Sportovní deník fanouška: Šťavnatý rok Lindy Noskové rozhodně nebyl jednoduchý

Třešničkou na dortu samozřejmě mohl být tenhle titul z Tokia. Jenže se ukázalo, že má Linda už možná trochu trauma z těch posledních kroků. V kariéře už hrála šest WTA finále. A jediné, které zvládla, bylo to vloni v srpnu v Monterrey. A to je všechno. I letos už byla třikrát blízko. V Praze … a senzačně na obří tisícovce v Pekingu. V obou zápasech zvládla urvat set, ale vždy ji utekla koncovka. A teď v Tokiu stačilo využít nabídnuté šance.

Jenže Belinda Benčič je tak trochu katem českých hráček. A hlavně to má v japonském hlavním městě ráda. Konec konců tam vyhrála olympijské zlato. A dnes byla prostě konzistentní a nekazila. A dokázala zvládnout klíčové momenty. Linda měla v zápase hned 10 brejkbolů. Z toho 7 v druhém setu. Nedokázala ale využít ani JEDEN. A s tím se vlastně nedá uspět. Nicméně pořád je to postup do finále pětistovky. A to bychom měli pokorně hodnotit pozitivně. Hrát ve 20 letech na okruhu už o 6. titul … je prostě paráda.

Samozřejmě je potřeba zmínit i to bé. Asi se nedá říct, že by se Linda na tokijské finále tento týden úplně nadřela. První kolo? Volný los. Čtvrtfinále? Pokažená Kaliniskaya, která pro zranění neuhrává ani gam a vzdává. Semifinále? Rybakina se rozhoduje šetřit bolavá záda a ani nenastupuje. K postupu do posledního zápasu turnaje tak Lindě stačil … celkem neuvěřitelně … jeden vyhraný zápas. Jako občas se to stane. Pamatuju Igu Swiatek v roce 2022 v Říme, kdy ji také vzdaly dvě soupeřky. Ale tohle je vážně masakr.

Ale dokresluje to jednu věc. Jak je ta sezóna na okruhu extrémně náročná. Vlastně stále více a více. A Linda tenhle bláznivý kolotoč zvládá jako jedna z mála s obrovskou grácií a přehledem. Prožila parádní rok a může si říkat, že je aktuálně nejlepší Češka v rankingu. A to celé se stalo nejen pro její umění s raketou … ale hlavně proto, že jí tělo drží. Krejčíková, Vondroušová, Muchová … ty holky jsou možná techničtější, variabilnější, úderově pestřejší … ale dohromady působí jako polní nemocnice po útoku Japonců na Pearl Harbor.

Ale Linda … to je držák. Naprostý. Vlastně až abnormální. Letos zvládla neuvěřitelných 25 turnajů. Bez jediné vážnější zdravotní komplikace. A právě proto je tam, kde vždycky chtěla být. Na výsluní světového tenisu.

V kariéře rozhodně neměla na růžích ustláno. Když na loňském Australian Open smetla Igu Swiatek (tehdy světovou jedničku) a došla do čtvrtfinále … navíc v 19 letech … mnozí už jí viděli s grandslamovými poháry nad hlavou. Jenže porážet celý svět v individuálním sportu prostě není zadarmo. A důležitá je hlavně hlava.

Lindě vloni umřela maminka. A to pro holku v jejím věku není nikdy jednoduché. A na kutru to pak nebylo vždy úplně sluníčkové. A to ani letos. Austrálie, antuka, americké betony. Tam to všude byla bída. Hned 9x v této sezóně Linda vypadla v prvním kole. Ale vždycky tu svou houpačku dokázala obrátit do pozitivního směru.

A na druhou polovinu letopočtu 2025 bude určitě vzpomínat s úsměvem. Osmifinále Wimbledonu, finále v Praze, 3. kolo US Open, skalp Peguly v Pekingu … a nyní Tokio, po kterém mimo jiné skončí na děleném druhém místě mezi ACE QUEENS v rámci celé sezóny (358 es a lepší je pouze Rybakina).

Linda je nyní v live žebříčku na parádním 13. místě. Nejvýše, co kdy byla. A s největší pravděpodobností tam i tento ročník zakončí. A hlavně … na začátku příští sezóny může své postavení ještě vylepšovat. Nějaké pořádné body obhajuje až v únoru. A pokud si udrží svou nezdolnou fyzickou kondici a tělo bez šrámů … může se pevně usadit mezi tou absolutní světovou špičkou. A po právu se pyšnit titulem žebříčkově nejlepší Češky. A to je dosti prestižní označení. Už jen ve vztahu k tomu, kolik v českém rybníčku plave grandslamových finalistek.

Český ženský tenis obecně zažil parádní druhou polovinu roku. Historické US open s hordou čtvrtfinále. A hlavně povedené asijské turné. Od ledna do září byly naše holky ve třech WTA finále (Maky Berlín a Linda s Maruškou v Praze). Tak jen za poslední měsíc dokázaly české dámy tuhle bilanci zdvojnásobit. A není to jen o Lindě.

Terka Valentová se v Ósace probojovala z kvalifikace až do finále. Tam vzala set Leylah Fernandez a podtrhla svoji průlomovou sezónu, ve které se posunula z 240. až na 57. místo v žebříčku. Brutální skok. Z tenistek pod 19 let jsou před ní pouze Mirra Andreeva a Iva Jovič. Terka je tak po právu označována za jeden z největších talentů současného tenisu.

Katka Siniaková se pomalu chystá na Turnaj mistryň v deblu a zakončí rok jako světová jednička. Ale i ty dvouhry jí v Asii dělaly trochu radosti. Konečně. Na velkých turnajích už musela hrál kvaldy, ale poprala se s tím parádně. Ve Wuhanu i Soulu vyhrála shodně pět zápasů, zapsala čtvrtfinále potažmo semifinále … a už zase v rankingu osciluje kolem první padesátky.

Kája Muchová má letošní asijskou zápasovou bilanci kladnou (6:4) … a samozřejmě hlavně doufá, že ten příští rok zvládne konečně bez bolesti.

A na turnajích se začíná prosazovat i Nikola Bartůňková zocelená vnitřní křivdou po nespravedlivé dopingové pauze.

Pokud se nějak zázračně na poslední chvíli nepřežene moc holek přes Sáru Bejlek (která už je ve finále na challengeru v Queretaru) … zakončíme rok 2025 s osmi dámami v TOP100 žebříčku WTA. To je o jednu lepší bilance než vloni. A hlavně četnější zastoupení mezi elitou mají pouze Spojené státy. A tuhle boží pozici držíme neochvějně. A pokud holky nebudou trávit zase půl sezóny na marodce, můžeme se od ledna opět těšit na pořádný tanec.

Ženský tenis je výkladní skříní českého sportu. A je potřeba si toho zatraceně vážit. My nejsme jakkoli předurčení k tomu dominovat. Ale díky historii, super trenérům, dobrým turnajům, systému, oddaným rodičům a tuně vzorů … prostě kralujeme. A je důležité neusnout na vavřínech a makat dál. Ale když vidím ten plný muniční sklad našich mladých pušek, rozhodně nemám strach, že bychom nějak vymírali po přeslici. Ba naopak. Ženský tenis žije. Tenhle rok jsem si užil. A už teď se těším na příběhy letopočtu 2026!

Tento i další komentáře Sportovního deníku fanouška najdete i na facebooku.