Janotka je legendou, která se sama zaplatila
Na lavičce fotbalistů SK Sigma Olomouc skončil dvě kola před závěrem základní části trenér Tomáš Janotka. Hanáky vedl necelé dvě sezóny, předtím byl koučem béčka a dorostu. A hned na startu své kariéry trenéra dokázal být úspěšný, dokázal to, co málokdo před ním. Ať se objevily v médiích zprávy o tom, že nebyl, jak se říká, ve finále v kolektivu moc oblíben, nic to nemění na tom, že bude navždy jednou z legend klubu.
Janotka je jediný, kdo s SK Sigma Olomouc získal domácí pohár jako hráč i trenér. Je druhým koučem v klubové historii, po Petrovi Uličném, kdo Sigmu dovedl k výhře v národním poháru. Na Andrův stadion přivedl třetí trofej, Hanáci mají dvě výhry v domácím poháru a jednu v superpoháru.
Byl úspěšný ještě předtím, než se stál trenérem áčka. S týmem U 19 získal bronzové medaile, pak po přesunu k béčku uhrál druhé místo ve druhé nejvyšší soutěži, což je také naprosto unikátní. Prvoligové áčko pak dokázal dostat do první šestky a k již zmíněné výhře v domácím poháru. Uspět tři sezóny v řadě vždy v jiné kategorii, to také umí málokdo.
Po trofeji následovala skupinová fáze Konferenční ligy. Z té se Janotkovi podařilo se Sigmou postoupit. Byť to bylo s velkou dávkou štěstí, ale to jednak ke sportu patří, druhak jak se říká – na to se anglická královna neptá. V historii už bude navždy Sigma jako klub, který se dostal do jarní fáze Konferenční ligy, ve které ještě navíc přešel přes prvního soupeře. Ostatně dostat se do evropského pohárového jara, to také není v českém fotbale jen tak pro někoho. Dosud se to povedlo od roku 1993, tedy v samostatném českém fotbale, pouze Spartě, Slavii, Plzni a naposledy Sigmě.
Po Janotkově konci se v médiích začaly objevovat zprávy, které navazovaly na to, co už leckde prosakovalo. Tedy že trenér Sigmy je „svůj“ a třeba sem tam nějaké konflikty s hráči a podobně. To ale rozhodně není nějaká neobvyklá záležitost. Fotbal, zvlášť ten vrcholový, není nějaká dětská skupina nebo skautský tábor. Svérázných trenérů zažila Sigma ve své historii hodně. A byli mezi nimi i ti nejlepší a nejúspěšnější.
Svou hlavu mívaly i legendy jako Karel Brückner nebo Petr Uličný. Také oni prožívali spory s hráči, občas se stávalo, že některý z nich odešel nasupený z tréninku, nebo po něm rozzlobený kouč mrštil v kabině tím, co měl zrovna po ruce. Někteří z dřívějších trenérů byli třeba na hráče velmi vulgární, další se občas nedostavili sami na trénink, nebo si během soustředění po telefonu vyřizovali svoje věci a přípravu nechali na asistentech.
Jsou to „delikty“, které se staly, ale už jsou, jak se říká, promlčené. Stejně jako to, když třeba jeden z nejlepších hráčů klubové historie držel trenéra pod krkem. Stalo se, stalo. Ale dříve trošku víc platilo, že co se děje v kabině, má v ní zůstat. A ne se do pár minut objevit na sociální síti a v médiích.
Ani to ale nemůže, a ani by nemělo, znevážit to, co Janotka se Sigmou dokázal. Včetně toho, že do národního týmu dostal několik hráčů. Úspěch v poháru, domácím i evropském, je nesporný. Včetně toho, že je za posledních několik dekád jediným trenérem, který se klubu skutečně vyplatil, protože si na sebe vydělal. Za startovné a různé bonusy v evropských pohárech dostala Sigma přes sto dvacet milionů korun.
