechá tak, jak to bylo, ale většinou si to předělá a potom už se song velmi málo podobá tomu mému původnímu záměru. Takže zní pak úplně jinak.

Spilka: Jasně, protože když to zpívám, tak si to potřebuji udělat sobě “do huby”, ať to taky uzpívám. Problém je v tom, že třeba naše staré písničky jsem zpíval, když jsem byl při plné síle, měl jsem kolem třicítky. Teď je mi 65 a já to musím furt uzpívat, že jo, už zas tolik sil není, ale dávám to.

Kolik takových písniček končí v šuplíku?

Andrejší: Z těch skladeb, co jsem měl já připravených, tak se ujalo asi 70%, zbytek leží v šuplíku.

Spilka: Já mám v šuplíku jenom jednu.

Už jste zmínil, že možná ještě bude nějaká deska… Takže už máte další songy?

Andrejší: Já bych si teď dal rád od komponování nějakou dobu pauzu. Ta příprava na album Padlý král byla dost náročná.

Spilka: A hlavně to stojí strašně peněz. Od začátku až po tu výrobu. Takže jo, je to tak, že si s tím děláme radost. A taky našim fanouškům.