Společnost mě podceňuje. Jsem slepá, to neznamená, že nemohu pracovat s lidmi, říká Romana Hladišová

S Romanou jsem se seznámila na akci Kavárna Potmě. Během času stráveného v kavárně mě Romana zaujala svým optimismem a přístupem ke svému hendikepu. Nebere ho totiž jako aspekt, který by ji měl omezovat. Právě naopak, hledá cestu, jak lidem přiblížit její situaci a rozšířit pracovní možnosti pro nevidomé.

Upřednostňujete pojem slepý nebo nevidomý? V dnešní době se totiž jedná o velmi probírané téma.

Dříve jsem neměla ráda pojem slepý, protože jsem si myslela, že je hanlivý. Přímo jsem ho nesnášela. Pak jsem s ním, ale nějak srostla. Je to označení jako každé jiné. Když je člověk nevidomý, tak je nevidomý. Když je slepý, tak je slepý. Je to totéž. Nevidomý je mi srdečně blíž, ale slepá jsem taky, takže obě varianty jsou v pořádku.

Se zrakovým postižením jste se již narodila, nebo jste ho získala až v průběhu života?

Narodila jsem se v sedmém měsíci. V 80. letech, jak začínala éra inkubátorů, se nezakrývala miminkům očička a to způsobovalo, že jim kyslík vypálil sítnice. Takže jsem vlastně pár hodin po porodu odcestovala, jak já s láskou říkám, do USA. Né (smích), do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, kde mě dali do inkubátoru a tam mi vlastně spálili sítnice. Osmdesátá léta byla takzvaná doba „mikrovlnkových“ dětí.

Znáte někoho, kdo si prošel podobnou situací?

Mraky. Opravdu hodně případů.

Kde momentálně pracujete?

Teď pracuji u nevidomých masérů, což je chráněná dílna. Také pracuji ještě ve dvou putovních Kavárnách Potmě, v Brně a v Olomouci.

Jaká je vaše vysněná práce?

Když jsem byla malá, chtěla jsem být doktorka, než jsem zjistila, že to nepůjde. Ale vysněných prací mám víc. U té jedné už bohužel vím, že to asi nepůjde. Chtěla jsem pracovat jako dula. Dula je doprovázející osoba u porodu, a protože já sama jsem tuhle možnost využila, když se mi narodil syn, vždycky mě ta práce zajímala. Pak mi ale došlo, že třeba některé maminky nebo rodiče nemají auto, a protože zásadně nejlépe se rodí v noci, transport by byl náročný pro obě strany. To samé platí pro návštěvu maminky po porodu. Takže tohle byla jedna z mých vysněných prací. Ale třeba když byl můj syn malý, tak jsem učila maminky vázat šátek, spolupracovala jsem s mateřským centrem a bylo to moc fajn. Tohle byla tedy alespoň trochu možnost, jak jsem se mohla v této oblasti realizovat. Druhá má vysněná práce je pracovat v nějaké kavárně, kde by třeba zatemnili pouze jednu místnůstku.

Chtěla byste tedy, aby zůstal zachovaný ten koncept toho, že si lidé mohou vyzkoušet jaké to je nevidět?

Přesně tak. Samozřejmě nechci kopírovat Světlušku, to vůbec ne. Popřípadě bych chtěla zkusit pracovat jako slepý číšník v kavárně, kde ostatní normálně vidí. Chci, aby ostatní věděli, že dokážeme normálně fungovat. Že umíme pracovat mezi lidmi. Mně by třeba bavilo pracovat i v hospodě, „flákat“ tam lidem s půllitry. Jsem docela výrazný člověk, takže si myslím, že bych tam zapadla (smích). Nebo bych chtěla pracovat se sociálně vyloučenými dětmi nebo seniory.

Už jste s nimi někdy pracovala? Máte nějaké zkušenosti?

Ano, co se týče práce s dětmi, tak jsem pracovala s romskými dětmi a moc mě to bavilo. Práce s dětmi mě naplňuje. Ať už jsou to hendikepované děti, děti s lehkým mentálním postižením nebo děti ze sociálně slabších rodin. V práci se seniory mám také praxi. Jezdím masírovat do kláštera k premonstrátkám a tam mám právě tuto klientelu. Miluji je povzbuzovat, motivovat … tito lidé potřebují obejmout, pohladit, často tam jsou sami. Mně se líbí koncept pseudovnučka.

Pseudovnučka? Můžete to trochu vysvětlit?

Určitě. Když je například babička sama a potřebuje si s někým popovídat, pomoci upéct bábovku, vyčesat pejska, tak bych tam pro ni vždy byla. Spousta těchto lidí je osamělých a naše společnost zapomíná, že tito lidé taky byli mladí, plní života, uměli milovat a byli milovaní. Ale je tady to stáří, které je posunulo jinam, na jinou dráhu a oni na té dráze potřebují toho svého průvodce. Proto se mi líbí ten koncept pseudovnučky, kdyby tu pro ně byla ta otevřená náruč, ten kontakt. To by mě možná bavilo ze všeho nejvíc. A teda hned potom kavárny.

