Minuty, které rozhodly. Lékaři drželi myslivcův život doslova v rukou
Běžný večer na posedu se změnil v boj o život. Radiolog ve výslužbě a zkušený myslivec Jiří Knott z Rokytnice na Přerovsku se při sestupu z posedu zřítil z výšky několika metrů. Po těžkém úrazu a následném kolapsu na operačním sále mu lékaři v olomoucké fakultní nemocnici zachránili život doslova za minutu dvanáct – ruční masáží srdce přímo v hrudní dutině.
„Myslivost provozuju už třicet let. Je to moje záliba, moje milovaná činnost. Odpracoval jsem si své povinnosti – brigády, prořezávky v honitbě, stavbu posedů nebo krmných zařízení – a díky tomu jsem mohl vyrazit,“ vzpomíná dnes lékař Jiří Knott.
Letos v červenci měl pan Knott povolenku k samostatnému lovu a vydal se na posed, odkud chtěl v podvečer pozorovat zvěř. Jenže místo úlovku ho čekala těžká nehoda. „Sedl jsem si na posed a čekal, jestli se zvěř přiblíží. Jenže se začalo stmívat a viditelnost se zhoršila. Když jsem se rozhodl slézt dolů, na druhém nebo třetím stupni se to prolomilo. Propadl jsem se zhruba ze čtyř a půl metru a dopadl do konstrukce posedu,“ popisuje dramatický okamžik.
Klíčová byla přítomnost jeho manželky, která seděla na jiném posedu jen 200 metrů od něj. „Měl jsem u sebe telefon a zavolal jí. Ona pak všechno zorganizovala. Díky ní jsem naživu,“ dodává s vděkem.
Operace, při které selhalo srdce
Záchranná služba jej převezla na urgentní příjem Fakultní nemocnice Olomouc. Jeho stav byl kritický – utrpěl mnohočetné zlomeniny žeber a kvůli lékům na ředění krve došlo k masivnímu krvácení do pohrudniční dutiny. Konzervativní léčba nezabrala a lékaři museli přistoupit k operaci.
„V úvodu do anestezie došlo k zástavě srdce,“ popisuje dramatické chvíle Josef Chudáček, hrudní chirurg FN Olomouc. „V tu chvíli jsme museli přistoupit k naprosto výjimečnému – přímé ruční masáži srdce. Šlo doslova o každou vteřinu. Jakmile se podařilo obnovit činnost srdce, mohli jsme zašít poraněnou pravou plíci, bránici a stabilizovat zlomená žebra.“
Podobný zásah patří mezi nejrizikovější a nejméně časté v medicínské praxi. „Je to moment, kdy doslova držíte pacientovi život v rukou,“ dodává primářka Kliniky anesteziologie a resuscitační medicíny Šárka Fritscherová. Podle ní nebylo vůbec jisté, zda pacient v téměř osmdesáti letech náročnou operaci přežije.
„Díky perfektní koordinaci mezi chirurgy a anesteziology se srdce na operačním sále znovu rozběhlo a pacient výkon zvládl,“ dodává.
Dlouhá cesta zpět
Následovalo náročné probouzení a intenzivní péče. Od 25. července do 4. srpna byl Jiří Knott napojen na umělou plicní ventilaci a tracheostomii. „Od momentu, kdy jsem se ocitl na rentgenu a potom na sále, už nevím nic. Ale jsem lékař, takže teoreticky vím, co se tam dělo. Klobouk dolů, jak to všechno zvládli,“ říká s uznáním.
Po stabilizaci byl přeložen na Oddělení následné a dlouhodobé intenzivní péče (NIP). Tamní tým začal pracovat na postupném návratu k základním funkcím – vědomí, dýchání, polykání a pohybu.
„Zpočátku byl neklidný, v deliriu, nemohl mluvit ani polykat,“ vzpomíná vedoucí lékař Rostislav Horáček. „Ale zlepšoval se doslova z týdne na týden. Dnes už může i chodit.“
Kromě odborné péče sehrál velkou roli i osobní přístup a motivace samotného pacienta. Když mu lékaři doporučili plastiku holeně, zpočátku odmítal. „Říkal, že v jeho věku už to nemá smysl,“ směje se Horáček. „Nakonec jsme mu řekli, že když operaci podstoupí, půjde dřív domů. A jakmile svolil, spolupracoval naprosto vzorně.“
Po přeložení na chirurgické oddělení 8. kliniky už nic nebránilo jeho návratu domů. Podle lékařů hrála zásadní roli dobrá fyzická kondice pacienta, jeho aktivní životní styl a psychická odolnost. „Byl v dobré formě a měl sílu bojovat. To rozhodlo,“ uzavírá primářka Fritscherová.
