Čerpala jsem z gymnaziálních studií v Olomouci, říká autorka Adéla Rosípalová

Co jste naposledy četla?

Poslední knížka, kterou jsem četla, byl třetí díl Jak vycvičit draka, protože jsem to milovala jako malá. Ten film miluji doteď. A teď jak je live action, tak jsem si říkala, že bych konečně mohla dokončit tenhle rest a přečíst si celou sérii, tak jsem u třetího dílu.

Kdy jste si uvědomila, že chcete psát knihy? Jak jste začínala?

No, na tohle nikdy nevím, jak odpovědět, protože já jsem podle všeho psala tak nějak odjakživa. Rodiče mají schované takové komiksy. Přeložíš papír, máš tam čtyři stránky a hotovo. A je to tam vidět, jak je to tou tužkou toho dvouleťáka, tříleťáka, úplně rozklepané. Samozřejmě tam nejsou slova, ale z toho obrázku asi jde trošičku vědět, že tam nějaký ten děj je, že jsem převypravovala pohádky, co jsem znala. Takže nevím, kdy jsem začala psát, kdysi to bylo. A potom jsem psala hodně dlouho povídky. Když se nám v šesté třídě vlastně změnila čeština na mluvnici, sloh a literaturu, tak ve slohu jsem propadla ve vypravování. Začala jsem se tomu věnovat víc a víc, a ve dvanácti jsem napsala to, co jsem tenkrát nazývala, že to je román. Bylo to dlouhé, ale bylo to příšerné. Co si budeme. Ty první pokusy šly na internet. Na Wattpadu jsme začínali všichni.

Jak byste popsala to, o čem píšete?

Nevím, jak já, ale vím, jak by to by popsali moji čtenáři. Často o tom slýchám, že „budeš trpět, ale náramně si to užiješ“. Tak doufám, že to takhle funguje. Vždycky je tam nějaká depka, nějaký pořádný angst. A samozřejmě nějaká ta naděje, nějaký humor. Většinou teda asi spíš černý, ale je tam.

Odkud čerpáte inspiraci? Z okolí nebo třeba i z Olomouce?

Úplně všude, úplně všude. Poslední kniha Následuj mě tiše, co vyjde teďka na podzim, se odehrává tady v Olomouci. Tady jsem čerpala ze svých gymnaziálních studií. Chodila jsem na Hejčín, takže tam jsem čerpala dost. Hrdinové se procházejí tady po uličkách, projdou podchodem, koukají na nápis „Nedotýkat se“. Je to hodně olomoucké. I Lásky čas se odehrává poblíž Olomouce, ale to město je vymyšlené. Zkombinovali jsme si Červenku, Olomouc a trošičku Rájce, když potom jedou do té vesničky za babičkou. Nemůžeme se tam bohužel projít. Myslím, že všichni bychom chtěli za Tuňákem do kavárny, ale bohužel ne.

Máte nějakou zpětnou vazbu od Olomoučanů nebo třeba i od lidí z univerzity?

Mám tady čtenáře, samozřejmě moji přátelé to jedou ve velkém, za což jsem jim samozřejmě vděčná. To je úžasná podpora. Ale jo, občas se mi stávalo, že mě na chodbách zastavovali kolikrát i vyučující, že si něco přečetli a chtějí to probrat. Tak to bylo strašně super.

Píšu prostě pořád

Jaká je vaše psací rutina?

Moje rutina? Nevím, jestli vůbec nějakou mám. Já píšu prostě pořád. Od rána do večera, kdykoliv k tomu můžu sednout. Ale většinou teda píšu stylem, že si nejdřív pustím nějakou hudbu, co mám třeba v playlistu k tomu příběhu, abych se naladila na tu scénu nebo celkově na ten vibe. A pak to musím teda vypnout, protože nedokážu psát, když mi hraje hudba. Takže pak musí být ticho. Ideálně nějaké tiché prostředí, a pak píšu. Většinou si k tomu dělám čaj nebo matchu.

A jaký je váš největší sen?

Můj sen byl vydat knihu, takže ten se splnil. Chtěla jsem učit, což už taky dělám. No, tak teďka je asi na čase se držet dalších těch vysokých cílů a stanovit si, že by třeba někdy mohl přijít překlad knížky. To by bylo super.

Co byste poradila lidem, kteří chtějí něco tvořit, psát, ale neví, jak na to nebo se bojí?

Tak hlavně asi, že se není čeho bát. Když to nezkusíš, tak to nezjistíš. Ola z Humbook týmu vždycky říká: „Co nenapíšeš, to nepřepíšeš.“ Takže to prostě zkusit, zatvrdit se, psát, psát a psát, a jednou to musí vyjít.

Jaké je psát společnou knihu s dalším autorem?

Je to něco úplně jiného, když píšete sami. Je to neskutečná zkušenost. Něco, co si nikdo neumí představit, dokud na to nedojde. Ale jako největší plus tam jednoznačně vnímám fakt, že nikdy neexistuje možnost mít psací blok, protože málokdy se stane, aby ho měli dva lidi zároveň. Takže v momentě, kdy ho měla jedna, tak ho většinou neměla ta druhá. Takže, když se jedna z nás sekla, tak ta druhá to jednoznačně nakopla a jelo se dál.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Jak je na tom nová kniha Následuj mě tiše?

Tu už máme doklepnutou, ta vyjde na podzim. Teď bude v tisku, už jsme doklepli sazbu. V této chvíli dělám na dalším románu, což je tentokrát tak trošičku Royal Fantasy. No a pak se uvidí, mám v záloze spoustu rukopisů, tak uvidíme, na který přijde řada.

A kdo je Adéla, když zrovna nepíše?

Pravděpodobně Adéla, co se chystá psát. Já tím totálně žiju, já píšu pořád. Takže pokud čirou náhodou zrovna nepíšu, tak asi čtu. A chystám se psát.