Vy se tedy především snažíte bourat předsudky o nevidomých lidech. Že mohou pracovat, vlastně dělat cokoli, co si přejí.

Přesně tak. Já jsem člověk, který rád bourá bariéry. Ať už se týkají práce, života, vztahů. Jsem takový bourač bariér, a navíc miluji výzvy, takže asi tak.

Potkaly jsme se během akce Kavárna Potmě. Jak dlouho se jí účastníte?

No. V podstatě, já za sebe dva roky. Ale tenhle projekt znám už spousty let. A vlastně i můj bývalý muž tam pracoval asi před deseti lety. Takže to znám už skoro dvanáct let.

Do kavárny jste se tedy dostala díky svému bývalému manželovi?

Ne. Díky vlastní iniciativě.Já mám velmi ráda práci s lidmi a v podstatě něco podobného jako Kavárna po tmě je můj sen. Teď jsem se rozhodla, že to zkusím. Obvolat kavárny a dát si s těmi šéfy schůzku. Chci, aby mě viděli naživo. Mohli se sami přesvědčit, co dokážu. Nechci s nimi komunikovat pouze pomocí emailů.

Máte už vymyšlený nějaký koncept, jak byste chtěla projekt zrealizovat?

Mám dva koncepty. Buď udělat salónek po tmě nebo obsluhovat v nějaké kavárně jako nevidomý číšník. Stačilo by mi mít nějakou cedulku, nebo někde napsáno nevidomá a obsluhovat. Třeba i za světla, ale hlavní je, aby lidé věděli, že něco umíme, protože naše společnost si to zkusí takhle po tmě a … wow, super, ale když jde o zaměstnání, tak je to problém.

Setkala jste se tedy s případy, kdy vám říkaly, že tuhle práci dělat nemůžete?

No, jéžišmarja. Dost často. Nejvtipnější jsou personalistky, které už hned od stolu soudí moje schopnosti. Já jsem vystudovaný sociální pracovník, mám magisterské studium, a když se dozvím, že nemůžu dělat osobní asistenci, protože bych jako nevidomá neuměla utřít nos. No tak, to je trošku absurdní. Nemůžu dělat s mentálně postiženými, protože bych jim neuměla pomoc. Jako jasně, chápu, že nebudu moc pracovat s autisty, kteří mají těžkou formu autismu a nemluví. Léta jsem ale pracovala s lidmi s downovým syndromem a vše bylo v pořádku. Naše společnost je naučená nevidomé lidi tolerovat. I třicet let po komunismu, ano, my vás převedeme, my si uděláme ten zářez na pažbě, že uděláme ten dobrý skutek, ale chraň vás ruka páně u nás chtít pracovat.

Jsou nějaké organizace, popřípadě firmy, které Vám tu šanci daly a upravily pro vás pracovní podmínky?

Pracovala jsem třeba v Tyflocentru, které zaměstnává nevidomé, ale to je organizace, která se na to specializuje, tudíž tu bych sem nezařadila. Firma, která mi dala v Olomouci šanci je firma OK DESIGN. Dali si tu práci, aby mi řekli, jak co funguje a já jsem pak komunikovala se zákazníky po telefonu. Dali mi tu šanci a toho si nesmírně vážím. Byla jsem tam dva a půl roku.

Máte nějakou další příhodu, co se týče odmítnutí kvůli tomu, že jste nevidomá?

Když jsem v covidové době chtěla třeba balit covid testy, tak nebyl žádný problém, dokud jsem jim neřekla, že jsem nevidomá. Pak mi odpověděli, že to nepůjde. Co kdybych někde zakopla o nějakou krabici a ublížila si. To mi připadalo směšné, protože orientace v prostoru je základ, který zvládáme i my nevidomí, sice nám to trvá o chvíli déle, ale zvládneme to. Podobná situace nastala i v případě, když jsem žádala o práci v Erotic city.

V Erotic city? Můžete mi o tom říct více informací?

Určitě. Hledali tam prodavačku. Psala jsem si se slečnou o tom, že jsem nevidomá, takovou tu svou naučenou mantru, co umím a neumím a navrhla jsem jí, že bych vlastně mohla být velmi přínosná. Lidi tam totiž chodí s ostychem, studem. Používají věty typu já jdu vybrat kamarádce, přitom všichni víme, že jdou vybrat sobě. Tak jsem navrhovala, že bych tam mohla být s těmi lidmi jako spojovací článek ke kase, u které by seděla vidící prodavačka. Když by byly regály opatřené cedulkami … kde by byl problém? Proboha, řekli by, že chtějí podat tohle a tohle a nebyl by tam žádný ostych toho, že je vidím nebo soudím. Vždyť já bych je neviděla (smích). Dostala jsem ale odpověď, že tam může být pouze jedna prodavačka a že nemůžou upravit podmínky. Takové známé odmítnutí.

