VIZUALIZACE: Nebourat, ale zachránit! Podívejte se na vize pro chátrající budovu v Hejčíně

Studentské práce osmi týmů mladých architektů z Fakulty architektury VUT shromažďují místní na webu hej-cin.cz. Budoucí architekti pracovali pod vedením Szymona Rozwatky a vizualizace vytvářeli v rámci semestrální práce v roce 2020/2021. K dispozici měli stále platnou územní studii, geologický průzkum i všechny další důležité dokumenty města a jeden hlavní úkol: zamyslet se nad tím, jak znovu vnést život do projektu architekta Karla Doležela ze sklonku socialismu. 

„Mají se ruiny, za které si můžeme sami, jednoduše bourat, nebo recyklovat? A jaký potenciál má celé území? Může se stát novým centrem urbanisticky bezradného Hejčína?" To vše jsou otázky, na které se ptá nejen Martina Mertová, architektka a kurátorka sbírky architektury Muzea umění Olomouc, ale nad kterými se při vizualizaci zamýšleli i sami studenti. 

„Studenti neváhají revidovat existující územní studii, ukrajovat ze stávajících zdí, budovat podzemní parkoviště, přemisťovat již vyprojektované stavby,“ popisuje projekt Martina Mertová. Dodává, že studenti se snažili z místa udělat komunitní prostor a ukázat potenciál městského pozemku, s nímž si město doteď neví rady. „Výsledkem není definitivní návrh, ale princip nahrávající postupné, chytře řízené proměně organismu města, jež zůstává otevřenou a flexibilní strukturou,“ uvádí Mertová.

Hejčín teď a tady

(Eva Macejková, Petr Malásek)

Autoři této vizualizace vidí v Hejčíně potenciál krásného domova mladých rodin, které zde najdou potraviny, hospody i školy. Jedinou nevýhodu spatřují v nedostupné dopravě. Bývalou budovu Přírodovědecké fakulty by nebourali, ale zrekonstruovali. „Statika není nijak výrazně poničena, budova stále přežívá a jediným důvodem proč chátrá, je její opuštěnost,“ vysvětlují. Takto vypadá jejich návrh moderní rekonstrukce.

Rekonstrukce

(Jakub Nohejl, Martin Vojtíšek)

Autoři této vizualizace zohledňují dle vlastních slov jedinečnost i historii Golema a snaží se poukázat na široké možnosti dalšího využití budovy. Navrhují, aby se stala volně přístupnou platformou s široce flexibilními prostory, které si může zapůjčit kdokoliv pro nejrůznější účely. 

Konverze 

(Tatiana Uhríková, Ondrej Indruch)

Autoři vytvářeli tuto vizualizaci se snahou co nejvíce podpořit kolektivního ducha občanů této lokality. Z budovy tvoří město v městě s vlastním předměstím, které spojuje lidí s podobnými hodnotami a zprostředkovává jim všechny služby a kulturní akce, které lokalitě chybí. 

Co se stane s urbanismem

(Karin Krettková, Matteo Marchese, Müller Tomáš, Nečesal Marek, Pavlíčková Tereza)

Co by se mohlo stát s tehdy tak moderní, ale dnes již zastaralým urabismem? Na tuto otázku odpovídají autoři této vizualizace. „Návrh nejenže využívá přírodní provázanost a přirozený růst, ale vytváří prostředí měst vhodné biologicky k životu," popisují projekt studenti. V návrhu nezapomínají kromě průchozích koridor i na místa k sezení a zastavení se. Snaží se hledat pozitiva i v jednom z hlavních problémů lokality, kterým je doprava. 

Otevřená flexibilní struktura / Meziprostor I

(Tomáš Müller)

Müller vidí v prostorech skvělou příležitost pro podniky, které chtějí rozšířit své prostory, ať už se jedná o hospůdku, nebo jakýkoliv jiný vysněný podnik. Vizualizaci tvořil tak, aby se do ní vešly všechny potřebné kanceláře a aby ji šlo v budoucnu zvětšit, dostavět, či jakkoliv přizpůsobit požadavkům rychle se měnícího světa.

Otevřená flexibilní struktura / Meziprostor II

(Karin Krettková)

„Pro každý typ městského prostoru vytvářím odlišnou formu flexibilní struktury, která vždy vychází z poskytnutí podmínek pro vznik aktivity, nikdy však neurčuje konkrétní aktivity ani jejich formu. Může vedle sebe sousedit opravář panenek, Matějova maminka pěstující bonsaje a Roman, opravář koloběžek? Ano, tohle místo je pro všechny!“ představuje Krettková svoji vizualizaci, kterou reaguje neustále se měnící sociální prostředí i lidské potřeby.

Otevřená flexibilní struktura III / Na kopci

(Rebeka Vrbinčíková)

Tato vizualizace vidí v Hejčíně budovu kolektivních nájemních bytů, které budou postaveny dle potřeb jeho obyvatel. Autorka zdůraznuje, že z obytných prostorů se mohou případně rychle stát i kanceláře, či komunitní místnosti, a že hlavním cílem této vizualizace by byly požadavky komunity.

Tělocvična Waldorfské školy

(Ivana Guzová, Barbora Kopečková, Jana Řehořová, Karolína Tichá, Jiří Zezulka)

S originálním nápadem přicházejí tito studenti, kteří navrhují prostory využít pro tělocvičnu waldorfské školy. Od budovy vyžadují, aby byla multifunkční, otevřená a přístupná všem, ale zároven zohlednila i jistou potřebu soukromí a zabezpečení. Při tvoření vycházeli z práce nizozemského architekta Rema Koolhaase a dalších formálních přístupů k architektuře v různých historických obdobích.

Rada města letos na začátku roku odklepla převzetí budovy Golema na Tomkově ulici v Olomouci od hejtmanství. Komise městské části už dříve upozorňovala například na nepořádek nebo výskyt lidí bez domova v budově.

Plocha, na které budova stojí, je vedená jako brownfield, okolo je zelená plocha, kam chodí třeba děti z místních škol. Komise městské části už dříve upozorňovala například na nepořádek nebo výskyt lidí bez domova v budově. Podle slov primátorky Miroslavy Ferancové (ANO) by tu mohl být sportovní internát, ale v předchozích letech už tu byla možnost přesunout sem dopravní inspektorát, vybudovat kulturně-komunitní centrum, nebo se s Golemem rozloučit pomocí demolice.