Fúze jako výzva i příležitost. David Gerneš popsal novou instituci v Olomouci
Ředitel sloučené instituce Moravského divadla a Moravské filharmonie Olomouc David Gerneš popisuje nelehkou cestu fúze dvou významných kulturních subjektů. Mluví o výzvách, plánech, mezinárodních spolupracích i osobních dopadech náročné transformace. „Cítím zodpovědnost a doufám, že se blížíme ke stabilizaci,“ říká v rozhovoru Pondělní podcast radia Metropole.
Začneme tím nejzásadnějším – fúzí Moravského divadla a Moravské filharmonie. Jak se tomuto spojení zatím daří?
Jsme ve fázi, které pracovně říkáme „přepojování trubek“. Metaforicky – měli jsme dva krásné byty a stavíme z nich jeden vzdušný a velký. Doufám, že už máme za sebou to tvrdé bourání a začínáme „malovat“ a ladit detaily.
A jak se v tom společném prostoru bydlí?
Zvykáme si. Kolíkujeme si hřiště, hledáme kompetence. Jsem vděčný, že i přes obtíže proběhla sezona a máme připravenou novou – pro všechny značky. Začínáme budovat i nadstavbu: máme společný grant s Opolskou filharmonií, propojili jsme účetní i vstupenkové systémy. Ale čekají nás i náročnější věci – kolektivní smlouvy, nový pracovní řád, úpravy struktury.
Moravská filharmonie: příkopy a nové začátky
Jak fúzi pocítila konkrétně Moravská filharmonie?
Tam byly zpočátku hluboké příkopy. Některé odchody z administrativy mě mrzí, ale teď už filharmonie hraje, plánujeme sezónu a připravujeme 80. výročí. Důležité je, že držíme slib – samostatný rozpočet, umělecká autonomie.
A co Moravské divadlo?
I tady jsem kolegům vděčný. Vím, že se ke mně teď hůř dostává, ale zvládli jsme sezónu, otevřeli novou scénu Sedmička a stavíme kulturně-edukační centrum. Ten projekt má evropský přesah – prezentovali jsme ho dokonce v La Scale. Chceme z něj udělat školící centrum nejen pro ČR, ale i pro Evropu.
Co bude dál klíčové pro rozvoj nové instituce?
Tři věci – čas, vnitřní klid a shovívavost. Od zaměstnanců, veřejnosti i politiků. Tato instituce je teď křehká, mění se procesy, učíme se fungovat jinak. Do budoucna by velmi pomohlo, kdybychom se mohli stát veřejnou kulturní institucí – s větším zapojením kraje.
Jak to celé zvládáš osobně?
Je to těžké. Trávím v práci 12 hodin denně včetně víkendů, propisuje se to do mého osobního života. Ale mám pocit odpovědnosti. Chci, aby divadlo i orchestr fungovaly a lidé mohli chodit na živé umění. Cítím, že oscilujeme mezi kulturním zázrakem a kulturním průšvihem. A je na nás, kam se přikloníme.
Co bude dál? Stabilizace, Sedmička i zahraničí
Jaké jsou tvé nejbližší plány?
Stabilizovat instituci – aby se vědělo, jak fungujeme denně. Udržet Sedmičku, rozjet kreativní centrum, připravit rekonstrukci Reduty. Instaluje se fotovoltaika, chystáme se na 80. výročí filharmonie. Plánujeme oživit i jeden významný hudební festival. A rozvíjet spolupráci s Opolí – operní sbor tam zahájí sezonu. Chtěli bychom spolupracovat i s dalšími institucemi.