Když se přesuneme na trochu obecnější téma. Které pomůcky jsou ve vašem životě nepostradatelné? Většinou totiž, když se řekne nevidomý člověk, každý si hned představí bílou hůl. Je tomu opravdu tak?

Tohle je hodně individuální. Každý by Vám mohl odpovědět něco trochu jiného. Opravdu nejdůležitější je ale samozřejmě bílá hůl. A pro mě je třeba nejdůležitější vodící pes nebo veškeré věci, které mi usnadňují práci nebo každodenní činnosti, takže například počítač s hlasovým výstupem nebo mobilní telefon se zabudovaným hlasovým výstupem.

Pro vás je tedy nejdůležitější vodící pes. Vidím, že ho máte s sebou. Je to váš první vodící pes?

Pro mě je nejdůležitější tady moje Ursa a už je to můj třetí vodící pes.

Máte dobré zkušenosti s výběrem vodících psů?

Určitě. Tady moje Ursa je ze Školy pro výcvik vodících psů Brno. Mým prvním vodícím psem byla labradorka, která se mnou dokonce i odpromovala. Jednou mě dokonce zachránila při zkoušce. Moc jsem toho zrovna neuměla a ona zachránila situaci tím, začala zvracet. Já jsem tuhle situaci znala, takže jsem jí hned dala k hlavě pytlík a zkouška mohla pokračovat. Ale když to viděl ten profesor, co mě zkoušel, tak se asi vyděsil, dal mi trojku a mohla jsem odejít. Pak jsem měla další fenku, to už ale byl Flat coated retrívr jménem Andy. A u tohohle plemene jsem zatím zůstala. Povahově mi totiž vyhovuje nejvíc.

Související

  • Anděl odplaval během povodní. Našli jej v jiné vesnici
    Společnost

    Anděl odplaval během povodní. Našli jej v jiné vesnici

    Dřevěná socha anděla, kterou během loňských zářijových povodní strhla rozvodněná řeka Morava, se po několika kilometrech putování vrátila zpět ke své majitelce. Příběh paní Růženy z Bohdíkova tak ukazuje, že i v době zkázy může voda něco vzít – a něco vrátit.

  • AKTUÁLNĚ: Pustil se do Terezské brány. Kovář čistí po vandalech další památku
    Společnost

    AKTUÁLNĚ: Pustil se do Terezské brány. Kovář čistí po vandalech další památku

    Michalské schody, zeď na Blažejském náměstí a teď i Terezská brána. Josef Kovář postupně vymalovává podchody i jiná veřejná prostranství. Na řadu dnes přišla další památka v centru města.

  • Velké Losiny hlásí rekord. Za půlrok dorazilo přes 124 tisíc lidí
    Společnost

    Velké Losiny hlásí rekord. Za půlrok dorazilo přes 124 tisíc lidí

    Rekordních 124 212 lidí zavítalo v prvním pololetí letošního roku do termálního parku ve Velkých Losinách na Šumpersku, jehož návštěvnost meziročně vzrostla o 15 procent. ČTK to dnes sdělil provozní ředitel Termálních lázní Velké Losiny David Křepský. Termální park ve Velkých Losinách patří mezi nejnavštěvovanější turistické cíle v Olomouckém kraji.

  • Mohelnice prohrála soud o zatékající parkoviště, reklamace už není možná
    Společnost

    Mohelnice prohrála soud o zatékající parkoviště, reklamace už není možná

    Mohelnice na Šumpersku kvůli chybě při předávání informací mezi městským právníkem a externí právní kanceláří neuspěla u soudu s reklamací podzemního parkoviště pod autobusovým nádražím. Do objektu dlouhodobě zatéká. Radnice tak bude muset v dalším období řešit, jak se s opravou vypořádá. 

Rychlovky

  • PŘEROV
    V přerovském Michalově by mohl vzniknout v následujících letech amfiteátr. Ten by mohl pro místní sloužit jako letní kino, pódium při koncertu nebo jeviště pro folklórní festival. Více.
  • OLOMOUCKO
    Dětské dopravní hřiště ve Šternberku prochází zásadní proměnou. V několika etapách zde vznikne nové zázemí, které nabídne i výukové prostory. První část výstavby, zahrnující sociální zázemí, má být dokončena do konce srpna. Podrobnosti.
  • ŠUMPERSKO
    Mohelnice kvůli chybě při předávání informací mezi městským právníkem a externí právní kanceláří neuspěla u soudu s reklamací podzemního parkoviště pod autobusovým nádražím. Do objektu dlouhodobě zatéká. Radnice tak bude muset v dalším období řešit, jak se s opravou vypořádá. Více.

Nejnovější

  • Janotka: Je jasné, že ambice musíme mít, uděláme pro to maximum
    Sport
    Rozhovory

    Janotka: Je jasné, že ambice musíme mít, uděláme pro to maximum

    Hned ve své první sezoně v pozici trenéra prvoligového týmu se stal Tomáš Janotka legendou. Mužstvo SK Sigma Olomouc dostal do první šestky Chance ligy a vyhrál s ním národní pohár. Což znamená, že Hanáci budou hrát poprvé v klubové historii základní skupinu některé z evropských klubových soutěží.

  • Lobster Family restaurant a Bowland se v srpnu uzavřou kvůli revitalizaci prostorů. Bistro zůstává v provozu
    Doporučujeme

    Lobster Family restaurant a Bowland se v srpnu uzavřou kvůli revitalizaci prostorů. Bistro zůstává v provozu

    Po více než jedenácti letech provozu se oblíbený Lobster Family restaurant i sousední Bowland připravují na zásadní změnu. Od 30. července bude celý prostor dočasně uzavřen z důvodu rozsáhlých úprav, který reaguje jak na zpětnou vazbu hostů, tak na rostoucí nároky dnešní doby.

  • V srpnu zavládne na Horním náměstí Večerní pohoda
    Doporučujeme

    V srpnu zavládne na Horním náměstí Večerní pohoda

    Multižánrový festival Večerní pohoda u Trojice letos rozezní Horní náměstí už šesté léto. Každý pátek od 1. do 22. srpna se můžete těšit na hudební večery, při kterých zazní pop, folk, jazz i šanson a nebude chybět dobrá nálada a skvělá atmosféra.

  • Porodnost dál klesá. Za půl roku se v kraji narodilo méně dětí
    Zdraví

    Porodnost dál klesá. Za půl roku se v kraji narodilo méně dětí

    V šesti porodnicích Olomouckého kraje se během letošního prvního pololetí narodilo 2195 dětí. Porodnost podle údajů z nemocnic nadále výrazně klesá, loni přišlo na svět ve stejném období 2422 novorozenců, zjistila ČTK. Největší propad hlásí porodnice v Prostějově, Šternberku a Přerově, kde se narodilo do konce letošního června o šest desítek dětí méně. Pouze v šumperské nemocnici jsou počty obdobné jako loni. Porodnost klesá v celé republice; loni se v Olomouckém kraji narodilo 4796 dětí, což bylo o 410 méně než předchozí rok.

Doporučujeme

  • Vojenské muzeum vylepšují nadšenci. Teď chce získat Cenu kraje
    Doporučujeme

    Vojenské muzeum vylepšují nadšenci. Teď chce získat Cenu kraje

    Vojenské muzeum provozuje a vylepšuje od sklonku roku 2008 spolek nadšenců sdružený v klubu BBCK. Muzeum sídlí stylově v budově č. 11 v areálu bývalých pevnostních kasáren ve Starém Městě pod Sněžníkem. Nyní můžete pro vojenské muzeum hlasovat v Cenách Olomouckého kraje.

  • Od textu až k videoklipu je cesta dlouhá, říká Pařenica z kapely Kervežekson
    Doporučujeme
    Rozhovory

    Od textu až k videoklipu je cesta dlouhá, říká Pařenica z kapely Kervežekson

    Slyšeli jste o prostějovské kapele Kervežekson? Představí se vám v dnešním rozhovoru. Kde se vzal název skupiny a kde ji můžete slyšet? Přečtěte si rozhovor s Tomášem Pařenicou.

  • Muzeum v České Vsi může získat Cenu Olomouckého kraje
    Doporučujeme

    Muzeum v České Vsi může získat Cenu Olomouckého kraje

    Muzeum se ve svých expozicích věnuje padlým českovesákům z první světové války, osudu Jaroslava Štěpána, ruského legionáře z České Vsi, a Československému předválečnému opevnění a leteckým událostem v oblasti jesenických hor. Nyní můžete pro muzeum v České Vsi hlasovat v Cenách Olomouckého kraje.

  • V Troubkách pořádají Myslivecké slavnosti
    Doporučujeme

    V Troubkách pořádají Myslivecké slavnosti

    Myslivecký spolek Mezivodí Troubky pořádá v sobotu 19. července Myslivecké slavnosti. Ve svatostánku troubeckých členů Hubertova cechu na Konírně bude připraven bohatý program pro všechny generace, samozřejmě nebude chybět ani skvělé občerstvení. Akce bude začínat v 17:00.

Nejčtenější

Seriály